Cesty za ruskou duší: Svědectví české fotografky Dany Kyndrové

(Dana Kyndrová)

FOTO: Dana Kyndrová

Dana Kyndrová, jejíž fotografie přinášíme na těchto stranách, navštívila Rusko nesčetněkrát. Vytvořila tu podstatnou část svého díla. Pohybovala se přitom nejen v Moskvě a dalších velkých městech, ale zejména v odlehlých krajích této nekonečné a v mnohém podivné země. Jako málokdo poznala to, čemu se říká ruská duše se všemi jejími protiklady. Duše, v níž se snoubí dobro a zlo, nenávist a láska, zpupné sebevědomí i mužická poníženost.

Kdy jste poprvé navštívila tehdejší Sovětský svaz?
V roce 1976. Jela jsem za příbuznými, kteří tam tenkrát pracovali. Dva roky předtím jsem nastoupila na filozofickou fakultu, obor ruština-francouzština. Jenže po roce jsem studium přerušila, protože táta odjel do Toga trénovat volejbalisty. Vlastně jsme ho s mámou donutily, aby tam jel, jemu se vůbec nechtělo. Ale my toužily poznat svět. Na fakultě se k tomu musel vyjádřit každý vůl. Báli se, abych v Togu nezůstala. Ale nakonec se vše podařilo a já na půl roku odjela. Když jsem se vrátila, měla jsem ještě půl roku volna. V Togu jsem procvičila francouzštinu, teď byla na řadě ruština, takže jsem v jednadvaceti vyrazila na měsíc k příbuzným do Moskvy.

V té době jste už fotila?
Asi tři roky a do SSSR jsme se s mámou vrátily v roce 1977. Koupily jsme si zájezd až do Jerevanu v Arménii. Autem. Dohromady deset tisíc kilometrů. Pět tisíc tam. Pět tisíc zpátky. Celé jsem to odřídila. A byl to zážitek, hned na hranicích ve Vyšném Německém jsme spadly do montážní jámy, kam nás celníci nahnali, když chtěli prohledat auto. Vyměnily jsme kolo a jely dál…

A cestou jste fotografovala?
Ano, začala jsem na Ukrajině. Pamatuji si, jak jsme šly s mámou na trh, a já měla pocit, že nás někdo sleduje. Máma říkala, neblázni. Ale samozřejmě jsem měla pravdu. Když mě policajti viděli, že fotím, tak nás hned odvedli na stanici. A teď: Umí rusky a má foťák, co tu ksakru pohledává? Pamatuji si, jak pořád někam telefonovali a opakovali – „dvě ženštiny“ – a to nám nakonec nejspíš pomohlo. Dneska už je to i v Rusku jiné, ale tenkrát – „nějaké dvě ženské“, čím by tak mohly být nebezpečné…

Musely jste jet po předem vytýčené trase?
Samozřejmě….

Přečetli jste část exkluzivního obsahu pro předplatitele Týdeníku FORUM

Pokračujte dál ve čtení přihlášením do čtenářské zóny. Online verze článku je dostupná pouze pro předplatitele digitální verze předplatného.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]