Čestný prezident Motoristů sobě Filip Turek FOTO: Stanislav Dvořák / FORUM 24
FOTO: Stanislav Dvořák / FORUM 24
KOMENTÁŘ / Všechno je to jen podvrh a lež. Čestný prezident Motoristů, který si na síti X zvolil přezdívku DolphSegal – mnozí ji dnes čtou jako kryptonym nacistického pozdravu Adolf, Sieg Heil – zaplavil veřejný prostor odmítáním informací, které přinesl Deník N. Ten totiž zveřejnil, že se Turek dopouštěl trestuhodného rasismu, xenofobie a sexismu, což web doložil jeho smazanými příspěvky z Facebooku. Problém je, že zatímco adept na ministerské křeslo zveřejněné výlevy popírá, z internetových hlubin mezitím vytéká záplava dalších jeho textů, které jsou jen variacemi na odmítané – a které už smazat nestihl.
Filip Turek nejprve v sobotu v časných ranních hodinách zveřejnil soukromé video, v němž odmítl výrok o romské holčičce Natálce popálené žháři z Vítkova. Hájil se přátelstvím s lidmi z romské komunity a oznámil, že se bude bránit právní cestou. Žaloba či trestní oznámení na vydavatele textu je standardní postup a nikdo mu v tom nemůže bránit. To, že na obranu Turka vystoupila hvězda seriálu Most! Zdeněk Godla, který Motoristy podporoval už před volbami, je ovšem spíše úsměvné. Víme, že tento romský “neherec“ nedávno například lákal na výhodné půjčky v zastavárně zlata, před nimiž odborníci varují. Důležitější je, že proti navržení Filipa Turka do funkce ministra zahraničí se postavila významná romská organizace Romea. Připomeňme, že Turek ve smazaném komentáři označil útok na romské dítě za polehčující okolnost ve prospěch pachatelů.
Obrana, která prohlubuje problém
Ve svém večerním vystoupení v Událostech ČT se pokusil zveřejněné toxické výroky vyvrátit tvrzením, že kdyby je skutečně napsal, policie by ho za ně už dávno stíhala – což ovšem není pravda. Policie se internetovou kriminalitou dlouhé roky vůbec nezabývala a teprve v posledních letech začala toxický obsah na sítích vážněji řešit. Teď oznámila, že se odkrytými výroky bude zabývat, ale jak to dopadne, je otázka. Je totiž zjevné, že některé z nich jsou i deset let staré, a právníci už upozorňují na promlčecí lhůtu, která je v těchto případech pět let.
Zároveň jsme byli svědky toho, jak Turkovi okamžitě vyrukovala na pomoc armáda jeho příznivců. Ti však místo pomoci spíše prohloubili podezření, že v této partě je opravdu něco hodně shnilého. Poslankyně Motoristů Gabriela Sedláčková se například pokusila vylepšit obraz „čestného prezidenta“ obsáhlým příspěvkem, v němž přiznala, že od Filipa Turka dostala před jeho vstupem do vysoké politiky zásadní úkol: promazat jeho Facebook, protože si byl vědom, že pro novináře může být vděčným nalezištěm toxických pokladů. Když ovšem nová poslankyně tvrdí, že na citované skvosty nenarazila, mluví o Turkových postech, nikoli o komentářích pod nimi. Brodit se tímto nekonečným kanálem je opravdu obtížné a těžko si představit, že čisticí práce několik let zpětně mohla být důkladná – zveřejněné ukázky z Turkova díla ostatně obsahují právě komentáře pod posty, nikoli samotné posty.
Nejhorší vklad do kauzy však přinesl podporovatel a mecenáš Motoristů Richard Chlad, který vyhrožoval, že na obranu Turka bude nutné vyrazit do ulic. Ilustroval to obrázkem muže v maskáčích s pažbou útočné zbraně. Sám tak poskytl důkaz, jak se u Motoristů s toxickým obsahem pracuje – příspěvek totiž vzápětí smazal.
Celé to zběsilé štvaní do útoku a mobilizace desítek falešných účtů vytvářejících nejrůznější fejky, včetně smyšlené omluvy autorky článku, se nicméně bleskově obrací vniveč. Mezi uživateli sociálních sítí se vynořují další a další toxické komentáře Filipa Turka, které jsou jen variací jeho nejbrutálnějšího výroku o popálené dvouleté romské holčičce Natálce. Muže, který zastřelil v Panamě demonstranty blokující dálnici, se zastával slovy, že snad dostane mírný trest, protože zastřelil „škodnou“. Masovou vraždu ve městě Christchurch, při které zahynulo 51 lidí, okomentoval jako „úklid na Novém Zélandu“.
Ohledně tehdejšího šéfa Pirátů Ivana Bartoše například napsal: „Náš boj s bolševikem neustal a nikdy neustane. Na tyhle ještěrky ty tábory asi ani nebudeme stíhat otevírat, ještě že je v Praze dost lamp…“
Hrozby lidovými lynči jsou na sociálních sítích bohužel běžné, ale jsou také trestné – i když je policie dlouho přehlížela. Každopádně touhy věšet politické oponenty na lampy a zavírat je do táborů si nemůže dovolit psát budoucí ministr čehokoli. O dehumanizaci fašistickým slovníkem – „ještěrky“ – ani nemluvě.
Nutkání mluvit o hajlování je u Turka tak neodbytné, že ho nedokáže potlačit, ani když testuje jakési nové auto. V tomto příspěvku Filip Turek kritizuje, že vnitřní zrcátko nelze upravit na panelu u řadicí páky, což je chyba, protože majitel pak musí zvedat ruku „unavenou hajlováním“. Je toho opravdu tolik, že zabývat se vyvracením jednoho výroku zkrátka postrádá smysl. Celé to skládá jasný a přesvědčivý kontext o muži, který trpí dost závažnou poruchou osobnosti, a nikoli jen zcestným smyslem pro humor.
Děsivé je, že mezi českými voliči je dost těch, kteří si ve vedení státu přejí přerostlé, toxické děti bažící po moci a trpící syndromy mocenské pýchy ještě dřív, než vůbec usedly do svých křesel. Ano, takto dopadly volby – je třeba to respektovat, ale zároveň je nutné zabránit tomu, aby tihle výlupci fašizující politické kultury rozvrátili stát v zájmu ukojení vlastních potřeb.
Marasmus, jaký jsme nezažili
Suma sumárum, kauza Filipa Turka odhalila, že se do vedení státu hrnou všehoschopní extremisté, s nimiž musí Andrej Babiš spolupracovat nikoli v zájmu státu, ale kvůli úklidu vlastních problémů. Připomeňme, že Babiš má stále nevyřešený střet zájmů a na svých partnerech je závislý proto, že se bojí trestu v kauze Čapí hnízdo. Potřebuje jejich spolupráci, aby se mohl zaštítit poslaneckou imunitou. Turkova kauza mu nahrává v tom, že od počátku touží sestavit jednobarevnou vládu – Turkův malér bude moci využít k tomu, aby donutil Motoristy vyslat do vlády nestranické odborníky, stejně jako to požaduje od SPD. To ovšem velkou útěchu neslibuje.
Povolební Česko se kvůli vznikající koalici populistů s extremisty ocitá v nejhlubším marasmu, jaký jsme od dob opoziční smlouvy neviděli. Ačkoli i tehdy šlo o dusné období s rozmachem korupce, stát tehdy přece jen ovládali politici – nikoli parta mocichtivých amatérů s obzory, které začínají a končí u vulgarit a napadání všech, kdo nepatří do jejich fanatické internetové bubliny.