Český europoslanec Zahradil na Hedvábné stezce

Raketový nástup čínského vlivu v ČR v posledních pěti letech se neodmyslitelně pojí s politikou ČSSD a se jmény jako Tvrdík, Kohout či Füle, vesměs předlistopadovými členy KSČ. To však neznamená, že by se vlna vstřícnosti k Pekingu zcela vyhnula pravicovým stranám, jako je ODS. Stačí připomenout expremiéra Nečase, který se po svém odstřelení z vrcholné funkce v roce 2013 obratem zařadil mezi pročínské lobbisty.

Zajímavý případ představuje europoslanec ODS Jan Zahradil, někdejší ostrý kritik komunismu v Evropě, který současně projevuje mnohem vřelejší postoj ke komunismu v Asii – nejen čínskému, ale i vietnamskému. A to až do té míry, že se zapojil do iniciativ, které úzce spolupracují s vlivovými agenturami komunistických stran těchto zemí.

Kladné postavy s dobrými nápady

V roce 2005 prohlásil tehdy novopečený europoslanec Zahradil během diskuze o zákazu nacistické symboliky v Evropě: „…Někdy můžeme potkat dokonce i v Evropské unii a mezi evropskou intelektuální elitou lidi, kteří ještě dnes skutečně věří, že všichni ti komunisté, nebo extrémní levičáci, byli de facto kladné postavy s dobrými nápady.“

S odstupem jedné dekády zřejmě uvěřil i sám Zahradil, že komunisté, alespoň ti čínští, mohou mít přeci jen dobré nápady. S oblibou vychvaluje iniciativu „Pás a cesta“ generálního tajemníka ÚV KS Číny Si Ťin-pchinga, a podle čínského tisku poslal dokonce na podzim roku 2017 zdravici 19. sjezdu KS Číny, kde Si Ťin-pching upevnil svou absolutní moc jako “jádro” komunistické strany a nechal své „ideje“, včetně Pásu a cesty, zanést do stanov Strany.

Zahradilův kolega ve frakci Evropských konzervativců a reformistů (ECR), britský poslanec cejlonského původu Nirj Deva je od roku 2006 předsedou Skupiny přátelství mezi EU a Čínou v Evropském parlamentu (欧洲议会欧中友好小组). Ta je podle agentury Bloomberg jedním z nástrojů prosazování čínského vlivu v Evropském parlamentu. Podle zpráv na čínském informačním portálu by měl po Devovi převzít předsednictví ve skupině právě Zahradil.

Na svém webu uvádí Skupina přátelství a její sesterská organizace, Asociace přátelství mezi EU a Čínou (欧中友好协会) v čele s labouristickým poslancem Derekem Vaughanem, partnerství s několika vrcholnými orgány KS Číny, včetně Mezinárodního oddělení ÚV KS Číny (popisovaného ve výročních zprávách BIS jako “specifická stranická rozvědka”), a dokonce Organizačního oddělení ÚV KS Číny (tato informace je uvedena pouze v čínské verzi, v anglické chybí). To má na starosti hlavně nomenklaturní a kádrové otázky. Není zcela jasné, v čem by mohlo spočívat partnerství takového orgánu s družební skupinou v Evropském parlamentu, pokud ovšem nerozhoduje o kádrových otázkách i tam.

Čínský generální tajemník v Evropském parlamentu

Což není zase tak úplně vyloučené. Devovu skupinu přátelství založil podle svých vlastních slov a ze své iniciativy jeho čínský asistent Kaj Lin (盖琳), který se současně stal jejím generálním tajemníkem a také prvním čínským zaměstnancem v EP.

Založení skupiny navrhl Devovi krátce po svém příchodu do EP v roce 2005 a na jejím vytvoření pak pracoval celý rok. Kaj Lin současně působí jako profesor na částečný úvazek na pekingské univerzitě University of International Business and Economics (UIBE). V častých rozhovorech pro čínská média chválí Kaj Lin KS Číny jako stranu, která “proměňuje ideály ve skutečnost”, o 19. sjezdu KS Číny mluví jako o důležité události, která bude mít “zásadní vliv” nejen na budoucnost ČLR, ale i na čínsko-evropské vztahy. Zatímco na Západě podle něj rostou nacionalistické a populistické tendence, “čínská komunistická strana má odvahu jít příkladem”. Kaj Lin dále tvrdí, že když se podíváme na upadající či stagnující ekonomiky na Západě, je “koncept spravování strany a státu” vytvořený KS Číny “bezpochyby lepší” a “stojí za to, aby se z něj politické strany v jiných zemích ponaučily”. V rozporu se Zahradilovým a Devovým negativním postojem ke komunismu chválil generální tajemník jejich skupiny KS Číny za to, že má “Marxova ducha neochvějného boje za [své] ideály”, což jí pomáhá “budovat lepší svět” společně s lidem v jiných zemích

Kaj Lin nejen opakuje nejrůznější teze pekingské propagandy, ale sám se stal “zahraničním manažerem” liaoningské provinční organizace Sdružení čínského lidu pro přátelství s cizími zeměmi (CPAFFC), což je čínský orgán pro “lidovou diplomacii” běžně zapojovaný do kontaktů s místními samosprávami v zahraničí.

