Summit prezidentů V4 v roce 2019 FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Po celý uplynulý den hlásila česká média, že v Polsku dochází k útoku na svobodu médií. Polský Sejm schválil velmi kontroverzní zákon, jemuž se u našich sousedů říká „Lex TVN“. Jeho zjevnou snahou je umlčet televizi TVN, vlastněnou americkou společností Discovery a kritickou vůči vládě.
Ultrakonzervativní vůdce strany Právo a spravedlnost Jaroslaw Kaczyński dlouhodobě tvrdí, že sdělovací prostředky v rukách zahraničních vlastníků narušují veřejnou diskusi a neslouží polským zájmům. Tažení proti zahraničním majitelům médií je mimořádně ohavný trik, jak opanovat prostor. Když zákon schválí i senát a podepíše prezident, Polsko se propadne o výrazný stupeň níže v oblasti občanské svobody a veřejná kontrola moci bude výrazně oslabena.
Ve střední Evropě je to další z řady útoků na svobodu. A nikoli svobodu pouze některých médií, ale svobodu celé společnosti. Zásah proti části médií či pouze jednomu jedinému médiu sráží úroveň svobody v celém prostředí. Stejně tak poškodil svobodu maďarské společnosti Viktor Orbán, když připravil nezávislá a opoziční média o značnou část inzertních příjmů.
K těmto smutným zvěstem je ale třeba dodat ještě jednu podstatnou informaci, jinak by zpráva o současné střední Evropě nebyla kompletní: České referování o polském a maďarském úpadku je dlouhodobě prosycené naprostým pokrytectvím, protože Česká republika není ani o chlup lepší než Polsko a Maďarsko. Zdejší úpadek standardů svobody je zcela srovnatelný. Děsivá buranizace vedení našeho státu navíc umožňuje našim vládcům ignorování platných pravidel, a to včetně zákona o konfliktu zájmů či dokonce ústavy. V tom je možná naše situace ještě horší než u sousedů.
Na evropské scéně je Česko nezaslouženě opomíjeno při výčtu zemí, v nichž dochází k civilizačnímu sestupu. Maďarský a polský problém je Evropanům pochopitelnější, protože destrukci občanských práv a svobod tam provozují konzervativní a nacionalistické vlády. To je evropské veřejnosti srozumitelné a levice i liberálové to umí dobře popsat. U nás nestojí v čele destrukce demokracie ani katolická ultrapravice jako v Polsku, třebaže by se to pražskému arcibiskupovi jistě líbilo, ani xenofobní národovci jako v Maďarsku, třebaže se jim u nás silně podobá náš prezident. Česká cesta do nového otroctví nemá tak ideologický a vášnivý charakter. Je materialisticky přízemní a dětinská. Zatímco Poláci a Maďaři do svého úpadku míří v hrdinském vzedmutí vzdoru proti „cizákům“, tak my do své propasti temnot padáme takřka mlčky trapným samopohybem.
V Česku se především musí tajit, že přicházíme o svobodu. Debata o tom, že tu už nemáme férovou politickou soutěž, když premiér země zaměstnává stovky novinářů a ovládá veliké mediální impérium, je takřka vyloučená. Zahraniční vlastníci médií už od nás utekli a tím se zhroutila vydavatelská kultura českých novin. Pro většinu novinářů není jejich vlastní svoboda nijak zvlášť důležitá. O polském průšvihu z gustem referuje Český rozhlas, jehož vedení nepřipouští reklamu opozičního média a zamezilo zprávám o tom, že holding premiéra neoprávněně hospodaří na více než tisíci hektarech zemědělské půdy a pobírá na tuto půdu dotace.
Stav demokracie v Polsku i v Maďarsku je tristní. Aspoň ale všichni víme, o co jde. Česko se vymyká tím, že jeho elity dokáží efektivně zakrýt domácí průšvih. Na autokratickém vládnutí miliardáře Andreje Babiše se nepodílí jen komunistická strana a trosky ČSSD. Podílí se na tom i řada zdánlivě ušlechtilých lidí, kteří se snaží český malér zamést pod koberec. Dělají to kupříkladu už tím, jak halasně poukazují na sestup Maďarska a Polska.
Ukázkovým příkladem takového chování je česká eurokomisařka Věra Jourová. Dokladem její schizofrenie a pokrytectví je už její stranická příslušnost: Jourová pochází zároveň z liberální frakce Renew Europe, která brání liberální demokracii, ale také z vůdcovského a populistického a antiliberálního hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše, z jehož vůle sedí v Bruselu. Tato bojovnice za polskou a maďarskou svobodu je hrobařem svobody naší české, a to právě tím, jak efektivně zakrývá, co se děje v její zemi. Tím podráží demokracii v České republice.
Státy V4 jsou v těžké mentální krizi. Jejich zakomplexované gerontoelity je táhnou ke dnu, protože se nedokázaly v Evropě prosadit. Národy střední Evropy tak čekají na nové a sebevědomější generace lídrů. Zároveň je třeba vidět i to, že k této krizi silně přispěla silná pozice ruských sil v celém prostoru bývalého sovětského impéria a stále ještě mocné dozvuky sovětské a komunistické propagandy u starších generací.
Tím hlavním problémem u národů V4 je ale nedostatečná síla opozice a nízká ochota demokraticky založených lidí pálit si prsty. Hlavní zodpovědnost za Českou republiku a její osud je na nás. Třebaže můžeme mít pocit, že proti magnátům a populistům už nemáme dost sil. Máme. Když budeme opravdu chtít.
