Český stát by měl Lichtenštejnům vrátit zkonfiskovaný majetek. Je to bezpráví, které volá do nebe

archiv

Valtice | FOTO: archiv

Píše se rok 1935 a v Československu probíhá sčítání lidu. Hajný z Velkých Losin, který se staral o tamní lichtenštejnský les, zapsal celou rodinu svého zaměstnavatele do sčítacích dotazníků a u kolonky národnost napsal „německá“. Rodina Lichtenštejnů nebyla na území ČSR a hajný na to neměl žádné právo. O jeho zápis se ale dnes opírají české úřady.

Dnes se píše rok 2019 a Česká republika vede s Lichtenštejny na dvacet soudních sporů, které jsou důsledkem toho, co provedl v roce 1935 hajný z Velkých Losin.

Rodina Lichtenštejnů, která stojí v čele suverénního státu Lichtenštejnské knížectví, se totiž nikdy v Československu nepřihlásila k německé národnosti a nikdy nekolaborovala s Hitlerovou Třetí říší. Tudíž na ně nemohly platit Benešovy dekrety. Lichtenštejnská kauza je zcela odlišná od ostatních poválečných konfiskací tím, že v jejím případě konfiskace odporovala i těmto dekretům. 

Lichtenštejni prostě nebyli občany Československa, nepřihlásili se k německé národnosti a nezradili Československo. Jak to, že s občany jiných států se stát vyrovnal, pakliže k nezákonné konfiskaci z etnických důvodů došlo, a s Lichtenštejny nikoli? Československo přitom alpské knížectví v roce 1938 uznalo jako suverénní stát. Důvod je prostý: Lichtenštejni se na rozdíl od jiných občanů nemohli bránit, jejich knížectví je malé. Žádný jiný důvod v tom tehdy nebyl.

Pravý důvod státní krádeže

Žaloba Nadace knížete z Lichtenštejna z prosince 2018 na český stát, v níž se rodina knížete domáhá navrácení nezákonně okupovaného majetku na území České republiky, je výsledkem zřetězení mnohých historických událostí: 

Komunistické a prosovětské síly hodlaly po roce 1945 zabrat veškerý majetek Lichtenštejnů v Československu stůj co stůj. Důvody byly tři. Ideologický (neměli rádi šlechtu), strategický (novým vládcům se nehodilo, aby ve střední Evropě zůstal silný, sebevědomý a prozápadně smýšlející rod) a finanční. Ale jak to udělat? Kníže byl hlavou nezávislého státu; státu, který zůstával za války přísně neutrální, nikdy neuznal Protektorát, odvrátil na svém území nacistický puč, poskytoval pas nebo azyl řadě Židů a strachoval se o vlastní bezpečí před Hitlerem. Na knížecích statcích v Československu podporovalo vedení v době války české zaměstnance, ředitel byl na půl roku uvězněn gestapem za pomoc vdovám po popravených v rámci tzv. heydrichiády, Lichtenštejni byli Berlínem považováni za „nepřátele Říše“.

Uděláme z nich Němce

Navléknout zabrání majetku na „kolaboraci“ nedokázali ani nejhorlivější komunističtí ideologové. Proto se ministerstva vnitra a zemědělství, vedená ještě před rokem 1948 komunisty, rozhodla udělat z Lichtenštejnů „Němce“: tvrdila, že kníže se při sčítání lidu v roce 1930 přihlásil k německé národnosti. Z dnešních archivů víme, že to byla lež. Co také víme: Profesor František Weyr, spolutvůrce československé ústavy z roku 1918, vypracoval po konci druhé světové války posudek, v němž varuje před aplikací tzv. Benešových dekretů na knížecí rod, když tvrdil, že to bude odporovat domácímu i mezinárodnímu právu. V této linii připravil posléze Nejvyšší správní soud v Brně rozsudek prohlašující zabrání majetku knížete za nezákonné. Jenže než mohl být tento rozsudek vyhlášen, přišel Vítězný únor ’48. Soudci se ocitli pod politickým tlakem a Nejvyšší správní soud, nově přesunutý do  Bratislavy, v roce 1951 zabrání majetku Lichtenštejnů potvrdil. Stačil mu jediný argument bez důkazů: „Je notorietou, že Lichtenštejni jsou Němci.“

Složitá cesta k novým vztahům

Československo se po válce vypořádalo se Švýcary, Rakušany, Američany nebo Italy, kterým zabralo – většinou na základě etnické nebo jazykové příslušnosti – majetek. S Lichtenštejny ani s Lichtenštejnskem k žádnému vypořádání nikdy nedošlo.

https://www.fuerstenhaus.li/de/

Československo raději blokovalo po několik dlouhých desetiletí obnovení diplomatických vztahů, na což bohužel český stát navázal i po roce 1989. Navzdory vyjádření ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera a dalších českých politiků, že si přejí rozvoj vzájemných vztahů a vyřešení otevřených otázek mezi oběma zeměmi. Diplomatické vztahy byly formálně obnoveny až v roce 2009 a jediným vstřícným krokem ČR bylo zřízení společné česko-lichtenštejnské komise historiků. Výsledky její mnohaleté práce potvrdily, že „tzv. otevřené otázky“ skutečně existují a bylo by třeba vyřešit je jednáním, a nikoli soudy.

