Radek Špicar FOTO: Svaz průmyslu a dopravy ČR / se svolením autora
FOTO: Svaz průmyslu a dopravy ČR / se svolením autora
Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar v rozhovoru pro deník FORUM 24 popisuje výzvy, kterým bude naše hospodářství čelit v letošním roce. Podle Špicara se opravdu musíme pokusit vymanit se z pozice subdodavatelů s nízkou marží bez přímého vztahu k zákazníkům. Poukazuje také na to, že splnit ambiciózní cíle evropského Green Dealu pro nás bude těžší než pro většinu ostatních zemi EU. Proto mimo jiné musíme skutečně využít evropské peníze k nutné modernizaci naší energetiky a ekonomiky.
Jak náročný podle vás bude letošní rok pro český průmysl? Bude pro něj příznivější než ten předchozí?
Bude to další těžký rok, už několikátý po sobě. Problémem bude vysoká inflace, raketový růst cen energií a materiálu, nedostatek vstupů, jako jsou čipy, přetrvávající problémy v globálních logistických řetězcích a český evergreen, to znamená nedostatek pracovní síly.
Jaké jsou z vašeho pohledu největší výzvy pro průmyslové podniky v tomto roce?
Vyrovnat se se vším zmíněným včetně takových výzev, jako je postupující dekarbonizace evropské ekonomiky a stále pokračující covidová pandemie.
Nakolik podle vás budou letos pokračovat problémy s dodavatelsko-odběratelskými řetězci, které nás trápily v loňském roce?
Věřím, že z nejhoršího jsme venku, ale plně se bohužel nezotaví. Co se týká automobilového průmyslu, který je pro nás klíčový a byl loni tvrdě zasažen, myslím, že ty loňské nejhorší scénáře se již opakovat nebudou. Problémy s dodávkami budou ale tento sektor trápit ještě mnoho měsíců.
Vzhledem k vysoké inflaci bude pravděpodobně i letos Česká národní banka pokračovat ve zvyšování úrokových sazeb, jak moc je to podle vás pro české hospodářství a průmysl škodlivé? Ohrozí to ekonomický růst?
Ano, je to nepříjemné a postcovidovému restartu to příliš neprospívá. Samo o sobě by to nebylo nijak fatální, ale dohromady se všemi již zmíněnými problémy, s nimiž se česká ekonomika musí vyrovnávat, to tvoří velmi nepříjemný koktejl, který způsobuje, že náš hospodářský růst zaostává za mnoha evropskými ekonomikami.
Druhá ekonomická transformace
Zvyšování sazeb centrální bankou rovněž posiluje korunu. Do jaké míry posilování koruny naši ekonomiku a podniky poškozuje? Nebyli bychom na tom lépe, kdybychom v této době už měli euro?
Pokud se ke všem zmíněným problémům ještě přidá výrazné posilování koruny, bude to pro naši exportně orientovanou ekonomiku velký problém, který by už některé firmy nemusely ustát. Ano, fluktuace koruny vůči euru je pro české exportéry velkým problémem a vstup do eurozóny by ji vyřešil.
Nová vláda tvrdí, že přijetí evropské měny není na pořadu dne s tím, že se má přijmout, až to bude pro Česko výhodné, což zatím není. Myslíte si, že se přijetí eura ještě někdy dočkáme?
Věřím, že ano, a jsem přesvědčen, že by si na euro Češi rychle zvykli. Stejně jako na Slovensku, kde na něj téměř sedmdesát procent občanů nedá dopustit a už by se nikdy ke slovenské koruně nechtěli vracet. U nás je situace opačná a sedmdesát procent obyvatel se přijetí eura obává. V takové situaci si ani já nemyslím, že by bylo možné euro přijímat. Českým politikům nejvíce vyčítám, že s tím nic nedělají a nechávají lidi se eura iracionálně bát. Podle průzkumů víme, že hlavní obavou Čechů z eura je zdražení. Je to přitom nesmysl, který Slováci jasně vyvrátili. Chybí nám ale politici s odvahou, kteří by byli ochotni tohle lidem vysvětlit a za náš vstup do eurozóny se veřejně postavit.
Často se hovoří o tom, že českou ekonomiku limituje její struktura a přílišná závislost na subdodavatelském sektoru. Vidíte zde změny k lepšímu? Máte v tomto ohledu nějaká očekávání spojená s novou vládou?
