„Nesmrtelný pluk“ v Moskvě 9. května 2015, kdy lidé nesou portréty svých předků, kteří bojovali ve 2. světové válce. FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
KOMENTÁŘ / Se začátkem ruské invaze na Ukrajinu úřady a propaganda často používají analogie s Velkou vlasteneckou válkou a připomínají Rusům „činy jejich dědů“. Zdá se však, že na samotné „dědy“ se zapomíná. Zvláště to vynikne, když se heslem okupantů stalo, že „svoje neopouštíme“. Už dávno opustili.
Exilová stanice Echo na svém webu sesbírala několik případů, jak smutné konce mají poslední žijící veteráni nebo jejich příbuzní. Někteří dopadnou i tak, že se musí oni a členové jejich rodin soudit se státem o bydlení a dávky. Web Vjorstka prostudoval soudní databáze a zjistil, jaké triky například používají správní orgány, aby se vyhnuly vydání bytů potřebným.
„Anna Vjalová, 95letá vdova po veteránovi, žije v Šuji v Ivanovské oblasti. Na jaře 2022 se jí podařilo vyhrát soudní spor s místním oddělením sociální ochrany. Dva roky předtím žena požádala o vystěhování z domu, kde žila sama. Úředníci provedli prohlídku a dospěli k závěru, že je neobyvatelný. Vdova veteránka byla zařazena na seznam čekatelů, ale po šesti měsících z něj byla vyřazena. Úředníci našli kličku, která jim to umožnila – manžel Vjalové sloužil v 81. pohraničním oddílu, který v letech 1941-1945 nebyl oficiálně součástí Rudé armády. S pomocí prokurátora se ženě podařilo u okresního soudu v Šujsku prokázat, že příslušníci pohraniční jednotky byli považováni za veterány,“ píše web.
V Tambově nemohla získat byt ani vdova po veteránovi Ludmila Trubačová, které úředníci tvrdili, že jí stačí 14 metrů čtverečních. Jak se ukázalo u okresního soudu, žena žije se svou dcerou, vnoučaty a pravnoučaty v bytě o rozloze něco málo přes 63 metrů čtverečních. V roce 2022 soud vdovu odmítl s odkazem na to, že není nemajetná a žije ve vhodném bydlení. V únoru letošního roku tambovský oblastní soud rozhodnutí potvrdil.
Někdy stížnosti věci jen zhoršují. V Krasnodarském kraji soud odebral rodině, kde žije bývalý vězeň nacistických koncentračních táborů, pozemek kvůli stavbě železniční trati. „Rodina nabídla Ruským železnicím, že odkoupí celý pozemek pod domem v havarijním stavu, ale společnost to odmítla. Ruské železnice ženám zaplatily 12 000 rublů za zhruba 20 hektarů pozemku a poté jim naúčtovaly 60 000 rublů jako kompenzaci za soudní výlohy.“
V okrese Zlynka v Brjanské oblasti na konci roku 2021 odmítl vojenský odvodní úřad zaplatit pohřeb veterána, majora Ivana Rodionova, čestného občana Zlynky, bývalého ředitele místní školy, který byl po válce vyznamenán řády a medailemi. Důvodem bylo, že v úmrtním listu veterána a v jeho vojenském průkazu bylo odlišné datum narození. Syn zemřelého se v roce 2022 odvolal k okresnímu soudu ve Zlynce, kde uvedl, že se to snažil vojenskému odvodnímu úřadu vysvětlit. Jeho otec při mobilizaci v roce 1943 úmyslně nadhodnotil svůj věk, aby se dostal na frontu, takže rok narození na vojenské kartě byl chybný.
Spory o bydlení, dávky a pohřebné nejsou to jediné, s čím se rodiny potýkají. Starším lidem chybí péče, starost a pomoc v domácnosti.
Formálně mají veteráni Velké vlastenecké války a vdovy po nich nárok na starobní důchod, dávky, příspěvky, dodatečnou finanční podporu, náhradu poloviny nákladů za komunální služby a bezplatnou mimořádnou lékařskou péči. Mají také právo, aby za nimi chodili sociální pracovníci. Ve skutečnosti, pokud váleční veteráni nebo jejich blízcí své problémy nenahlásí, nikdo jim nepomůže. Veteráni mohou mít například v bytě léta neumytá okna, která už nepropouštějí sluneční světlo, nebo se veterán možná léta nemyl, protože se po bytě pohybuje na invalidním vozíku, ale do koupelny nemůže úzkou chodbičkou zajet.
A tak by se dalo pokračovat. V roce 2009 přitom Vladimir Putin slíbil, že do roku 2010 bude všem veteránům zajištěno bydlení. Zdá se, že vedení státu nejspíš doufá, že se problém jaksi přirozeně vyřeší časem. Běžný Rus ostatně nikdy nějaké sliby státu nebral moc vážně; dnešní režim ale neumí nic ani pořádně předstírat.
Teď s heslem „svoje neopouštíme“ začalo Rusko okupační tažení na Ukrajinu. Jak bylo vidět na zoufalém vybavení vojáků a jejich nepřipravenosti, opustili je činovníci hned na začátku, vlastně ještě předem. Z druhé strany trpí nejvíc právě ti, co měli být údajně osvobozeni, tedy ruskojazyční obyvatelé Ukrajiny. To na ně padají bomby a jejich domy hoří.
Veteráni (i budoucí veteráni, pokud se dožijí), jsou jen kompars, figuríny na přehlídky, předmět neosobního kultu. Viníci vší pohromy a bídy žijí v luxusu, vyzývají k obětem a vlastenectví a „hrdinně“ mluví o pohrdání smrtí. Jen se jich to nesmí nijak dotknout. To není žádná vyšší a duchovnější civilizace. To totiž není žádná civilizace.