Podle toho také vypadá činnost Devovy družební skupiny v EP, kterou Kaj Lin ve funkci generálního tajemníka řídí. Představitelé skupiny pravidelně cestují do ČLR na pozvání a náklady hostující strany (své cesty ne vždy přiznávají, jak vidno ze skandálu europoslance Devy v roce 2014). Vyjadřují přitom bezvýhradnou podporu politice KS Číny způsobem, za jaký by se nemuseli stydět ani Miloš Zeman či Vojtěch Filip. Deva běžně používá slovník čínské propagandy, jako když na štrasburské výstavě o čínském mořeplavci prohlásil pro čínská státní média, že Evropa by měla “pochopit čínskou cestu mírového rozvoje”. Podobně jasno má ohledně jinak dost kontroverzních obchodních praktik ČLR i Zahradil: “Čínská minulost i současnost nám mohou posloužit jako inspirace při budování mírového prostředí pro zahraniční obchod”.

Kaj Lin mezitím rozšířil své asistenční služby na další europoslance, dle informací z diplomatických zdrojů je jich pět. Jedním z nich je také Jan Zahradil. I on zjevně přejímá postoje svého čínského asistenta, nebo se s nimi vnitřně ztotožňuje. Vychvaluje Pás a cestu i čínské aktivity ve Střední a východní Evropě pod hlavičkou 16+1 (dnes s účastí Řecka již 17+1). Na diskuzi v CEVRO loni v květnu u příležitosti vydání několika kapitol z monografie o Pásu a cestě od Nadège Rollandové, jež je sama o sobě výrazně kritická, se Zahradil i další řečníci – prezident Institutu Nové Hedvábné stezky Jan Kohout, člen představenstva CEFC (a posléze CITIC) Europe Štefan Füle a Zemanův tlumočník Vít Vojta – shodli ve svém nadšení pro Si Ťin-pchingovu iniciativu. (Obdobná sestava se sešla v panelu ke stejnému tématu také na Čínském investičním fóru na Pražském hradě v roce 2018.)

Zahradil v CEVRu mj. prohlásil, že při pohledu na ČLR a česko-čínské vztahy se musíme oprostit od dvou “prizmatů”, totiž od Komunistické strany Číny a Miloše Zemana. Nabízí se otázka, co by z ČLR a vzájemných vztahů po takové redukci zbylo a nakolik by se pak Čína lišila třeba od Tchaj-wanu.

Mezi jeho další pozoruhodné myšlenky patří názor, opakovaně prezentovaný v médiích, že bychom měli vítat 16+1 a vůbec čínský vliv u nás i v regionu jako protiváhu vlivu ruského. Jeho asistent Kaj Lin vidí situaci přece jen realističtěji: v rozhovoru pro Žen-min ž’-pao jako generální tajemník skupiny přátelství kladně hodnotí potenciál Iniciativy Pásu a cesty “organicky se propojit” se Šanghajskou organizací pro spolupráci (Шанхайская организация сотрудничества, Šang-chaj che-cuo cu-č’ 上海合作组织), ekonomickou a bezpečnostní aliancí vedenou Ruskem a Čínou.

Jednotná fronta v Bruselu

Jan Zahradil v EP nahlásil v posledních pěti letech oficiálně pouze jednu placenou zahraniční cestu, a to do Singapuru. Podle čínských zdrojů navštívil ale i ČLR, například v roce 2017, kde vedl europoslance ze zemí Střední a východní Evropy na setkání s Mezinárodním oddělením ÚV KS Číny a šanghajským Shromážděním lidových zástupců. V čínských pramenech figuruje jako “předseda frakce ECR”, což by naznačovalo oficiální ráz návštěvy.

V listopadu 2018 pak skupina Přátelství pod vedením Devy navštívila Čínu a sešla se s několika vysoce postavenými úředníky, jak již dříve zjistila agentura Bloomberg. Náklady na cestu a ubytování Devovi a Vaughanovi hradil CPAFFC. (V pozvánce CPAFFC pro Devu stojí, že CPAFFC zaplatí „všechny relevantní náklady pro delegaci“ během návštěvy v Číně.) Jednu z těchto schůzek, zmiňovanou na internetových stránkách CPAFFC, doplňuje i foto s mužem podobným J. Zahradilovi. Jeho osobu však text nezmiňuje. Z dostupných zdrojů nelze dohledat, kdo tyto cesty Zahradilovi (tedy tu v roce 2017 a 2018) platil.

