Pozlobit si Číňany zřejmě není jen tak. To pak mizí zdvořilé úsměvy a dojde na vyhrožování. Drak nemá rád, když mu někdo šlápne na ocas, to je pak trochu nervozní a protivný.

„Čínská společnost Huawei je připravena se kvůli varování Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost bránit u soudů i přes mezinárodní arbitráže. Žádá zrušení nebo úpravu varování před jejími technologiemi. Stojí to v dopisech adresovaných premiérovi Andreji Babišovi z ANO a řediteli NÚKIB Dušanu Navrátilovi, informoval Deník N. Odpověď chce firma do 14. února. Dopis má v pátek projednat vláda. Informace deníku ale oficiálně zatím nikdo nepotvrdil.“ (irozhlas.cz)

Firma Huawei prý napsala, že nemá povinnost do svých produktů instalovat ‚zadní vrátka‘, která by mohla sloužit ke zneužití zařízení třetí stranou, ani špionážní software.“

„Varování proto není založeno na skutečnosti a výše uvedené zákonné podmínky pro jeho vydání nebyly splněny,“ sděluje se v dopisech premiéru Babišovi a šéfovi NÚKIB Dušanu Navrátilovi. Firma má pocit, že vyjádření NÚKIB firmu vážně poškodilo i v zahraničí, utrpěla ztráty a její značka byla poškozena, bylo porušeno mezinárodní právo a smlouvy o ochraně investic a firma by to mohla řešit soudně.

Tyto informace Deníku N oficiálně nikdo nepotvrdil.

Číňané si mohou vyhrožovat, jak chtějí. Mají ovšem smůlu v tom, že se dost ví, jak s informačními technologiemi zacházejí. Jak píše sinolog Martin Hála na serveru Sinopsis.cz: „Ve sféře domácí politiky využívá ČLR, resp. stranické a vládní orgány, informační technologie k systematické ‚inteligizaci‘ (智能化) státní správy. Ta zahrnuje mj. snahu o automatizovanou centrální kontrolu nad ekonomikou a společností. Automatizovaný sběr ‚velkých‘ dat z nejrůznějších zdrojů a jejich zpracování s pomocí umělé inteligence má čínským orgánům umožnit opětovnou recentralizaci hospodářského řízení, jakož i politické a ideologické kontroly nad početným čínským obyvatelstvem.“

Cílem je znovu nastolit kontrolu strany nad společností a ekonomikou. Hodně patrné je to zvláště v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. „Čínské úřady zde experimentují s různými formami automatizovaného digitálního dohledu nad obyvatelstvem za pomoci technologických společností jako jsou právě Huawei a ZTE, ale např. také výrobci bezpečnostních kamer Hikvision a Dahua (které jsou dominantními dodavateli i na českém trhu s bezpečnostní technikou),“ píše Hála.

„Samostatnou kapitolou je potom systematické využívání ICT pro zpravodajskou činnost v zahraničí, včetně ekonomické špionáže. Masové zcizování komerčních i vojenských technologií od privátních subjektů i státních institucí prostřednictvím státem sponzorovaných hackerských skupin bývá označováno za ‚největší transfer bohatství v dějinách lidstva‘. Alarmující rozsah čínských hackerských operací proti americkým společnostem vedl Obamovu administrativu v roce 2015 k uzavření dohody přímo s generálním tajemníkem Si Ťin-pchingem o neútočení na počítačové sítě komerčních subjektů.“

Jsou o zneužívání technologií a komponentů firmy Huawei pro špionážní cíle jasné důkazy? Detaily o této věci si příslušné instituce většinou nechávají pro sebe. „Tato oblast zůstane v kompetenci specializovaných institucí, jako je NÚKIB a jejich zahraniční partneři z řad spojeneckých zpravodajských služeb. Na veřejnost nejspíš prosáknou jen některé zvlášť nápadné incidenty, jako bylo odposlouchávání a přenos dat z budovy Africké unie v Addis Abebě,“ dodává k tomu Martin Hála.

O Číňanech v každém případě víme, jak používají technologie pro kontrolu svých obyvatel a krádeže technologií a informací ze zahraničí. Navíc podle platných čínských zákonů nemůže žádná firma ani jednotlivec odmítnout spolupráci při výzvědné činnosti. Pokud jde konkrétně o Huawei, zakladatel společnosti Žen Čeng-fej je bývalý důstojník Čínské lidové osvobozenecké armády a dlouholetá předsedkyně společnosti Sun Ja-fang pracovala před nástupem k Huawei na ministerstvu státní bezpečnosti.

Čína je tedy dost problematický partner, mírně řečeno. Na tom všechny kejle prezidenta Zemana s pandou a Krtečkem a přípitky s čínským prezidentem nic nezmění. Pokud bychom se dostali do sporu s Čínou, nebudeme v tom rozhodně sami. Dobré na celé věci je, že až se rozpoutá domácí polemika (už se ostatně stalo), bude hned jasné, na čí straně kdo stojí. Jak už je zjevné, největšími spojenci Pekingu bývají ti, co jinak vášnivě hlásají suverenitu a národní zájmy.