Je to tak. Trpíme syndromem „levné ekonomiky“, který je příčinou toho, co odbory označují za problém „levné práce“. Musíme se skutečně snažit vymanit se z pozice subdodavatelů s nízkou marží bez přímého vztahu k zákazníkům. Jak říká můj kolega z představenstva Svazu průmyslu Martin Wichterle: „Za těch posledních třicet dva let jsme se už naučili skvěle vyrábět, většinou pro někoho jiného. Teď se musíme především naučit vyvíjet a prodávat pod vlastní značkou naše vlastní finální produkty s maximální přidanou hodnotou, a to i mimo vnitřní trh Evropské unie.“ Proto jsme před několika měsíci zveřejnili výzvu několika desítek úspěšných českých podnikatelů a podnikatelek, ve které hovoříme o nutnosti „Druhé ekonomické transformace“ a přicházíme s konkrétními doporučeními, jak reformovat naši ekonomiku, aby začala dohánět ty nejvyspělejší ekonomiky v Evropě.
Automatizace a robotizace ekonomiky
V programovém prohlášení vlády Petra Fialy se píše, že Česká republika musí nakročit mezi inovační lídry a dále ve svůj prospěch rozvinout potenciál digitálních a nových technologií. Co by kabinet měl dělat, abyste mu podobné deklarace věřil?
Jsem rád, že to premiér Fiala říká, a věřím, že se k tomu jeho vláda bude snažit přispět. Odpracovat si to ale budeme muset především my sami. Budeme k tomu potřebovat intenzivní spolupráci podniků a univerzit. Bude nutné otevřít naši zemi talentům z celého světa a nalákat je k nám. Plně využívat potenciál 4. průmyslové revoluce a všech technologií, které jsou její součástí. A v neposlední řadě začít brát vážně téma udržitelnosti, které se stává celosvětovým megatrendem.
Premiér Fiala v projevu u příležitosti hlasování o vyslovení důvěry své vládě ve sněmovně uvedl, že budoucnost našeho hospodářství bude v následujících letech více než kdykoliv předtím záviset na tom, jak se náš stát, naše firmy, naši podnikatelé dokážou přizpůsobit novým trendům zejména v oblasti nových technologií a průmyslových inovací. Cítíte v tomto ohledu od státu patřičnou součinnost a podporu, nebo v tom stát podniky spíše nechává, aby si poradily samy?
Žijeme v zemi, kde místo toho abychom podporovali podniky, které investují do vědy a výzkumu a využívají odečitatelnou položku k tomu určenou, tak necháme Finanční správu, aby je v minulém volebním období za její využívání šikanovala. Pokud tedy nová vláda bude chtít v tomto ohledu svoji politiku změnit, bude mít velký prostor pro zlepšení.
Podle Fialovy vlády je pro nás Zelená dohoda pro Evropu příležitostí. Naproti tomu prezident Miloš Zeman hovoří o tom, že bychom se měli z Green Dealu vyvázat. Jsou obavy ze Zelené dohody zcela liché? Nehrozí, že nás může přeci jen docela bolet, protože jsme v přípravách na ni zaspali?
Splnit ambiciózní cíle evropského Green Dealu pro nás bude těžší než pro většinu ostatních zemí EU. Už proto, že jsme nejprůmyslovější zemí v EU a možnosti využití obnovitelných zdrojů energie jsou u nás omezené. Musíme teď udělat dvě věci, za prvé uhájit naše národní zájmy při vyjednávání taxonomie a Fit for 55, všude tam, kde ještě lze něco uhrát. A za druhé skutečně využít evropské peníze k nutné modernizaci naší energetiky a ekonomiky. Investovat do jejich modernizace bychom museli stejně, díky našemu členství v EU nám na to unie alespoň přispěje. V tomto s premiérem Fialou souhlasím, nebude to pro nás vůbec jednoduché, ale je to i příležitost.
Podle ČNB se zvyšuje napětí na trhu práce, podíl nezaměstnaných osob v posledních měsících klesal a řada firem se potýká s nedostatkem personálu. Jak vážný problém to pro naše hospodářství představuje? Jak by na to měla reagovat vláda?
Je to jeden z hlavních důvodů, proč nejsme schopni postcovidový restart ekonomiky dostatečně využít a dosáhnout vyššího hospodářského růstu. Prostě nejsou lidi. Řešení je víc. Dvě hlavní jsou následující: rychlé protikrizové řešení, spočívající ve zjednodušení imigračních procesů a využití zahraniční pracovní síly, a pak dlouhodobě systémové řešení, spočívající v automatizaci a robotizaci ekonomiky, které sníží potřebu lidské pracovní síly, jež se nám nedostává. Optimální ze strany vlády by byla vhodně zvolená kombinace obojího.
