Adolf Hitler FOTO: Wikimedia Commons / Sashi Suseshi / CC BY-SA 4.0 DEED
FOTO: Wikimedia Commons / Sashi Suseshi / CC BY-SA 4.0 DEED
HISTORIE / Chytré bomby jsou často zmiňovány v souvislosti s válkou na Ukrajině, kde vyvíjejí stále dokonalejší modely. Nejsou ale žádnou novinkou. Je to nápad starý přes 80 let. Už v roce 1943 mělo chytré bomby Německo, výsledek války však zvrátit nemohly.
Dokumenty o 2. světové válce většinou ukazují, jak letadla sypou stovky tun „hloupých“ bomb na Drážďany, ale v roce 1943 už němečtí vojáci vyzkoušeli první chytré bomby. Modely Fritz X a Hs-293 byly na svou dobu geniální, i když se o nich moc neví.
Druhá světová válka znamenala kromě katastrofální destrukce i nebývalý technický pokrok. Všechny státy se snažily vynalézt nejlepší zbraně a Němci měli docela náskok. Řiditelné bomby vyvíjelo několik týmů. Mezi lety 1943 a 1945 vyzkoušely asi pět druhů létajících řiditelných zbraní a fungovaly docela dobře. Němečtí generálové už ale stejně věděli, že Hitlerově říši nepomůže nic.
Předchůdcem smart bomb byla Fi-103, známá též jako V1. U té ale nebylo možné měnit dráhu, bylo možné jen předem určit čas, kdy se má zřítit k zemi. Tato zajímavá novinka ale vojensky ničeho nedosáhla. Při obrovských nákladech na vývoj a výrobu byl efekt dost sporný. Z 9000 kusů jen čtvrtina zasáhla Londýn nebo Antverpy. Zabily hodně lidí, ale spíše náhodně. V1 byla pořád ještě „hloupá bomba“.
Ambicióznější byla V2, ovšem jako „zbraň odplaty“ také selhala, i když měla na svědomí asi 4400 lidí, hlavně Britů a Belgičanů.
Skutečně řiditelné bomby jsou méně známé než V1 a V2. Za vývojem Fritze X, X-4 a X-7 stál inženýr Max Kramer z koncernu Ruhrstahl. Fritz X byla bomba řízená bezdrátově, zatímco X-4 a X-7 měly drát. Všechny mohl řídit na dálku člověk.
Své premiéry se „Fritzek“ dočkal až na podzim 1943. Podařilo se jím zničit několik spojeneckých lodí a také několik mostů. Hloupými bombami by toho Němci nedosáhli, jen těžko by se do mostů trefovali, a navíc byla německá luftwaffe koncem války slabá, už neměla kapacity.
Modely X-4 a X-7 byly také funkční, ale není jasné, zda se vůbec ve válce použily. Představovaly obrovský technický skok, který Rusové i Američané po válce využili k vývoji vlastních moderních zbraní.
Nejpokročilejší byla podle odborníků chytrá klouzavá bomba Henschel Hs-293. Na druhou stranu měla malou průraznost, a tak pokusy zničit silně pancéřované válečné lodě selhaly. Velmi podobná byla pozdější americká chytrá bomba SWOD Mk 9, známá jako Bat. Klouzavá bomba s vestavěným radarovým vysílačem a přijímačem se měla na cíl navést sama. V roce 1945 to ještě nefungovalo dokonale, primitivní systém se snadno spletl.
Bat ale inspiroval začátek vývoje nové kategorie střel, jako Sparrow a Phoenix a v devadesátých letech pak JDAM naváděné pomocí GPS, které dokážou zasáhnout cíl s přesností dvanácti metrů.