České vojáky padlé v Afghánistánu Zeman na Vítkově neuctil. Trucoval, nezvládá to, nebo mu nestáli za to?

Prezident Miloš Zeman (ČTK/Ondřej Deml)

Prezident Miloš Zeman | FOTO: ČTK/Ondřej Deml

Dvacetileté působení české armády v Afghánistánu skončilo. Vojáci se vrátili domů. Všichni ale bohužel to štěstí neměli. Čtrnáct hrdinů padlo. Páteční slavnostní ceremoniál na pražském Vítkově byl proto nejen symbolickým ukončením této zahraniční mise, ale i pietním uctěním vojáků, kteří tam položili život. Jejich památce se přišli poklonit ústavní činitelé, zástupci církve i armády. Vrchní velitel ozbrojených sil, prezident Miloš Zeman, se nedostavil. Vysvětlení mohou být různá a ani jedno z nich není pěkné.

Na pietní připomínku dvě desítky let trvající mise, během níž se na území Afghánistánu vystřídalo přes 11 000 českých vojáků a která teď byla, zdá se definitivně, ukončena, se v pátek 3. září dostavili vrcholní představitelé státu včetně premiéra Babiše, předsedy senátu Miloše Vystrčila, ministra obrany Metnara a dalších. Nemohl chybět ani náčelník generálního štábu, armádní generál Aleš Opata, dorazili bývalí i současní armádní velitelé, představitelé církve včetně pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duky a zástupci velvyslanectví spojeneckých zemí. Ceremoniál spojený se slavnostním nástupem vojáků doprovázel přelet vojenských vrtulníků a letounů. A nechyběla ani modlitba hlavního armádního kaplana patera Jaroslava Knichala za ty, kteří se domů už nikdy nevrátí. Vojáci stáli v pozoru s portréty padlých kolegů v rukou, hlasitě zněla jména hrdinů…

Kdo jim ale úctu vzdát nepřišel, byl prezident, vrchní velitel Armády České republiky Miloš Zeman. Nepovažoval to zjevně za nutné. Ba dokonce ani za prostou slušnost. Čeští vojáci padlí ve službě, jejich přeživší kolegové ani pozůstalí mu za to nejspíš nestáli. Nebo je všechno jinak?

Týdeník FORUM (FORUM 24)

Hradní mluvčí Jiří Ovčáček Zemanovu nepřítomnost pro média vysvětlil prezidentovým nesouhlasem s ukončením přítomnosti spojeneckých vojsk v Afghánistánu. Pro deník Echo 24 přišel s tvrzením, že „o úctě k padlým vojákům a o úctě k jejich hrdinství nelze u pana prezidenta ani vteřinu pochybovat“. Mnozí ale přesto zapochybovali. A to dost ostře, jako např. poslankyně Jana Černochová (ODS). „Pan prezident si může o ukončení myslet, co chce, ale tímto odmítl vzdát úctu padlým i těm, kteří operací v zahraničí prošli. Nepřítomnost vrchního velitele ozbrojených sil proto považuji za nepřijatelnou, za projev neúcty a malosti,“ uvedla rovněž pro Echo a dodala, že upřednostnil své ego přede všemi, kteří Afghánistánem prošli, nebo dokonce zaplatili životem.

Na svém twitterovém účtu nevěnoval mluvčí Ovčáček pietě za padlé ani slovo. Retweetl nějaké kritické řeči o Pirátech nebo Babišův rozhovor o tom, jak se pan premiér stará o svoje děti. Kromě toho zveřejnil fotku kytičky se svým již proslulým žehnáním: „Milí přátelé, přeji vám klidnou nadcházející sobotu a požehnanou neděli!“ To se, právě v souvislosti se včerejší událostí (či spíš neudálostí), ale spoustě lidí nelíbilo. Vyjadřovali různými slovy zhruba totéž, co uživatel s nickem Dlouhé Bidlo, který napsal: „Jiří, prosím, co dělal p. Zeman dnes dopoledne, kdy armáda uctívala padlé v Afghánistánu. Její vrchní velitel by s ní měl být ve chvílích dobrých i zlých a svojí přítomností by dal najevo svůj postoj. Takhle ho dal najevo svojí absencí.“

