V neděli 18. září se v Knihovně Václava Havla konala mezinárodní konference s názvem Whose Media, Whose Interest? Její pořadatelé – Aspen Institute Prague, Knihovna Václava Havla a Centrum pro studium politické filozofie, etiky a náboženství – se rozhodli využít současné situace, kdy ve společnosti vře otázka kolem tak zvaného „lex Babiš“, aby diskutovali téma svobody a nezávislosti médií.
Mezi svobodou médií a demokracií platí obousměrná závislost: Svobodná média jsou v demokracii samozřejmostí a současně demokracie může existovat pouze tam, kde mohou média volně dýchat. V České republice došlo k narušení nezávislosti médií tím, že člověk, který je majitelem jednoho z nejvýznamnějších mediálních domů, je současně místopředsedou vlády, ministrem financí a navíc jedním z největších zdejších podnikatelů.
Vicepremiér pro vědu a výzkum a předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek k „lex Babiš“ (konkrétně k zákazu vlastnictví médií členy vlády) řekl, že je rád, že se ho podařilo prosadit, nicméně pouze hasí problém, ke kterému by v demokratických zemích vůbec nemělo docházet. Problém je podle něho systémový a jako k takovému je k němu třeba přistupovat, řešit ho výchovou a vzděláváním, tedy prostředky, které plní pro společnost formativní roli.
Bělobrádek dále hovořil o nebezpečí oligarchizace společnosti, k níž podle něho dochází v důsledku střetu zájmů ministra financí Andreje Babiše. Tato situace mu zavání nebezpečím následování ruského modelu, které směřuje k řízení všech sfér veřejného života státem. Ruská opozice dostane tolik prostoru, kolik prostoru dostanou opoziční média. Jsou-li média kontrolována a opozičním médiím je ponecháno jen tolik prostoru, aby si Rusko na mezinárodním poli udrželo alespoň zdání demokratické země, jsou tato média, a tím i opozice zatlačena za hranici bezvýznamnosti. Tento krok je přímým útokem na demokratické fungování státu.
John Lloyd, editor britského deníku Financial Times a vědecký pracovník v Reuters Institute for the Study of Journalism, se pokusil Bělobrádkovy obavy poopravit. On vidí paralelu mezi Babišem a Berlusconim. Tito mužové si podle něho kupují vliv ve společnosti za účelem zisku v jiném oboru, než jsou média. Nejde jim ale o ovládnutí společnosti jako takové. Lloydův pohled je však bohužel poznamenán viditelnou neznalostí reálií postkomunistických zemí, proto je na místě spíše obava Pavla Bělobrádka.
Matúš Kostolný, jeden ze zakladatelů slovenského Denníku N, je bývalým šéfredaktorem deníku SME.sk. Rozhodl se z tohoto nejčtenějšího slovenského listu odejít, protože se jeho významným podílníkem stala investiční skupina Penta. Ta je na Slovensku zamotána do mnoha korupčních skandálů, a to i na vládní úrovni (například aféra Gorila, která potopila někdejší koaliční vládu pravicových stran). Kostolný uvedl, že ačkoli vnímal nákup podílu SME.sk Pentou jako velký problém, kvůli němuž se dokonce rozhodl z deníku odejít, problém mediální skupiny MAFRA, do níž patří mimo jiné deníky Mladá fronta Dnes a Lidové noviny, je podle něho daleko větší. V případě vlastníka MAFRY Andreje Babiše jde totiž kromě střetu zájmu v oblasti mediální a ekonomické (Penta) ještě o střet na úrovni politické.
Je zjevné, že konference byla uspořádána zejména proto, aby se veřejně pojmenoval problém konfliktu zájmů českého ministra financí, který je skutečně kolosální. Ke korektnímu a profesionálnímu přístupu patří dát možnost k vyjádření druhé straně. K účasti v panelové diskusi v rámci konference byli přizváni postupně i dva zástupci mediální skupiny MAFRA, konkrétně Veselin Vačkov a Petr Kamberský (oba z Lidových novin). Podle vyjádření moderátora konference Václava Štětky pro Svobodné fórum se oba oslovení omluvili z důvodu nedostatku času. Štětka k tomu ale poznamenal, že svou účast v panelové diskusi nepovažovali za důležitou.
Název konference Whose Media, Whose Interest? je jistě vědomou reminiscencí přelomové knihy postmoderního filosofa Alasdaira MacIntyra Whose Justice? Which Rationality? MacIntyre je pro společnost významný tím, že otevřeně mluví o krizi moderního konceptu objektivity a skutečnosti, že pojetí hodnot, jako jsou třeba spravedlnost a racionalita, se liší podle kontextu, v němž jsou hodnoceny. Svět médií, jejich vlastnická struktura a vliv majitelů na obsah sdělení se nabízí jako vhodná ilustrace.
Na závěr je třeba dát za pravdu Pavlu Bělobrádkovi, že „lex Babiš“ je pouze hašením problému a že je třeba hledat takové systémové řešení, aby k tomuto problému nedocházelo. Pojmenování problému je krok správným směrem. Důležité je, aby si tento problém přiznali i lidé, kteří se na něm přímo účastní. Je jisté, že Andrej Babiš to neudělá. Nicméně diskuse s těmi, kteří se na problému přímo podílejí, by byl dobrým začátkem. Pokud se smíříme s tím, že je v našem kontextu a v naší době přijatelné něco, co tu od sametové revoluce nebylo, tedy fakt, že vládní politik vlastní zdánlivě nezávislé médium, jsme na začátku konce. Nesmíme nechat náš kontext změnit natolik, aby se pro nás tato věc stala normou.
