Čína sleduje Rusko ostražitě a s nedůvěrou

Na začátku loňského února, tedy pouhé tři týdny před ruským vpádem na Ukrajinu, se Vladimir Putin osobně setkal se Si Ťin-pchingem. Právě po této schůzce se světem rozezněla proslulá prohlášení o „přátelství obou zemí, které nemá hranic“ a že jejich „vzájemná spolupráce nezná žádná tabu“. Dnes ovšem jeden zdroj listu Financial Times prohlašuje, že už na této schůzce se mluvilo o situaci kolem Ukrajiny a že Kreml v případě jakéhokoli útoku na Rusko nevyloučil „žádná myslitelná opatření“. Putin nicméně Si Ťin-pchingovi rozhodně nesdělil, že útočit se chystá on sám, a to právě na Ukrajinu.

Jakmile se ovšem čínský prezident ocitl tváří v tvář ruské agresi, právě on, který kdysi Putina označoval za svého „nejlepšího přítele“, okamžitě zareagoval velmi rezervovaně. Když pak v březnu Valné shromáždění OSN hlasovalo o rezoluci odsuzující válku na Ukrajině, čínský delegát se verdiktu zdržel. Čína se zkrátka pohybuje v pásmu strategické neurčitosti, což jí pomáhá pružně re­­agovat na jakýkoli další vývoj situace. Důvody jsou jasné. Jak říká ruský sinolog Leonid Kovačič, „přes veškerá prohlášení o přátelství a strategickém partnerství je hlavním obchodním partnerem Číny kolektivní Západ. Když si pak uvědomíme, že čínsko-americké vztahy se sice pomalu, ale trvale zhoršují, je pro Peking důležité neodradit od další spolupráce alespoň Evropu“.

Mimochodem – loni v listopadu už prezident Si ve společném prohlášení s kancléřem Scholzem Putina za jeho vyhrůžky vůči Ukrajině nepřímo kritizoval, když za nepřípustné označil „použití jaderných zbraní či přinejmenším hrozbu něčím takovým“. Nu a dnes už jeden vysoký čínský funkcionář pro Financial Times komentuje situaci takto: „Putin je šílený. O vpádu rozhodlo pár lidí. Čína by v tomto ohledu rozhodně neměla Rusko následovat.“ Možná mu přitom hlavou táhlo to, že při pohledu na současnou proukrajinskou jednotu Západu by si čínská politická špička měla moc dobře rozmyslet, než s podobnou misí vtáhne na Tchaj-wan.

Čína už si patrně naprosto jasně uvědomuje, jak pravděpodobné je, že Rusko z tohoto konfliktu vyjde s velmi pošramocenou kůží jakožto „druhořadá mocnost“, v celosvětovém měřítku značně oslabená…