Jak to tedy bylo doopravdy? Co bylo skutečnou příčinou Zemanovy podivně působící, neuctivé nepřítomnosti na pietním shromáždění? Můžeme věřit Ovčáčkovi, že důvodem byl pouze nesouhlas se stažením vojsk a ukončením afghánské mise. I kdyby tomu tak ale bylo, tak už jen tím prezidentův mluvčí prozrazuje na svého chlebodárce nelichotivé věci. Třeba to, že se hlava státu chová jako zpovykané děcko, kterému nesplnili přání, a tak dupe a trucuje v koutě: Nepůjdu a nepůjdu a ne a ne! Že se to prostě sluší? A ne a ne a nesluší a nepůjdu. Poněkud tristní přístup, ale jak ze zkušenosti bohužel víme, rozhodně by tomu tak u Miloše Zemana nebylo poprvé.

Eric Drooker

Pak je tu další možnost, a sice že pan prezident – a pokud to tak bylo, tak vcelku správně – vyhodnotil, že taková věc spoustu lidí řádně naštve, znechutí či urazí. Že se o tom bude mluvit, a on se tak stane zase středem pozornosti. Kterou vlastně tak trochu sebere těm, kteří se na rozdíl od něj, jak se sluší a patří, dostavili. I to je ale také chování prvňáčka, který tropí nepřístojnosti a předvádí se, jen aby si ho někdo všiml, aby se z jeho nehorázného chování všichni káceli. Dítěti až tak nesejde na tom, že pozornost, kterou budí, je negativní. Podstatné je, že je vůbec nějaká. Je kolem něj zas jednou pozdvižení, kterého si blaženě užívá. Asi ale není třeba podotýkat, že co se dá pochopit, ba i s úsměvem přejít u šestiletého grázlíka, není příliš vhodné pro hlavu státu.

Nepůjdeme-li ovšem tak daleko, abychom pana prezidenta podezřívali z infantilního vzdoru a dětských vzorců chování, musíme místo toho vzít v úvahu mnohem vážnější možnou příčinu: není toho už schopen. Fyzická kondice a zdravotní stav Zemanovi zkrátka a dobře nedovolily nechat se přepravit na místo, objevit se na veřejnosti a vsedě absolvovat zhruba hodinový ceremoniál.

Asi každý už si v poslední době musel všimnout, že mezi okamžiky, kdy je Miloš Zeman „ukázán lidu“, uplyne vždycky poměrně dlouhá doba. Mezitím po prezidentovi není vidu ani slechu, jako by neexistoval, ukrytý kdesi v Lánech. Budí to bohužel dojem, jako by uvedení hlavy státu do provozu bylo náročným a dlouho trvajícím procesem, který se jen tak nemůže třeba hned za další dva dny opakovat. Nasvědčují tomu například i nelogicky nesmyslně dlouhé lhůty, které si Zeman bere i v případě závažných událostí, na které by normální prezident reagoval veřejným vystoupením v řádu hodin.

Týden jsme tak čekali na vyjádření k vražedné ruské účasti na explozích ve Vrběticích. A čekat jsme museli i na pár prostých, stručných vět po ničivém tornádu, které zpustošilo kus jižní Moravy. To první si někteří sice vysvětlovali čekáním na „notičky“, aby bylo jisté, že co ze Zemanových úst vyjde, s tím budou v Kremlu spokojeni. A byli. Ale proč bylo třeba vyčkávat několik dní – několik dní plných reportáží, rozhovorů a vyjádření všemožných politiků – než mohl v televizi pronést, že soucítí s postiženými a pozůstalými a oceňuje solidaritu českého národa?

Víme, že 1. září byl Miloš Zeman na zahájení školního roku v Brně, kam ho dopravilo armádní letadlo CASA. Bylo tedy pro něj nemožné účastnit se hned dva dny nato další veřejné události? Kam by navíc musel být dovezen autem. V civilizovaném státě ale přece není normální a není vůbec myslitelné, aby se prezident, vrchní velitel ozbrojených sil – ať už z jakýchkoli příčin – vůbec neobtěžoval osobně vzdát úctu padlým vojákům své vlastní země.

Není tedy už nejvyšší čas začít se opravdu důrazně ptát, zda je vůbec schopen svou funkci vykonávat? Zjevně už neplní ani základní ceremoniální povinnosti svého úřadu, jako je prostá účast na státních aktech. K čemu je nám tedy prezident, který nic nedělá a o kterém po většinu času ani nevíme? Odpovězme si každý sám.

Autorka je řadovou členkou TOP 09.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Související články