Andrej Babiš (ANO) FOTO: Úřad vlády ČR / se souhlasem
FOTO: Úřad vlády ČR / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Návrh zákona připravovaný poradkyní Andreje Babiše a poslanci SPD a ANO slibuje transparentnost, ale ve skutečnosti může sloužit k šikaně neziskových organizací. Podobné postupy už dobře známe z autoritářských států. Může sloužit k šikaně nevládních neziskových organizací, buzerací českých firem, univerzit i vědců.“
V posledních dnech rozvířila vody zpráva serveru Seznam Zprávy, která odhaluje nebezpečný legislativní polotovar. Natálie Vachatová, poradkyně Andreje Babiše (známá také ze společnosti Daniela Vávry pro “ochranu svobody projevu“), připravuje společně s poslanci SPD a ANO zákon, který má pod záminkou transparentnosti drasticky zpřísnit pravidla pro neziskové organizace.
Pokud vám to zní povědomě, nemýlíte se. Scénář je totiž až mrazivě podobný tomu ruskému.
Obránci hnutí ANO a SPD okamžitě přispěchali s argumentem, že jde pouze o českou verzi amerického zákona FARA (Foreign Agents Registration Act). To je ovšem čistá manipulace.
Rozdíl mezi americkou a ruskou cestou je zásadní:
* Americká FARA (1938): Cílí primárně na lobbisty, kteří přímo zastupují zájmy cizích vlád. Netýká se běžných neziskovek, které čerpají granty z mezinárodních nadací nebo evropských programů.
* “Ruský“ model: Označuje široké spektrum organizací jako “zahraničně financované“. Zatěžuje je extrémní administrativou, šikanózními kontrolami a likvidačními pokutami. To může vést k problémům s pronájmem prostor, spoluprací s partnery nebo prostě s pokračováním jejich práce. Cílem je vytvořit politickou nálepku “cizího agenta“, která organizaci společensky i ekonomicky paralyzuje.
Argument, že “musíme vědět, kdo je platí“, je v českém prostředí lichý. Neziskový sektor je pod drobnohledem už dávno. Organizace musí zveřejňovat výroční zprávy, účetnictví i zdroje financování.
Tady nejde o světlo do účetnictví. Tady jde o to, aby nevládní organizace od sociálních služeb přes humanitární pomoc až po ochranu lidských práv trávily veškerý čas papírováním a obhajováním své existence, místo aby dělaly práci, kterou stát často nezvládá.
Je fascinující, že s návrhem, který má za cíl stigmatizovat a šikanovat kritické hlasy, přicházejí lidé, kteří se sami nejhlasitěji ohánějí “obranou svobody slova“. Zatímco neziskovky by podle návrhu musely vykazovat každou korunu i každého zaměstnance pod hrozbou milionových pokut, pro vlastní dezinformační scénu (často napojenou na ruské zdroje) autoři do zákona vložili speciální výjimku.
Útoky na občanskou společnost nejsou obranou svobody. Jsou snahou zbavit se těch, kteří politikům nastavují zrcadlo. Formálně se v autoritářských státech neziskovky nezakazují, prostě se jen administrativně a společensky “udusí“.
Vážně se chce Andrej Babiš vydat ruskou cestou? Opravdu chceme v Česku legislativu, která slouží k šikaně nepohodlných? Já si myslím, že ne. Občanská společnost je základem demokracie, nikoliv nepřítelem státu.
Autorem článku je Ivan Bartoš, poslanec za Piráty, bývalý ministr pro místní rozvoj