ČR se snaží přepsat majetek na sebe

Československo se při zabírání majetku po válce nezdržovalo právními postupy. Tak se stalo, že stovky pozemků byly ještě po roce 1989 napsány v katastru na knížete a jeho předky. Když se blížilo obnovení diplomatických vztahů, stát se snažil potichu přepsat řadu zbývajících pozemků na sebe. Některé katastrální úřady to odmítly provést, neboť podle nich stát nepředložil dostatečné důkazy o tom, že mu nemovitosti patří. Navíc došlo k pozoruhodnému zvratu: Obvodní soud pro Prahu 10 potvrdil Nadaci knížete z Lichtenštejna jako univerzálního dědice knížat a nechal v roce 2013 přepsat v katastru nemovitostí pozemky u Říčan ve výměře cca 600 hektarů z Františka Josefa II., který zemřel v roce 1989, na Nadaci. Jakmile se chtěl ale právní zástupce nadace vykonávat vlastnická práva, tak se stát začal o říčanský les soudit. Dvě zástupkyně státu u soudu argumentovaly stejně jako kdysi režim Národní fronty: Lichtenštejni jsou Němci, to je notoricky známo. Takže Česká republika se i nadále hlásí k etnickému principu vyvlastňování, který odporuje její současné ústavě? A navíc Česká republika nerespektuje práva občanů suverénního státu, s nímž obnovila diplomatické styky? Je to opravdu velký problém, který nepůjde zamést pod koberec. Lichtenštejni se s křivdou, kterou jim Československo způsobilo, nikdy nesmířili a nikdy ji nepřijali za definitivní.

Státní orgány se kvůli Lichtenštejnům soudí i mezi sebou

Brzy to bude 800 let, kdy je Přemysl Otakar II. pozval na Moravu, kde – a nejen zde – vybudovali dnešní pýchu ČR. I proto se současný vládnoucí kníže Hans Adam II. nikdy nechtěl soudit. Požadoval jednání, z nějž může vzejít výsledek výhodný pro obě strany. Je ironií, že Česká republika nakonec zažalovala v roce 2014 kvůli lesu u Říčan jeho. Bez diplomatického varování, bez snahy se dohodnout. A stejně jako v roce 1951 i v letech 2014–2019 Česká republika před soudy tvrdí: Lichtenštejni jsou Němci. Jelikož toto tvrzení ohrožuje v mezinárodním právním kontextu také nezávislost knížectví, lichtenštejnská strana svou obranu nikdy nevzdá. Aby bylo absurdní puzzle kompletní, české státní instituce se dokonce začaly kvůli Lichtenštejnům soudit mezi sebou: stát zažaloval Katastrální úřad v Prostějově, který před několika lety odmítl některé pozemky Lichtenštejnů na stát přepsat, protože k tomu neshledal zákonný důvod.

Nevyvolávat nové křivdy

V letech 2017–2018 se Lichtenštejni opakovaně pokoušeli přimět Českou republiku k jednání. Neúspěšně. Proto v prosinci 2018 Nadace knížete z Lichtenštejna a Hans Adam II. zažalovali u více než dvaceti okresních soudů Českou republiku a její příslušné instituce. K akci, jíž se chtěli vyhnout, přispěla vedle nečinnosti ČR také lhůta pro vznesení majetkových nároků, která by dle nového Občanského zákoníku vypršela 31. 12. 2018. V žalobách Lichtenštejni požadují pouze ten svůj obsazený majetek, který dosud drží stát; protože nechtějí vyvolávat nové pocity křivdy, vynechali ten majetek v držení obcí, krajů, univerzit, církví nebo soukromých osob. 

Zatímco žaloba ČR na Nadaci knížete z Lichtenštejna ve věci lesa u Říčan leží již dva roky u Ústavního soudu, žaloby Nadace vůči státu jsou v rané fázi (kompetenčního) rozhodování. Z chování některých soudů nyní vyplývá, že nepovažují Hanse Adama II. za hlavu cizího státu, respektive za osobu požívající výsad a imunit dle mezinárodního práva.

Je to hlavně náš, český, problém

Lichtenštejnský problém je problém český. Výsledky veřejného mínění IPSOS Factum to ukazují jasně: téměř 60 % populace chce dohodu, a nikoli soud; téměř 70 % lidí do 30 let chce pro Lichtenštejny spravedlnost. Česká veřejnost je lépe připravena na dohodu než politická reprezentace. Přitom „otevřené otázky“ jen tak nezmizí. Budou více a více kazit pověst ČR v zahraničí, bránit investicím a příchodu know-how z jednoho z nejúspěšnějších států Evropy, zadržovat investice ekonomicky silného evropského monarchy, zavírat cestu významné pomoci s udržováním kulturního dědictví, ztratit přirozeného spojence, který cítí s našimi zeměmi historickou sounáležitost.

Lichtenštejnská rodina argumentuje tak, že případná dohoda o nápravě křivdy spáchané na jejích majetkových právech, přinese českému státu jen výhody. Ekonomické, zahraničně politické i psychologické. Má to být dohoda pro budoucnost, tedy hlavně pro generace, které předsudkům vzniklým v padesátých letech minulého století už nerozumějí. Pokud budou soudy naopak pokračovat, spor se nevyhnutelně dostane na mezinárodní scénu. Zde Česká republika nemůže vyhrát. Ani věcně, ani reputačně. 

Významné evropské šlechtické rodiny uvažují v rovině generací a staletí. Nenávist zbolševizovaných Čechů vůči majetným rodinám z půlky dvacátého století nepřežije půlku století jednadvacátého. Kromě práva je na straně Lichtenštejnů i čas. Jestli chceme žít v právním státě, nemůžeme si dovolit hájit tak exemplární projevy bezpráví z éry, kdy jsme se dostali do područí totalitního sovětského impéria. Bezpráví na rodinách výjimečně ušlechtilých správců rodového majetku patřilo k jasným signálům, že již stojíme v předpokoji zločinné diktatury. K tomuto bezpráví se nesmíme hlásit a nesmíme ho omlouvat.

 

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu freeczec[email protected]

Revue Forum Banner