Na Pražském hradě stále něco hledají. Třeba článek Ferdinanda Peroutky, který se nejen ztratil, ale který zrádný Peroutka naschvál ani nenapsal. No, co můžete čekat od novináře. Nyní se zase hledá novičok. A to už je jiná káva, jak se říká nejen v pověstné Zemanově „pražské kavárně“. Tu mimochodem taky kdekdo hledá, a ne a ne zjistit, kde to přesně je.

Kromě toho, co hledají Zemanovi lidé v archivech i ve skladech chemického vojska, je taky zajímavé, co kdo ze zahraničí hledá u prezidenta Zemana. Zdá se, že v poslední době tam návštěvníci z demokratických zemích nehledají vůbec nic. Předseda americké Sněmovny reprezentantů Paul Ryan si při své návštěvě Prahy nepřišel na Hrad ani udělat zdvořilostní fotku.

Všechno je to bohužel vážnější, než by se na první pohled zdálo. Rusko, které je podezřelé z užití novičoku při útoku ve Velké Británii, dalo Českou republiku do souvislosti s touto smrtelnou chemickou látkou. Vláda reagovala správně a odmítla to. Prezident Zeman naproti tomu veřejně (!) nařídil Bezpečnostní informační službě, aby zjistila, zda ji tady opravdu nemáme. Takové jednání prezidenta je z hlediska zájmů ČR hrubou chybou. Nabízí se tedy otázka, čí zájmy hájí a komu tímto krokem slouží.

Představte si, že váš soused je podezřelý, že posprejoval hanlivými nápisy radnici. Je to sprejer, nemá rád starostu, už mu vyhrožoval a motal se blízko radnice. On ale řekne, že ty spreje přece měla vaše rodina. Normální reakce je, že to rázně odmítnete, víte přece, co se u vás doma děje. Když si nejste jisti, zda nějaký sprej po dětech někde ve sklepě nezůstal, tak se potichu podíváte. Ale rozhodně nemáte důvod, proč veřejně přitakávat na podezření, kterým vás do toho ten obviněný chce zatáhnout a odvést pozornost od sebe. Přestavte si ale, že byste místo toho reagovali tak, že v místních novinách inzerátem oznámíte, že začínáte prohledávat svůj dům, abyste potvrdili, zda tam sprej přece jen není, a že ten váš opravdu nebyl použit. Měli by vás za odpovědného člověka? To určitě ne, spíše za podivína, který z nepochopitelných důvodů nahrává skutečnému podezřelému.

Ruské osočování bylo a je potřeba všemi diplomatickými způsoby rázně odmítnout. To je jediná možnost, jak se může chovat sebevědomá země, která hájí svoje zájmy. Postoj prezidenta Zemana je ale bohužel jiný. Ke škodě České republiky.

Škoda by byla ještě větší, kdyby v demokratických zemích brali Miloše Zemana vážně. Ale tak tomu už dávno není. Na spočítání jeho oficiálních cest do západních demokratických zemí za poslední roky nám stačí prsty na jedné ruce: v prosinci 2016 Portugalsko, v červnu 2017 Velká Británie s audiencí u královny, ale britská premiérka Mayová na setkání „neměla čas“, v prosinci loňského roku Slovensko. Nesmíme zapomenout na přijetí u papeže v dubnu 2015. To je vše. A pak povinné summity NATO, V4 a zasedání Valného shromáždění OSN, ale to už je jiný typ akcí. Při návštěvě OSN v září 2017 byl Zeman v USA tři dny. Má foto s prezidentem Trumpem z OSN, ale ten ho nepřijal a nepřijal ho ani jediný významnější americký politik.

Přitom už v prosinci 2016 nám Zemanův mluvčí hrdě hlásil návštěvu Spojených států na pozvání nového amerického prezidenta. Tímto pozváním či nepozváním nás ještě s novým velvyslancem Kmoníčkem napínali až do poloviny minulého roku. Teď už o tom všichni mlčí. Asi na Hradě hledají tu pozvánku.

Těžko může Miloš Zeman hájit zájmy ČR třeba v oblasti migrace nebo obchodu, jak sám rád zdůrazňuje, když s ním nikdo pořádně nemluví. Ano, uvítají ho v Číně či v Rusku. Sami se ale podívejte, kam směřuje český export, kdo u nás skutečně investuje a kde se rozhoduje o migraci. Není to ani v Moskvě ani v Pekingu a určitě ne v Astaně. Z domluvených čínských investic zůstávají jen sliby. Zemanův čínský poradce ze CEFC se kdesi v Číně „ztratil“, Hrad ho podle svého zvyku hledá.

Východní aktivity prezidenta Zemana nezpochybňuji, jen nejsou vyváženy. Na Západě už Zeman moc nikoho nezajímá. Není nám to jedno, je to náš prezident.

Návštěva třetího nejvýše postaveného politika USA Paula Ryana v ČR byla jasným a silným poselstvím. Zazněla zde slova o spojenectví, která byla zřetelně nad rámec povinného protokolu. Výrazným signálem bylo ale také to, že se Paul Ryan nevydal na Hrad. Nesmíme tento „vzkaz“ přehlédnout a neměl by ho přehlédnout především Miloš Zeman.

Mezinárodní vztahy mají svá pravidla. Zemanovým bonmotům se nikdo nesměje a nikdo jim nerozumí, osobní pomsty a naschvály vypadají podivně. Zato se zde rozumí symbolům, prohlášením a činům. A na ně se taky reaguje. Pro ČR by bylo dobré, kdyby na Hradě přestali hledat neexistují věci, a místo toho pomohli prezidentovi, aby našel sám sebe. Aby vážně hájil zájmy České republiky a aby byl spojencem pro naše spojence. Naděje je malá, vím, ale vyslovit toto přání snad ještě můžeme.