Plné oči a plné uši Číny může mít každý, kdo buď sleduje výroky a cesty našeho pana prezidenta, nebo jen čte, o čem se u nás a ve světě píše. Většina nečínských médií postrádá čínského budovatelského ducha a revoluční zápal, takže na člověka někdy až padá tíseň z toho, co se dozvídá. 

Zde jen pár ukázek z prvního týdne nového roku: „Odveta za zatčení šéfky Huawei. Čína zadržela od prosince 13 Kanaďanů“ (Echo24), „Peking si vytváří vliv v Arktidě“ (CNN), „Čína je blíž vyzbrojení válečných lodí railgun kanonem (CNN). „Railgun“ (neznám český ekvivalent a českého námořnictva se zeptat nemohu) je technologicky vyspělý kanon, který vymršťuje střelu z náboje nikoli silou tlaku explodující nálože v nábojnici, ale elektromagnetickým pulsem. Je přesnější, má delší dostřel a nepotřebuje výbušnou nálož ve střele. Stačí její váha, rychlost a kinetická energie. Střela se pohybuje asi sedmkrát rychleji než zvuk a dostřel je údajně „mnohem delší než sedm námořních mil“ amerických kanonů. 

Ve stejném týdnu přistála na odvrácené straně Měsíce čínská sonda a čínský prezident pohrozil Tchajwanu, že kdyby se pokusil vyhlásit nezávislost (nebo něco nezávislost připomínajícího), bude silou donucen přijmout fakt, že je součástí Číny. Hezkou shodou okolností byl ve stejné době zahájen provoz gigantického čínského vysílače. Pochopitelně, že mírového.

Mezitím v Africe roste nespokojenost s problematickým působením čínských firem, západní kontrarozvědky varují před užíváním technologií od firmy Huawei (tanec mezi vejci, který předvádí náš premiér, by byl komický, kdyby nebyl nebezpečný) a čínská vláda „počínšťuje islám“ (tak se tomu opravdu říká). 

Posledně jmenovaná aktivita u nás asi vadí jen málokomu, ale věřte nebo ne, je to chyba. Způsob, jakým čínské úřady zacházejí s Ujgury a jak okřikují Tchajwan, je jen malou ukázkou toho, co se děje samotným Číňanům dnes a denně. 

Nesvoboda, těžká práce v otřesných podmínkách, ustavičné obavy z policie i ze sousedů, to je stejná čínská realita, jako rychlé supervlaky, gigantické mosty a jiné výdobytky. Cena (v penězích i v lidských životech), jakou za ni platí Číňané, zůstává hádankou. Hromadné popravy, kšefty s lidskými orgány, to je také Čína. 

Prezident Si a jeho soudruzi ve zbrani uvažují v horizontu staletí. Evropští a američtí politikové jsou zvyklí uvažovat v horizontu dvou až tří let, a to ještě velmi oportunisticky. Nevadí jim plíživé pronikání čínských „firem“ do evropských měst, nevadí jim permanentní hrozba úniku či krádeže technologického know-how, nevadí jim podivné finanční transakce a podivní „poradci“ (ano, myslím tím CEFC).

Čína chce být mocná, a tak musí být silná. Silná proto, aby nemusela válčit. Jenže nebuduje obranu, ale mohutnou útočnou sílu. Ta má odradit kritiky, protivníky, konkurenty a nepřátele už svou pouhou existencí. Čínská nadvláda se pak bude moci šířit prostou difúzí, nikoli násilím. Ochotných pomocníků mezi evropskými oportunisty už má dost.