Prezident Petr Pavel a ministr zahraničních věcí Spojených států Antony Blinken mluvili během setkání o přípravě summitu NATO a mírové konferenci k Ukrajině, 30. května 2024. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Od dob prezidenta Václava Havla Česko nesehrávalo tak významnou roli na světové scéně jako v těchto měsících a dnech. V pražských palácích si podávají dveře alianční státníci.
V úterý premiér Petr Fiala hostil v Kramářově vile polského prezidenta Andrzeje Dudu, premiérky Dánska a Lotyšska Mette Frederiksenovou a Eviku Siliňovou a také nizozemského premiéra Marka Rutteho. Nyní se do Prahy sjeli ministři zahraničí celé řady zemí NATO, kteří se v pátek v Černínském paláci zúčastní dvoudenního neformálního jednání. Do Prahy dorazil i americký ministr zahraničí Antony Blinken. Akce se účastní také generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, kterému prezident Petr Pavel udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.
Ministr zahraničí Jan Lipavský sdělil médiím, že jde o „ministeriádu NATO“, která je vedle hlavního summitu aliance druhým nejdůležitějším bezpečnostně-politickým zasedáním, jež se koná mimo Brusel. A ještě dodal, že jde o největší alianční akci v Česku od summitu NATO v Praze v roce 2002.
Smysl celého pražského dění je jasný. Jde o pomoc Ukrajině, těžce zkoušené ruskou agresí. Česko přitom stojí v čele iniciativy na nákup munice, jíž se podařilo podle Petra Fialy zajistit pro obranu Ukrajiny už 500 tisíc dělostřeleckých nábojů. První dodávka se přitom na Ukrajinu dostane již během června.
Neformální konzultace ale nemají a nemohou mít veřejnou povahu. Spojenci si musí nejen vyjasnit, kdy pošlou peníze na další zbraně a munici, ale hlavně celkovou strategii. Jak kupříkladu přimět nejsilnější evropskou zemi Německo, kterou vede ne právě statečný sociálnědemokratický kancléř Olaf Scholz, aby Ukrajině předala moderní střely s plochou dráhou letu Taurus, z nichž mají Rusové strach? Klíčovým tématem pro západní spojence je otázka, zda Ukrajina smí použít dodané zbraně na území Ruska. České stanovisko je přitom zjevně rozumné. Fiala prosazuje, aby takovou možnost Ukrajina měla, byť ve zdrženlivé míře. V opačném případě by totiž Ukrajina neměla možnost zasahovat tam, odkud na ní útočník vystřeluje své rakety. Toto stanovisko již podpořil i Jens Stoltenberg.
A pak tu stojí ta nejcitlivější otázka, a tou je reakce zemí z východního křídla NATO na případné ruské prolomení fronty. Z pobaltských zemí i z Polska slyšíme spekulace o přímém zapojení jejich armád a vytvoření jakéhosi obranného valu před ruským dobyvačným náporem. To koneckonců již nevyloučil ani francouzský premiér Emmanuel Macron.
Je zřejmé, že si většina Čechů neuvědomuje, jakou roli nyní sehrává jejich stát. A patrně si dost Čechů ani neuvědomuje vážnost současné situace. Proto je třeba říci, že během panování prezidentů Václava Klause a zejména Miloše Zemana neměla Praha pro západní svět jiný význam než jako malebná turistická destinace se stále ještě levným pivem. Od pádu vlády premiéra Mirka Topolánka až po vládu Andreje Babiše nemělo Česko na mezinárodní scéně téměř žádný politický kredit.
Češi se o něj připravili volbou slabých politiků a pak politiků vysloveně populistických a hanebných. A také se o něj připravili sebevražedným tažení proti americkému vojenskému radaru. Tím jsme si způsobili zásadně horší bezpečnostní situaci. Vlastně jsme se na přání Ruska takřka odzbrojili, abychom zůstali slepí a bezbranní proti nepřátelskému útoku.
Současné vládě je možné vyčítat tisíc různých chyb. Ale jednu zásadní věc je třeba jí přiznat. Vláda premiéra Petra Fialy a ministra zahraničí Jana Lipavského vrátila České republice ztracený význam na mezinárodním poli. a navíc je to vláda, která se zodpovědně stará o bezpečnost svých občanů a tím i o bezpečnost naší části Evropy a světa. Je to ukázka, že se i země střední velikosti a navíc země s minulostí sovětské provincie může ocitnout ve vedoucí pozici na základě dobré iniciativy. To je přesně to, co naše země v dobách minulých vlád a minulých prezidentů nedokázala. Je dobře si tento posun uvědomit a je také dobře ho ocenit.
