Úpadek poměrů v České republice pokračuje. V uplynulém týdnu došlo hned k několika závažným událostem, jež mají značně negativní vliv na právní jistoty českých občanů a na rovnost před zákonem. Vše má na svědomí mocenský tandem Miloše Zemana a Andreje Babiše, přičemž můžeme vést debatu o tom, kdo z nich poškozuje právní stát více.

Obvykle bývá v kruzích inteligence a v hodnocení médií za většího škůdce považován Miloš Zeman, který v uplynulém týdnu uspořádal nebývalý slovní útok na konkrétního soudce a jehož snaha o ovlivňování rozhodování soudů vyšla najevo v dostatečně průkazné míře. Miloš Zeman se pokoušel ovlivňovat rozhodování soudů. To není jen dohad či tvrzení proti tvrzení. To je jasný fakt, který plyne z hradního přiznání, že kancléř Vratislav Mynář obcházel soudce a „seznamoval je se stanovisky prezidenta“. Toto přiznání k takovému úsudku o snaze ovlivňovat soudy bohatě stačí. Běžný občan nemůže obcházet soudce a seznamovat je se svými stanovisky. Byl by z budovy justice okamžitě vykázán. Prezident má ale mocenskou a silovou převahu. Soudci měli prezidentova kancléře vykázat ihned.

Zemanovy útoky na podstatu právního státu jsou čitelné a srozumitelné. O to horší a zákeřnější je ale útok, který pořádá premiér a vůdce populistického hnutí ANO Andrej Babiš. Tato vládní strana spolu se služebnou ČSSD vyšla vstříc požadavku komunistů na zdanění církevních restitucí. Tento krok má pro právní pořádek našeho státu ještě závažnější důsledky než  skandální chování prezidenta. Jedná se totiž o formálně zákonný proces a rozhodnutí parlamentní většiny. Přitom takový zákon obrací na ruby spravedlnost, neboť zdaňuje náhradu za to, co bylo ukradeno. Zdanění mají v právním státu podléhat příjmy, ale nikoli vrácený majetek, který byl ukraden z vůle zločinecké diktatury. I kdyby platila Babišova výmluva, že náhrady církvím byly přehnané, jakože to pravda zjevně není, tak by ústavně legitimním prostředkem nápravy nemohlo být zdanění. Vláda tak zaplatila úplatek komunistické straně za svoji možnost vládnout a zneužila svoji parlamentní většinu k aktu, který nemá oporu v ústavě. Zda tento hanebný skutek ústavní soud zastaví či nikoli, to už nic nemění na samotné podstatě útoku na právní pořádek.

Téměř bez zájmu velkých médií tu ale s velkou pravděpodobností probíhá třetí děsivý útok na právní stát. Jedná se o postupné odkládání kriminálních kauz Andreje Babiše a nátlak na komisaře Nevtípila, který vyšetřuje nejsrozumitelnější a nejjasnější kauzu Babišova dotačního podvodu. Útok je veden z Generální inspekce bezpečnostních sborů, kde si premiér vyměnil vedení, protože to předchozí vedení mu nešlo na ruku. Předseda ČSSD a ministr vnitra Jan Hamáček, který tolik sliboval, jak bude hlídat Babiše a plácne ho přes prsty, kdyby chtěl ovlivňovat policii, tento nebezpečný proces umožňuje svojí nečinností a naprostou slabostí. Jestli bude stíhání Babišových zcela zjevných lumpáren udušeno, pak to znamená, že trestní sankce tu jsou jen pro lidi, kteří nemají sílu a moc. A naopak: ten, kdo má sílu a moc, nepodléhá zákonu.

Mrazivý lednový týden, který v oblasti práva a spravedlnosti prožila naše země, ovšem navazuje na celkový trend, v němž se neustále odehrává celkový úpadek racionality a spravedlnosti. V naší zemi mohou lidé přijít o majetek lusknutím prstu pouhého úředníka Finanční správy a ústavní princip, že občanská práva jsou pod soudní ochranou, není věcně naplňován v takové míře, aby bylo právo vymahatelné. Zajišťovací příkaz Finanční správy na majetek má faktickou sílu ožebračit člověka nenávratným způsobem. Pak tu jsou další témata, v nichž ani justice nemá čisté svědomí. Jedná se o zavírání lidí na základě populistické objednávky v rámci antikorupční revoluce, jejichž vina nebyla srozumitelně a jasně prokázána. To by ale bylo na třikrát delší článek.

O poškozování a sestupu kvality právního státu v České republice se již ví i za našimi hranicemi a je jen otázkou času, kdy budeme opět na tapetě v Evropské unii. To bude zpětně posilovat ty české národovecké síly, které mají v úmyslu odvést naši zemi z civilizace do bahna a bídy východu. Při pohledu na Miloše Zemana a Andreje Babiše je však vážnou otázkou, zda do moderní civilizace opravdu patříme. Česká republika pod jejich vedením zhloupla a ztrácí ponětí, jak se má chovat, jestli chce patřit mezi slušné země.