KOMENTÁŘ / Geopolitický obrat znamená, že se Česko ocitlo v protisměru potřebného vývoje k zachování vlastní bezpečnosti. Jak to vzniklo? Hlavní důsledek je, že jsme se ocitli na okraji aktivity NATO a jeho členských zemí. Je to patrné z prostoru, který (ne)dostal premiér Babiš na summitu v Ankaře, v tom, že jsme nebyli přizváni v rámci koalice ochotných mezi ty, kdo budou s Ukrajinou budovat protiraketovou obranu. Přitom v našem sousedství nemáme žádnou „speciální operaci“, ale plnokrevnou válku Ruska proti Evropě, v které se používají jak nové technologie bezpilotních prostředků ve vzduchu i po zemi, tak brutální útoky balistických střel na civilní a energetické cíle.

My jsme přitom zcela bez obrany a stavíme další jadernou elektrárnu, ty existující žádnou ochranu nemají. Balistikou kapacitu schopnou nás zasáhnout má i Írán, s kterým bojuje Izrael a USA, náš spojenec v NATO. Jsme zcela mimo reálný vývoj. Soudě podle vyjádření ministrů odpovědných za obranu a bezpečnost, nejsme na úrovni kvalifikovaného hodnocení situace ani vojensky ani politicky.

Vojensky nemáme ministra, který je schopen realisticky vidět rozsah válečného ohrožení. Nebyl na Ukrajině, prakticky neví nic, neinformoval vládu ani prezidenta před summitem NATO o podstatě jednání na summitu jak v podpoře Ukrajiny, tak v přípravě dobrovolné koalice. Nadále používá k hodnocení bojiště na Ukrajině oficiální jazyk kremelské propagandy a myslí si, že se způsob vedení války vrátí k velkým tankovým manévrům a operacím motostřeleckých divizí jako za Varšavské smlouvy.

Dále čtěte

Geopolitický obrat v plném proudu? Babišův strategický debakl nadchl ruskou propagandu

KOMENTÁŘ / Množí se „chyby“ v naší bezpečnostní a obranné politice. Jeví se na pohled jako dílčí politické kiksy vznikající z nesprávných…

Vědomé hrubé chyby z lhostejnosti

Nedostatečná příprava a výkonnost vůči NATO je důsledkem nezvládnutí kvalitní a kvalifikované přípravy také na úrovni ministerstva zahraničí, což je u nás zcela bezprecedentní. Ministr zahraničí, místo aby posiloval naši bezpečnostní odolnost, domácí konsensus bezpečnostní politiky ve věci orientace na NATO a EU, vede a eskaluje vnitropolitické války s prezidentem, zabývá se popíráním a diskreditací Ústavního soudu, jakkoli jde o páteř našeho právního státu.

Destruktivní protisystémové jednání ministra zahraničí musel korigovat Ústavní soud mimořádným opatřením. Ministr investuje čas do absurdních akcí a kolizí čestného prezidenta Motoristů Turka, za kterého se mstí cíleným a vědomým oslabováním národní bezpečnosti. V souhrnu, v podmínkách vážného ohrožení a sklouzávání ČR na okraj bezpečnosti Západu, tento trend vnitropoliticky aktivně a zcela neodpovědně akceleruje.

Jak se nám oslabování děje navenek?

Podpora Ukrajiny a obrana proti Rusku jsou neoddiskutovatelně hlavní cíle NATO i EU, v obojím jsme se rozhodli se neúčastnit. Stáhli jsme se z muniční iniciativy, odmítli se účastnit společné finanční pomoci Ukrajině v NATO i v EU. I v drobném finančním podílu skrze USA jsme se chovali jak při zapírání špatné známky, protože se to proruskému neofašistovi v čele koaliční strany nelíbilo. Vláda nedala Ukrajincům nepotřebné L-159 na obranu proti dronům, ač si o ně Ukrajinci požádali a byli ochotni platit. Raději nabízíme za peníze nové modely SkyFox proruskému Srbsku. Celkově jsme opustili hlavní osy aktivity aliančních spojenců: podporu Ukrajinu a vývoj nových obranných technologií. Vypadli jsme z alianční agendy.