Webová stránka Devovy skupiny přátelství s ČLR (aktualizovaná v roce 2016) tvrdí, že skupina má 46 členů a je největší takovou skupinou v EP. Jména členů ovšem neuvádí, a není tedy zcela jasné, zda do ní formálně patří i Jan Zahradil. Každopádně se účastní jejích akcí, včetně nedávné iniciativy na ustavení “výboru pro koordinaci přístupu k Iniciativě Pásu a cesty”, o níž informoval server Aktuálně. Návrh stanov uvádí jako náplň činnosti výboru “koordinaci politik mezi EU a Čínou ve všech sférách podle Iniciativy Pásu a cesty“. Na přímý dotaz odpověděl Zahradil, že by se na činnosti výboru rád podílel.

Čínský záznam z jiné schůze Devovy skupiny v Bruselu uvádí, že Zahradil by se měl stát jejím příštím předsedou, zřejmě po odchodu Devy z EP po vystoupení Británie z EU. Tato schůzka je zajímavá i v jiných ohledech. Sešli se na ní zástupci Devovy skupiny včetně Zahradila s delegací Federace krajanských sdružení Číňanů v Evropě (Ou-čou chua-čchiao chua-žen še-tchuan lien-che-chuej 欧洲华侨华人社团联合会). Podobná „krajanská sdružení“ jsou typickým nástrojem Pekingu pro kontrolu čínských komunit v zahraničí prostřednictvím tzv. Jednotné fronty, tedy sítě organizací pod vedením KS Číny, do nichž se mají zapojovat čínští občané v zahraničí. Organizace typické pro čínskou Jednotnou frontu, jmenovitě italský a rakouský Výbor pro mírové znovusjednocení Číny (Čung-kuo che-pching tchung-i cchu-ťin chuej 中国和平统一促进会), byly také skutečně na jednání přítomny. Ústřední orgán, který celou tuto síť řídí na úrovni ÚV KS Číny, Oddělení práce na Jednotné frontě (Čung-kung čung-jang tchung-i čan-sien kung-cuo pu 中共中央统一战线工作部), je ostatně jednou z partnerských organizací družební skupiny, jak vyplývá z čínské verze jejích webových stránek (anglická verze tuto skutečnost opět cudně opomíjí).

Národní fronta v Praze

Čínský systém Jednotné fronty se vzdáleně podobá někdejším “Národním frontám” v sovětském bloku. Je však mnohem sofistikovanější, zejména jako nástroj kontroly nad čínskými komunitami v zahraničí. Podobný systém buduje také Komunistická strana Vietnamu pod názvem Národní fronta (Mặt trận Tổ quốc). Ani zde nechybí napojení na Jana Zahradila.

Jak konkrétně funguje vietnamská Národní fronta v ČR, demonstrovala nedávná návštěva vietnamského předsedy vlády Nguyễn Xuân Phúca v Praze. Podle v ČR žijící vietnamské překladatelky a aktivistky Mai Nguyenové vyzýval premiér Nguyễn místní české Vietnamce, aby vstupovali do Národní fronty a pomáhali monitorovat “reakcionáře”, tedy etnické Vietnamce v Čechách vyjadřující kritické postoje vůči politice KS Vietnamu.

Vietnamskou Národní frontu reprezentuje v Čechách Svaz Vietnamců v ČR. Její předseda Hoàng Đình Thắng se stal roku 2009 členem Ústředního výboru vietnamské Národní fronty a v roce 2014 byl zvolen do jejího předsednictva.

V roce 2016 nechal Hoàng zaregistrovat Asociaci Vietnamců v Evropě, přejmenovanou na Konfederaci Vietnamských svazů v Evropě, jejímž se stal předsedou. V červenci 2016 navštívila delegace Svazu Vietnamců v ČR na pozvání Jana Zahradila Evropský parlament. V říjnu téhož roku byl Zahradil hostem na ustavující schůzi zmíněné Konfederace svazů Vietnamců v Evropě, které se zúčastnila i první místopředsedkyně Národní fronty Vietnamu a osm vietnamských velvyslanců působících v Evropě. Zahradil byl na schůzi zvolen předsedou komise poradců Konfederace, a zapojil se tak osobně do práce vietnamské Národní fronty.

O Vietnam projevil Zahradil zájem již dříve, když se roku 2009 účastnil jako porotce v soutěži Miss Vietnam v ČR. Vedle čínského asistenta Kaj Lina tak má i vietnamskou asistentku Lyle Dang (Ly Dang Le). V EP se stal zpravodajem navrhované dohody o volném obchodu mezi EU a Vietnamem (EVFTA) a dohody o partnerství a spolupráci mezi EU a Vietnamem (PCA). Bylo by tedy s podivem, kdyby netušil, jak funguje Národní fronta ve Vietnamu, respektive Jednotná fronta v ČLR.

Tak či onak by si měli být Zahradilových družebních kontaktů s vlivovými agenturami komunistických stran v Asii vědomi voliči při nadcházejících volbách do Evropského parlamentu.

Převzato ze serveru Sinopsis.cz