Díky české muniční iniciativě se podařilo udržet Ukrajinu ve hře. Sebelepší armáda se ani na moderním bojišti bez dělostřelectva neobejde. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
NÁZOR / Vypadá to, že dosavadní zdání, že SPD a Motoristé budou v nové Babišově vládě pátým kolem u vozu a povinným doplňkem, se potvrzuje ještě víc, než se dalo čekat. A to se nečekalo mnoho. Dosavadní zkušenosti se stylem Andreje Babiše dávaly tušit, kdo bude na statku pánem. Výroky ministra obrany za SPD Jaromíra Zůny ale ukazují, že i sám Babiš a jeho partaj mají ohledně některých předvolebních slibů poněkud svázané ruce.
„Muniční iniciativa se vyvíjí pozitivně, výsledky za rok 2025 jsou velmi dobré a ambice v letošním roce jsou rovněž velmi vysoké,“ řekl Jaromír Zůna novinářům na schůzce kontaktní skupiny zemí NATO a dalších států v Bruselu. Zůna upozornil, že další vývoj bude záležet především na tom, jaké finanční prostředky se rozhodnou dárci poskytnout. Konkrétní částky ministr neuvedl, protože jednání probíhala v utajeném režimu.
Reagoval tak na dotaz ohledně budoucího financování projektu. Ve středu v Bruselu sdělil novinářům nejmenovaný vysoce postavený vojenský činitel NATO, že česká iniciativa chce pro Kyjev zajistit munici v hodnotě pěti miliard eur (zhruba 121 miliard korun), dosud má však přislíbeno jen 1,4 miliardy eur.
Zůna také zmínil, že na jednání NATO zazněly na českou iniciativu příznivé reakce. „Má skutečně svůj význam,“ řekl Zůna o projektu, který na zahraničních trzích zajišťuje dělostřeleckou munici pro obránce země napadené Ruskem.
Před volbami bylo všechno jinak.
Babiš loni v červenci v rozhovoru pro agenturu Reuters tvrdil, že iniciativa je netransparentní, „předražená“ a „plesnivá“ a chtěl by ji zrušit. „Samozřejmě. Proč bychom pokračovali? My potřebujeme peníze pro naše lidi,“ řekl Babiš novináři Reuters na dotaz, jestli by jeho vláda iniciativu skončila. Projekt by prý mohla převzít Severoatlantická aliance.
Tomio Okamura jistě trpí, protože by nejradši nedal Ukrajině nic, jak prohlásil třeba loni koncem dubna:
„Ministryně obrany Jana Černochová z ODS uvedla, že česká muniční iniciativa dodala ke konci dubna na Ukrajinu dalších 400 tisíc kusů velkorážové munice… SPD dodávání zbraní na Ukrajinu odmítá. Dodávání zbraní jedné nebo druhé straně jen prodlužuje válku a krveprolití a brání diplomatickému jednání… Fialova vláda posílá peníze Ukrajině, ale českým důchodcům bude snižovat důchody. Hnutí SPD jednoznačně nesouhlasí s posíláním peněz a zbraní Ukrajině! Peníze, které Fialova vláda poskytne zkorumpovanému ukrajinskému režimu na zabíjení, mohly sloužit českým občanům.“
Vláda Petra Fialy ale dala dohromady věc, která byla pro Ukrajinu životně důležitá a získala nám dobré jméno. Babiš už má po volbách a navíc nejspíš pochopil, jak by bylo stopnutí této pomoci napadené zemi mezinárodně trapné. Přece jen si nejspíš nechce svou už tak dost bídnou pověst v Evropě ještě zhoršovat. Stejně jako Okamura si vymyslel omluvu, že Česko na munici nedá ani korunu. To přitom nehraje žádnou roli, protože z celkové sumy přes 100 miliard korun poskytnuté dárci (především jsou to státy jako Německo, Dánsko, Nizozemsko a podobně) jsme my dali přímo dvě až tři miliardy. (Na starobní důchody vydává Česko kolem 600 miliard korun ročně. Ne, naši důchodci kvůli Ukrajině netrpěli.)
Představme si, kdyby Babiš s Okamurou v kampani rovnou přiznali: „Za nás bude muniční iniciativa pokračovat a nic se neděje, protože nás stejně prakticky nic nestála.“ To by jim jaksi došla (slovní) munice. Už vůbec nemohli přiznat, že českými podniky v tržbách díky iniciativě „proteklo“ kolem 280 miliard korun, z čehož ziskově to byly desítky miliard korun (25 až 40 miliard podle odhadu hrubého zisku). Z toho měl podle odhadu stát na daních kolem deseti miliard korun. A měli by snad „vlastenci“ připravit české firmy o zakázky a českého dělníka o práci?
Tomio Okamura teď bude možná muset zase žehlit slova svého ministra obrany. Je těžké někoho posadit do funkce a pak se pokoušet zabránit, aby občas mluvil, třeba když se ho v zahraničí někdo na něco zeptá. Nejspíš budou v SPD vzpomínat na sladké časy v opozici. Tam sice činovníci SPD tady nedělali nic moc, ale mohli se tvářit jako nesmiřitelní bojovníci. Teď může obyvatel tubusové vily přemítat, jestli jeho byznys-politický útvar neopíše oblouk z opozice do vlády, z vlády mimo sněmovnu.