Dále čtěte

Máte dost toho, jak se Babišova vláda chová k prezidentovi? Podpořte Petra Pavla plakátem

Vláda útočí na prezidenta a ministr zahraničí Petr Macinka mu vyhlásil válku, kterou sice prohrává, poškozuje ale celou naši zemi.

Od roku 1989 bylo Československo aktivní v transferu na Západ demontáží sovětské/ruské sféry vlivu, tj. Varšavské smlouvy a RVHP i umístění sovětské armády ve střední Evropě. Účastnili jsme se první války v Zálivu a osvobození Kuvajtu praporem chemiků. Nástupnická Česká republika se účastnila všech mírových misí, od bývalé Jugoslávie, přes Kuvajt a Irák až po Afghánistán. Na těchto misích jsme získali důvěru budoucích spojenců, naučili se spolupracovat a podporovat společné akce, investovat do nich, což vyústilo v naše členství v NATO a postupnou participaci na všech jeho úrovních.

Jádro poklesu naší bezpečnosti a marginalizace v NATO jsou důsledkem obrácení kurzu obranné politiky od aktivity k útlumu a pasivitě. Byli jsme mezi prvními, kdo dodával Ukrajincům zbraně, politickou podporu, munici. Organizovali jsme odklon Evropy od ruských energií. Dnes jsme se nejen zastavili, ale otočili k Ukrajině a NATO zády. A NATO se otáčí zády k nám. A doplatíme na změnu geopolitického kurzu vším, v bezpečnosti a v ekonomice i prosperitě.

Co by se muselo změnit?

Přestáváme být důvěryhodným partnerem a posouváme se k převzetí pozice Viktora Orbána, odmítajícího kooperativní přístup k bezpečnosti, podvádíme a začínáme sobě i spojencům lhát předstíraným zájmem a sliby, jakkoli spojence nepodporujeme.

Podmínkou důrazného obratu je:

1/ Jasná změna hodnocení charakteru války Ruska proti Ukrajině a uvědomění si vážnosti rizika vypadnutí ze spojeneckého úsilí;

2/ Návrat k plnokrevné podpoře koalice ochotných ve finanční podpoře Ukrajiny;

3/ Investice do projektu společné balistické obrany a zapojení se do spolupráce na úrovni státu i firem;

4/ Technologické přehodnocení výstavby naší vlastní obrany a posílení obranného rozpočtu na potřebnou úroveň;

5/ Aktivní komunikace nutnosti obrany proti Rusku a podpory Ukrajiny vůči občanům a domácímu auditoriu. Budování vnitřního konsensu a spolupráce místo konfrontace mezi ústavními aktéry i ve vnitropolitické a parlamentní rovině. Zásadní je dodržování Ústavy ČR namísto jejího podrývání.

Dále čtěte

Po speciálu s názvem Velký pumpař se jen zaprášilo. Už je tu dotisk, objednávejte

Díky úspěšné veřejné sbírce se podařilo vybrat dostatek finančních prostředků k vydání speciálního časopisu, ve kterém se zabýváme tím, co…

Nic z toho není proveditelné s aktivní pozicí proruských neofašistů SPD ve vládní koalici, v čele parlamentu a v čele ministerstva obrany. Potřebujeme odblokování Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny PČR paralyzovaného konfrontační a expertně ignorantskou politikou. Stejně jako potřebujeme zastavení hazardního zadlužovacího kurzu ČR. Zacílení Česka na konkrétní termín vstupu do eurozóny, připojení se do všech evropských odpovídajících programů. Neobejdeme se bez spolupráce na posilování evropských obranných programů a obranné autonomie Evropy v rovině EU a ve spolupráci EU a NATO.