programový ředitel České televize Milan Fridrich a nově zvolený generální ředitel Hynek Chudárek FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Ačkoli hnutí ANO zatím nic nemění na svém plánu zestátnit Českou televizi, Andrej Babiš ve svém podcastu před odjezdem na dovolenou mírně ubral plyn. Promluvil o tom, že nejdříve musí být schválen zákon, který umožní kontrolu televize Nejvyšším kontrolním úřadem. Takový zákon si ovšem vyžádá novelu ústavy, jejíž projednávání minulý týden zahájil senát. Poslanci by ji mohli dostat na schůzi 26. listopadu.
Problém je však ještě v jedné věci. Zestátnění televize a rozhlasu se nelíbí ani Motoristům. „Nechceme, aby veřejnoprávní média byla financována přímo ze státního rozpočtu – tím by se stala vládními,“ stojí v jejich programu. Tentokrát to zní docela rozumně.
Babiš si také musí dříve či později uvědomit, že zničení veřejnoprávních médií by znamenalo nejen konflikt s EU, ale i možné sankce. Od léta totiž platí nařízení sedmadvacítky na ochranu svobody a nezávislosti médií – European Media Freedom Act. Jeho porušení může vést až k pozastavení části evropských fondů například z programu obnovy nebo koheze. „Maďarsko už takto přišlo o miliardy eur,“ připomněl pro deník FORUM 24 Pavel Szalai, pražský ředitel mezinárodní organizace Reportéři bez hranic, která v Praze nově otevřela svou pobočku.
Přestože Česká televize v poslední době místo hlídacího psa připomíná spíš králíčka ochrnutého pohledem do očí kobry, má v Evropě stále výbornou pověst – dědictví minulých časů. Český model byl dlouho považován za vzor: zajišťoval editační i finanční nezávislost a chránil média před politickým vlivem. Nástupci generálního ředitele Petra Dvořáka – Jan Souček a nynější ředitel Hynek Chudárek – však televizi začali přizpůsobovat hrozící normalizaci. Ta se projevila zejména ničením kritické publicistiky, otevřením vysílání zástupcům extremistických stran a vyprázdněním hlavní zpravodajské relace Události, kterou dnes zaplňují nepolitická a spotřební témata připomínající bezčasí osmdesátých let.
Pokud se rozhlédneme po regionu, může být ještě mnohem hůř. Maďarská státní televize i polská za vlády PiS se proměnily v nástroje stranické propagandy. Opozici tam vykreslovaly jako zrádce národa. Při znalosti zdejšího prostředí se lze těžko ubránit dojmu, že Andreji Babišovi je bližší právě tenhle model, než ten skandinávský.
Ano, i v Dánsku nebo Švédsku jsou veřejnoprávní média financována ze státního rozpočtu – ale způsobem, který zaručuje jejich nezávislost. „U nás se nechystá dánský model. Není tu kultura, která by umožnila důvěru ke státu, jak je tomu ve Skandinávii,“ řekl pro FORUM 24 šéf mediálního výboru senátu David Smoljak. „Museli bychom tu mít deset milionů Švédů. A místo pana Babiše dánskou premiérku.“
Podle žebříčku svobody médií, který sestavují Reportéři bez hranic, je Norsko první, následují Finsko, Švédsko a Dánsko. Věří někdo tomu, že tohle chce Babiš s Okamurou, z jejichž nadávek na adresu ČT by šel sestavit nekonečně dlouhý seznam?
Postkomunistické země se naopak propadly na chvost Evropy – Česko je zatím výjimkou, letos skončilo desáté. Zestátnění veřejnoprávních médií neznamená automaticky konflikt s EU, ale pokud by se například o rozpočtu veřejnoprávních médií rozhodovala vláda a parlament každý rok znovu, nešlo by o předvídatelný a udržitelný model, jak požaduje evropské nařízení. Znamenalo by to přímé oslabení redakční nezávislosti – a tedy i spor s EU.
Přesně tohle už známe z východní Evropy – na Slovensku za Fica, v Maďarsku, Bulharsku. Tamní ředitel televize Emil Košlukov nám v roce 2020 upřímně přiznal, že výše rozpočtu závisí na poslušnosti vůči vládě. Právě tyhle zkušenosti přivedly EU k přijetí nového nařízení chránícího novinářskou nezávislost.
Je tragické, že Česká televize ve strachu ze smrtelného Babišova objetí sama rezignuje na to, co z ní kdysi dělalo maják svobody. O zbabělosti jejího současného vedení svědčí i to, že nedokázalo jasně reagovat na vymáhání škody, kterou způsobili radní odvoláním dozorčí komise. V úterý padl další rozsudek. ČT musí zaplatit jednomu z členů komise 600 tisíc korun. Celková částka se blíží čtyřem milionům. A přestože v Radě ČT stále sedí čtyři členové, kteří škodu způsobili – Lubomír Xaver Veselý, Pavel Matocha, Jiří Šlégr a Roman Bradáč – vedení televize o svém postupu mlží. K vymáhání škody ji navíc vyzval Senát. Televize rozhodně není v boji o svou nezávislost bezbranná. Jen by se měla začít chovat tak, aby někomu stála za to ji bránit.
