Čínský vůdce Si Ťin-pching FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / Public Domain
KOMENTÁŘ / V době mezi listopadovou leteckou show v Ču-chaji a Trumpovou inaugurací předvedla Čína působivou sérii bojových letounů nové generace, které ji mají údajně technologicky nadřadit nad USA. Kdyby ovšem zamýšlela jen získat výraznou technologickou výhodu, nechala by si úspěchy konstruktérů co nejdéle pro sebe. Co tedy stojí za „epidemií“ čínského předvádění leteckých svalů?
Na letecké show v jihočínském městě Ču-chaj měl premiéru bojový letoun páté generace J-35A, který lze nejstručněji popsat jako „dvoumotorovou kopii amerického F-35“. Spolu s ním předvedly čínské letecké síly také stroje čtyřiapůlté generace J-15T pro letadlové lodě, které schopnostmi výrazně překonávají dosluhující americké námořní F/A-18, a variantu pro elektronický boj J-15D. Jedná se o produkty samostatného vývoje ruského Suchoje-33.
Později čínské úřady odhalily i existenci dalších nových víceúčelových bojových letounů, tentokrát šesté generace a výhradně vlastní konstrukce. Jedná se o třímotorový J-36 a ještě futurističtěji vyhlížející dvoumotorový J-50. Objevil se ale též „čínský AWACS“, radarový letoun pro průzkum a elektronický boj KJ-3000. A konečně byl ukázán i nový strategický bombardér třídy stealth nápadně podobný americkému typu B-2, označovaný jako H-20.
Dosud Peking disponoval pouze kopiemi zastaralých sovětských bombardérů Tu-16, které lze pro malý dolet a další nedostatky za „strategický bombardér“ označit leda metaforicky. V loňském roce nicméně začalo být zřejmé, že se připravuje na přezbrojení a získání nových schopností, mimo jiné přebíráním ruského know-how.
Peking útočí na americkou koncepci „kvalitativního zbrojení“
Když první šéf amerického Centra pro výcvik a doktrínu (TRADOC) William Eugene DePuy v polovině 70. let vyhodnocoval data z Jomkipurské války, konstatoval změnu historických rozměrů. Během 2. světové války americký náskok v průmyslové základně znamenal, že německé tanky byly sice lepší, avšak Američané jich měli k dispozici 3-4x více.
Ty doby jsou pryč, zdůrazňoval DePuy. Protivník měl už v jeho dobách k dispozici větší množství výzbroje a vojenského vybavení, které bylo kvalitou zhruba srovnatelné s americkým. Proto úspěch může přinést jen starostlivý technologický vývoj sledující paritu s nepřítelem a nadřazené metody výcviku a organizace amerických ozbrojených sil, tvrdil generál.
Tento přístup kritizovaný jako „příliš pesimistický“ později nahradila americká varianta sovětské doktríny „revoluce ve vojenství“, která položila důraz na technologický náskok a devalvovala kvantitu. Spočívala na představě, že americký technologický náskok umožní porazit i výrazně početnějšího protivníka se zaostávajícími schopnostmi.
Klíčovým předpokladem zmíněného přístupu ovšem bylo udržení amerického technologického náskoku. Ten se zformoval a vyostřil zejména v důsledku sovětského ideologicky motivovaného odsouzení kybernetiky jakožto „buržoazní pavědy“ a prudkého rozvoje mikroelektroniky a informačních technologií v USA na pozadí kosmického programu Apollo. V současnosti ale už žádný takto výrazný americký technologický náskok neexistuje.
Udržení technologického náskoku také bývalo výrazně snadnější než dnes v podmínkách robustního systému technologických sankcí proti sovětskému bloku (COCOM). Ani nepřetržitě upravovaný systém amerických a evropských protiruských sankcí dnes nesnese srovnání s účinností režimu technologické blokády z dob studené války. Navíc je současný sankční systém stále bez vážnějších potíží obcházen, jen za cenu navýšení pořizovacích nákladů.
Peking zjevně následuje rady svého klasika vojenské teorie Sun-c‘ a útočí v prvé řadě na protivníkovy plány ohledně kvalitativního zbrojení. Komentátor Chan Fej-c‘ upozorňuje, že ve Spojených státech je již s obranným průmyslem spojena až čtvrtina reálného průmyslového výkonu, kdežto v Číně jsou to jen 4 %. ČLR má tedy k dispozici ještě značné průmyslové kapacity, pokud jde o závody ve zbrojení. O USA to ale neplatí.
Kdyby si Peking nebyl jist, že odhalení jeho nových letounů nepovede k efektivnímu urychlení vývoje amerických protějšků, nechlubil by se. Pokud to dělá, má důvod myslet si, že americké vývojové snahy čelí značným potížím.
A dodejme, že díky volné ruce ve špionáži proti USA, kterou Čína dostala za dob bezstarostného Baracka Obamy, mají čínští komunisté pravděpodobně dosti přesné zprávy o skutečném stavu amerického programu vývoje bojového letounu šesté generace NGAD.
„Nezasahujte do sporu s Tchaj-wanem“
Dosavadní simulace čínsko-amerického střetu na pozadí čínské agrese proti Tchaj-wanu nevycházely pro americkou stranu nijak skvěle. Přitom simulace stále zahrnovaly americké síly disponující mírným technologickým náskokem před čínským protivníkem. V takových scénářích ozbrojené konfrontace Spojené státy nicméně pravidelně přicházely o desítky bojových plavidel a až o polovinu vojenského letectva.
Čínská signalizace směrem k Washingtonu nabývá v tomto kontextu zřetelného smyslu. Dává se tu najevo, že Američané nemohou ve střednědobém horizontu počítat s tím, že by jim technologický náskok pomohl účinně vyvážit čínskou početní převahu. Udělali by tedy dobře, kdyby se drželi Trumpova izolacionistického instinktu a do sporu kolem Tchaj-wanu se vojensky nezapojovali.
Případný neúspěch Trumpova mírového plánu pro Ukrajinu, který Moskva už týdny signalizuje na všech úrovních, by přitom Peking dále povzbudil v jeho agresívních plánech.
Nejpravděpodobnější je, že za selhání nikterak sofistikovaných představ o rychlém ukončení války proti Ukrajině Trump svalí odpovědnost na Kyjev a nad výsledkem si umyje ruce. To by vytvořilo precedens v podobě revizionistické mocnosti, která se ozbrojenou agresí proti sousednímu státu zmocnila nových území, aniž za to byla zásadně potrestána a exemplárně vyobcována z mezinárodního společenství.
Nic lepšího než takový precedens si čínští komunisté pošilhávající po pohlcení dosud nezávislého Tchaj-wanu nemohou přát.
