Demonstrace na podporu prezidenta. FOTO: Zbyněk Pecák / FORUM 24
FOTO: Zbyněk Pecák / FORUM 24
NÁZOR / Byl jsem na nedělní demonstraci Milionu chvilek pro demokracii a zhrozil jsem se z přemíry kázání na téma “slušnost”. Měl jsem pocit, že jsem doslova bombardován slušností, že jsem slušností zavalen a povalen, že slušnost zaplavila moji duši tak dokonale, až se v ní topím.
Dostal jsem prostě plnou dávku ušlechtilosti, kvůli které jsem na demonstraci nešel a kterou jsem nehledal. Chtěl jsem přispět k protestu proti nástupu fašizujících politiků, kteří nám dělají ostudu a hodlají zničit liberální charakter našeho státu. To není věc estetická či etická, nýbrž politická. Není tu nyní důležitější politický cíl, než zadržet příval nahnědlého populismu a postavit se autoritářským tendencím, jež mají mezinárodní rozměr a ohrožují západní společnosti. Teď a tady ohrožují i nás.
Chtěl jsem se prostě zúčastnit politické demonstrace, nikoli kázání o morálce, kde kazatelé dávají ostentativně najevo svoji morální nadřazenost nad protivníky z vládní garnitury místo toho, aby demaskovali jejich snahy o potlačení evropského a západního kurzu země.
Nechtěl bych ovšem, aby tento text vyzněl jako paušální kritika všeho, co bylo na nedělní demonstraci řečeno, a už vůbec mi nejde o znevažování celé této protestní akce a jejích organizátorů.
Právě naopak. Bylo prostě skvělé, že se iniciativa Milionu chvilek opět dala do práce a že odporné výhrůžky Motoristy Macinky prezidentovi republiky nadzvedly tak velké množství lidí. Tak ohavné chování nelze nechat bez odezvy. Proto je vynikající zprávou, že protestní shromáždění naplnilo v Praze Staroměstské náměstí doslova k prasknutí a mohutný dav pak zaplnil i polovinu Václaváku. Tohle Macinka s Turkem nikdy nedokážou. Protesty přitom proběhly i v řadě dalších měst, což je velmi důležité. Tohle není osobní spor Babiše s Prahou. Je to zásadní spor o tom, co si může vládnoucí garnitura dovolit a kde jí budou vytyčeny hranice pro její mocenský tlak. Ministr Macinka se svými nočními esemeskami pokusil o ryzí mocenský nátlak vůči prezidentovi a musel proto narazit na rozhodný odpor. To se zatím podařilo.
Je ovšem třeba vyslovit starost a obavy, že dobrou věc může poškodit nevěcný kýč. A ruku na srdce, máme tu k tomu sklon. Hrozí nám, že sebedojetí nad naší vlastní dobrotou a ušlechtilostí zardousí a zesměšní tolik potřebné protestní hnutí prozápadního obyvatelstva Čech a Moravy.
Ve slušné společnosti není potřeba neustále deklarovat slušnost a nahrazovat slušností politický program a politické cíle. Slušnost je nezbytným předpokladem, ale politická aktivita patří do jiné kategorie lidské činnosti. Tato protestní politická aktivita má být vedena odevzdaností svobodné České republice, která nebude sloužit Rusku jako trojský kůň v Evropské unii. To je náš český zájem.
Jestliže chceme nyní znovu posílit evropský charakter našeho státu, posílit právní stát a zabezpečit svobodu médií, tak to je věcí našeho legitimního občanského zájmu. Nejsme tím ani lepší a ani horší než lidé s jinými zájmy. Ale víme dobře, proč to chceme. Aby se tu dalo důstojně žít a svobodně dýchat. Abychom nebyli sluhy oligarchů a Vladimira Putina.
Touha po moderní a svobodné České republice, která patří do rodiny dalších moderních a svobodných zemí s hlubokou tradicí práva a politické plurality, není věcí jen nějaké slušnosti, ale hlavně rozumu a jasné politické vize. Této vizi stojí v cestě nadvláda monopolisticky založených oligarchů, kteří vyrostli z prostředí státní ekonomiky a z klientelismu.
Monopol Agrofertu v ekonomice a monopolní ambice Babišova pseudohnutí ANO v politice nás stahují do zaostalého orientální systému autokracie. Tomu je třeba se znovu postavit. Za to je třeba demonstrovat. Proti oligarchickým monopolům, které dusí ekonomiku i politiku, je potřeba postavit zájmy střední třídy a iniciativních občanů, kteří mají hrát hlavní roli v ekonomice i politice. Česko je příliš v rukou rusifikovaných oligarchů, kteří stojí za stranami současné vlády. A v tom je podstata našeho problému.
Na nedělní demonstraci je třeba ocenit výzvu Mikuláše Mináře, aby se lidé více angažovali v politických stranách. Byla to ovšem i výzva směřovaná demokratickým stranám, aby přestaly bránit vstupu nových členů. To mířilo proti petrifikaci a zabetonování stranických struktur. Bylo dobře, že to bylo řečeno. Měli bychom při všech našich protestech vědět, že občanským nástrojem pro demokratickou politiku jsou politické strany a příští demonstrace by měly být spojeny vedle potřebných aktivistů i s konkrétními politickými lídry. Politici nemají stát pod pódiem, ale na pódiu.
Nepolitická politika založená na moralizujících heslech je odsouzena k neúspěchu a ke směšnosti. Hesla o slušnosti Babiše, Okamuru ani Turka s Macinkou rozhodně nezastaví. Ale masové protesty na obranu evropského charakteru našeho státu mohou přispět k tomu, že tu vláda demokratických stran nebude už jen krátkodobým vybočením z babišovského „normálu“. Neboli z nové normalizace.
P.S. Po publikaci tohoto článku dostal autor řadu reakcí. Mimo jiné i následující upozornění od jednoho nejmenovaného přítele:
„Pavle, Ty jsi nešel na politickou demonstraci. Tu by musela svolat politická strana. Jenže žadná, která by toho byla schopna, tu není. Šel jsi na demonstraci, kterou svolal evangelický bohoslovec. Takže byla o morálce. Náš problem není, že někdo vyzýva k morálce. Náš problem je, že nemáme politiky, kteří jsou schopní oslovit masy. A víme to už řadu let. A pokud se takoví politici neobjeví, budou moralisti dál volat po morálce a přitom nám budou dál vládnout zločinci, kterým je takové voláni úplně lhostejné. Proto jsem tam já nešel. Jen by to zvýšilo moji frustraci z toho, o čem píšeš Ty a co Ti tu píšu já.“