NÁZOR / Prezident Petr Pavel je prvním zahraničním státníkem, který od vypuknutí války navštívil východ Ukrajiny. Dnipro přitom v pátek čelilo vlně raketových útoků, které si vyžádaly dvě oběti. Exprezident Václav Klaus se zesměšnil výrokem, že jde jen o prázdné naparování před novináři.

Cesta českého prezidenta vyvolává jak údiv, tak hrdost. Petr Pavel v pátek po návštěvě Kyjeva, kde jednal spolu se slovenskou kolegyní Zuzanou Čaputovou s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, neodjel zpět do Česka, ale naopak se vydal nočním vlakem na východ Ukrajiny. Dál již není žádné tak velké město v rukou Ukrajinců.

Předtím Petr Pavel část jednání vedl v krytu, neboť na Kyjev mířily desítky ruských raket, které ukrajinská protivzdušná obrana sestřelila.

Prorusky naladěným Čechům, jako je třeba Václav Klaus, není smysl cesty jasný a vzbuzuje v nich odpor a možná i hrůzu. Určitě se bojí, že provokujeme Rusko. Většina proruské kolaborantské scény ale mlčí a jejich mlčení je největším potleskem pro Petra Pavla. Mlčí i nová hvězda kolaborantské scény Jindřich Rajchl.

Smysl Pavlovy cesty je ohromný. Jak symbolický, tak i praktický. Obyvatelé napadené Ukrajiny cítí, že nemáme z Rusů strach a že stojíme při Ukrajincích. Praktickým hlediskem je účast českých firem na obnově zničených měst a regionů.

Petr Pavel je schopný dostát svému volebnímu obrazu hrdiny. Nebylo to jen vytahování starých příběhů, je to aktuální věc a jeho cesta do Dnipra je důkaz. Ať si Václav Klaus a další zbabělci třeba puknou vzteky. Česko získává znovu svůj kredit, který za panování dvou posledních prezidentů ztratilo.

Představme si, že bychom dnes měli za prezidenta paviána, který ještě před několika dny z obrazovky ječel, jak chce mír, a přitom dal jasně najevo, že by kvůli falešné vidině takzvaného míru dokázal prodat spojence. Díky za to, že se to nestalo.