Čerstvá kauza dnes již exministra Kremlíka nám umožňuje nahlédnout za kulisy mocenských hrátek, které nám servíruje náčelník Akce Nespokojených Občanů a jeho kumpáni a lokajové. Ani před jejich nástupem k moci nebylo vše vždy podle psaných i nepsaných pravidel. Příkladů různých odklánění a ovlivňování distribuce a redistribuce veřejných zdrojů bychom našli docela dost. Jenže v porovnání s dnešním stavem šlo o jiný level. Rozdíl je především v tom, že Andrej Babiš skutečně vnímá Českou republiku jako svoji firmu a podle toho jedná a rozhoduje. Předchozí období bylo možné chápat jako politické, se všemi vadami na kráse, ale to v babišistánu již neplatí. Boss se nabízí svým ovečkám jako protikorupční anděl, který má však místo křídel nepropustnou hroší kůži.

S nejmocnějšími hráči uplynulých dekád udělal pevné mocenské dohody, minimálně to jsou dohody o neútočení. Platí to zejména o tajemném všemocném Petru Kellnerovi, který v Babišově éře dále významně posiluje a získává jednu klíčovou státní zakázku za druhou. Zásadní mocenskou dohodu udělal Babiš zejména s Milošem Zemanem a jeho lidmi, k nim se v posledním období přidali i oba Klausové. Do světa hájených vztahů patří samozřejmě Penta, Chrenek, Krúpa a jiní spojenci z Babišova Slovenska. A nejen to. Ministerstvo obrany již opět nakupuje přes Omnipol Richarda Hávy. Mimo ataky „protikorupčního“ vůdce zůstává i Pavel Tykač, Daniel Beneš (šéf ČEZ) i jeho předchůdce a několik dalších es z první stovky českého žebříčku dolarových a korunových miliardářů. Jejich aktivity však nesmí kolidovat z byznysovými interesy Agrofertu. 

Stejně důkladně si Babiš počínal i ve vztazích s bankami, státními institucemi včetně justice a orgánů činných v trestním řízení, a pochopitelně i s médii. Chorobně touží po stejné pozici, jakou má Orbán v Maďarsku díky ústavní většině. Tu Babiš nemá, a tak musel ulovit ještě koaličního partnera a parlamentní hlasovací koalici. To nebyl problém. Zájemci se sami nabízeli a nabízejí dál. Vedlejším produktem je mocenský comeback komunistů, což ovšem bývalého kariérního soudruha nechává v klidu.  Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že hraje na opravdu velkém hřišti. A ta hra naráží na své limity. Stálo při něm štěstí v podobě evropské konjunktury. Díky tomu mohl část českého venkova, část státních zaměstnanců, část důchodců a část českého proletariátu, kteří tvoří základ jeho voličů, udržovat v iluzi věčného růstu a úspěchu, což je údajně produktem jeho manažerské geniality a sebeobětování pro český národ. Tuto iluzi posiluje dnes a denně masivní propaganda jeho Prchalů.

A teď zpět ke Kremlíkovi. Jeho příběh nám odhaluje základní omezující limit Babišova komplexního uchvácení státu. Tím limitem jsou lidé, jejich možnosti a schopnosti. Babiš nevěří nikomu, někdy dokonce ani části své vlastní minulosti. Není divu. Rád by ji vymazal ze svého CV, ale ono to nejde a stále jej něco dohání. Potřebuje mít kolem sebe lidi bezvýhradně oddané, závislé a zvyklé na jistý druh jeho uvažování. Proto mu nejlépe vyhovovali kádři z bývalé Státní bezpečnosti a některé mladší ročníky ze zpravodajské a policejní komunity. Potřeboval by jich mnohem více, aby měl vždy na každého tu správnou složku. Tento limit byl již naplněn a již není kde brát. Dalším zdrojem byla parta z Agrofertu. I tady je již prázdno. Jen s obtížemi zvládá udržet v provozu svoje byznysové impérium i řízení státu zároveň. Jeho personální rošády působí podle osnov modelu pokus-omyl. A těch omylů přibývá. Svůj limit naplňuje i jinak osvědčený způsob aktivní sebeobrany založený na tom, že za všechno zlé mohou předchůdci anebo podřízení úředníci. To je po šesti letech vládnutí již chabé zdůvodnění nekonečných průšvihů. A nezachrání jej ani multiministr Havlíček a pár omšelých celebrit z bulváru.

Pokud by proti Babišovi stála silná a jednotná opozice, která by našla společnou řeč s občanskou opozicí, pak by Andrej Babiš trávil dnešní dny již v jiném prostředí. Dnešní mix všehoschopných s neschopnými v čele země (a institucí státu) destruuje samotnou podstatu právního státu. To není jen nějaký sezonní výkyv. A navíc, Babiš pak bude schopen při svém pádu stáhnout s sebou doslova i celou zemi. To už tak nenasytní sociopati v pozicích vládců dělají. Deformace jeho osobnosti to naznačuje více než zřetelně. Všichni na všechny podají vzájemně trestní oznámení, všechno se zamlží a rozmaže, a až pak opadne pěna dní, to budeme teprve zírat! Dobré ráno, Česko 2020.