Herečka Jana Brejchová. FOTO: Flickr
FOTO: Flickr
Charismatická Jana Brejchová věnovala herectví více než šedesát let svého života a nyní se s ní loučí její fanoušci. Během úterý 17. února totiž probíhá pietní akce pro veřejnost, kterou uspořádala její rodina. Lidé tak přicházejí do velkého sálu kina Lucerna a vzpomínají na ikonu českého filmu.
Jakmile se v osm hodin ráno otevřely dveře velkého sálu kina Lucerna, začaly do něj proudit davy lidí, kterým Jana Brejchová utkvěla v paměti. A někteří z fanoušků přidali i krátký vzkaz od srdce do kondolenční knihy. Návštěvníci se také mohou v kině usadit a zhlédnout sestřih z filmů, v nichž jako herečka zazářila.
Pod plátnem, na němž je promítán herecký život Jany Brejchové, je také vystaven její portrét s podpisem. Kolem něj leží smuteční věnce nejen od rodiny, ale také například od prezidentského páru, herecké asociace nebo České televize.
Vzdát hold skvělé Janě Brejchové přišly i některé známé tváře, mezi něž patří režisérka Eva Toulová, moderátor Aleš Cibulka nebo herec Jaroslav Satoranský. Dorazit chtěla i zpěvačka Helena Vondráčková, ta se ale nakonec veřejně omluvila, neboť v úterý 17. února od 19:00 koncertuje v Jupiter Clubu ve Velkém Meziříčí. Napsala: „Jany jsem si velice vážila, často na ni v posledních dnech vzpomínám – a to především na svých koncertech, kde mám tu čest zpívat titulní píseň z krásného filmu Noc na Karlštejně, v němž si Jana zahrála a já jsem jí mohla díky této písničce propůjčit svůj hlas.“
Pohřeb slavné české herečky proběhl v úzkém rodinném kruhu v pondělí 16. února dopoledne v Nové obřadní síni na Olšanech. Zúčastnilo se ho i pár nejbližších přátel Jany Brejchové, tj. Jaromír Hanzlík, Jiří Ptáčník nebo Petr Nárožný.
Poslední sbohem můžete dát filmové ikoně až do jedné hodiny odpolední. Poté se dveře velkého sálu kina Lucerna uzavřou a s nimi se tiše zavře i jedna velká kapitola české kinematografie. Jana Brejchová, křehká i silná zároveň, však tímto dnem neodchází navždy – jen se přesouvá tam, kde pro ni bylo vždycky nejpřirozenější místo: do světa obrazů, hlasů a vzpomínek. Její duše zůstává ve tmě hlediště, v paprsku projektoru, v okamžicích, kdy se smálo, plakalo i mlčelo. V každém filmu, který si ještě tolikrát pustíme, bude znovu ožívat – tak, jak jsme ji milovali.