Pořad Queer České televize přinesl díl nazvaný Není jeden feminismus, ve kterém se diváci mohli dozvědět něco o zásadním utlačování žen v České republice. Patriarchální kapitalismus, který vytváří vykonstruovanou společnost plnou sexistů a znásilňovaných a šikanovaných žen, prezentovala veřejnoprávní televize s vážnou tváří, bez jakékoli snahy oponovat a ještě navíc v tak mizerné kvalitě, až nad tím zůstával rozum stát. Na celou věc ostatně upozornil autorku tohoto textu Pořad Luďka Staňka na Stream.cz, který se mu po právu vysmál.

V pořadu dlouhém šestadvacet minut zazní velké množství naprosto nepochopitelných myšlenek, vyberme alespoň některé z nich. Některé z feministek hovoří o tom, že se u nás „nevede dialog o sexualitě mimo plození, (…) mimo manželské svazky“. Není jasné, zda tyto ženy (a ostatní pohlaví) žijí v České republice v roce 2017, ale tady se dnes polovina dětí rodí mimo manželství. V médiích se běžně mluví o sexu, sexualitě, někdy spíše až příliš.

Jedna ze zúčastněných zastupuje organizaci Jako doma, která se chvályhodně zabývá chudobou žen a zejména bezdomovectvím. Pak ale sama vytváří stereotyp, když v rámci toho, jak ji a její klientky štvou muži, říká: „Ženy jsou partnery zneužívány, využívány, berou jim prachy…“ Jako by nikde neexistovala opačná situace. Každý se můžeme sám zamyslet nad tím, kolik ve svém okolí máme žen, kterým se velmi hodí výdělky jejich mužů a dokážou je velmi umně využít.

Pak je tu několik protiřečících si výroků o sexuálním násilí. „Se*e mě, když jsem brána jako sexuální oběť,“ zazní například. Naproti tomu se dozvíme, že „ženy jsou každodenně terčem sexismu“, že spousta lidí i dnes považuje znásilnění za věc zaviněnou obětí samotnou a tak dále. Takže jsou ženy oběťmi, nebo ne? A opět – žádnou ze zúčastněných vůbec nenapadne, že sexuální násilí – a vůbec jakékoli další, například to domácí – se ve velké míře týká také mužů, pro které je navíc mnohem těžší o celé věci mluvit, protože pak působí jako slaboši.

Pořad se dotýká také problematiky dětí. Zmiňuje složitou situaci samoživitelek (nepochybně oprávněně), ale například si vůbec nevšímá faktu, jak často jsou při rozvodu děti téměř automaticky ponechávány ženě (přestože v posledních letech roste zastoupení střídavé péče), jako by automaticky musela být lepším rodičem. Tohle ale netrápí téměř žádné feministky, protože pokud je něco výhodné pro ženy, už to není nerovnost.

Vždy když dojdou feministky k otázce nerovnosti platů, zmiňuje se fakt, že ženy jsou znevýhodněny tím, že rodí děti a velmi často s nimi zůstávají doma. Je to pozoruhodná myšlenka. Jak je možné, že takovou věc samotné ženy-matky nepovažují spíše za výhodu? Nikdo nikoho nenutí zůstávat tři roky na rodičovské dovolené a v dnešní době se mnoho matek dohodne například s otcem dítěte tak, aby se mohly alespoň částečně vrátit do práce. Pokud ale někdo považuje čas strávený se svým dítětem za promarněný a znevýhodňující, je otázkou, zda by vůbec nějaké děti mít měl.

Feministky z pořadu Queer by chtěly mít více žen v médiích, v učebnicích a ve veřejném prostoru. Doporučujeme proto studovat, snažit se, angažovat se a uspět, protože jejich pohlaví jim v tom rozhodně nebrání. To, co jim hází klacky pod nohy, je jejich přesvědčení o nespravedlnosti světa, nikoli označení za něžné pohlaví.