Nakazili svět a ještě si vyskakují. I tak zní lidové interpretace drzosti čínského režimu vůči státu evropského společenství. Jakkoli ale výhrůžku čínského ministra zahraničí vůči druhému nejvyššímu ústavnímu činiteli naší země „okecává“ v médiích Zemanův a Babišův zahraniční poradce Jindrák, lid má na svoji spekulaci nárok.
V tutlání katastrof totiž mají čínští komunističtí předáci historický vzor v Sovětském svazu: ven s barvou o šíření zákeřného viru v zemi a uzavírání svých milionových měst šli tradičně se stejným zpožděním, jako Kreml s Černobylem. Důsledky je nezajímají. S výjimkou byznysu a vývozu antivirových prostředků z Číny do Evropy… kterou včas nevarovali a připravili ji o drahocenný čas k vlastním opatřením. Navíc: dodnes nikdo z nich nevyvrátil podezření, že za světovou pandemií stojí únik viru z laboratoře pro výzkum smrtících patogenů v čínském Wu-chanu.
Nic z toho ale nebrání čínským papalášům hrozit předsedovi českého senátu, že za návštěvu Tchaj-wanu „zaplatí vysokou cenu“. Zda od teď bude Miloši Vystrčilovi, pražskému primátoru Hřibovi a dalším senátorům a lidem v české delegaci preventivně testováno cokoliv na talíři, nevíme. Náhlá smrt Jaroslava Kubery a její okolnosti před plánovanou návštěvou Tchaj-wanu by přitom měly být mementem pro místní bezpečnostní složky. Čínská medicína nemusí jen léčit a ruské příklady táhnou.
Kličkování univerzálního poradce Jindráka, o jehož angažmá naskrz režimy jsme už psali, je vším jiným, jen ne diplomacií ve službách vlasti. Zemanův a Babišův zahraniční poradce se proti výhrůžce čínského ministra zahraničí Vystrčilovi nijak extra neohradil a při setkání s nevycválaným velvyslancem Pekingu špitl jen cosi o nediplomatickém výrazivu a potřebě „stabilizovat“ vzájemné vztahy. Po „stabilizaci společnosti“, kterou nás chce ausgerechnet od Číňanů učit Zeman, tak dojde na další česko-čínskou družbu.
Důrazem na správnou terminologii místo razantního odmítnutí obsahu tak zahraniční poradce hlavy státu ponižuje vlastní zemi před skandální sprostotou čínské diktatury. „Já se divím, že se divíme, vždyť o takové reakci víme už půl roku“, machruje teď ke skandálu. Pochopení pro agresivitu místo zásadového postoje proti ní z toho čiší už na první dobrou. Tomu se už občan nediví: chlebodárcem Jindráka je totiž hlavní lobbista za čínské obchodní zájmy Petra Kellnera a pasažér miliardářova soukromého tryskáče Miloš Zeman. A jeho souputníky z prezidentské kanceláře „šmejdi“, kteří místo hrnců kšeftují v Číně s vlivem. Oškubat při tom svoji zemi jim nedělá problém, hlavní je zisk.
Solidární se zemí, šikanovanou velkým bratrem
Hulvátská rétorika čínské zahraniční politiky není ničím novým ani výjimečným. Zastrašování předsedy horní parlamentní komory ale jasně ukazuje, že s jídlem roste chuť. Kdo za takový apetit může, je přitom nasnadě, stačí si vzpomenout na manévry během pražské návštěvy Si Ťin-pchinga, policejní šťáry kvůli tibetským vlajkám za okny škol a šikanu občanů, protestujících proti podlézavému a bombastickému uvítání čínského prezidenta v režii Hradu a milce Pekingu Tvrdíka.
Ostudný „Dopis čtyř“ nejvyšších ústavních činitelů, podlézající čínskému režimu, Hamáčkovo a Babišovo klanění bednám s čínskými rouškami na letišti Václava Havla a nevyhoštění vrchního sprosťáka čínské ambasády z republiky, to všechno jsou pro čínské předáky signály slabosti a poddajnosti. Nejen Kreml, i Peking má totiž u nás pátou kolonu s vlivnými hráči české politiky. Vedle Zemana i mezi řadou poslanců vládních stran. Mezinárodní odbor Komunistické strany Číny, který má v portfoliu také zpravodajskou činnost, už navázal družbu s ČSSD a KSČM. Čínští komunisté ale projevili zájem i o ANO. „Není to vyloučeno“, potvrdil po návratu z Číny předseda sněmovny Radek Vondráček.
Zatímco Vystrčilova delegace sklízí podporu veřejnosti, oporu může čínský režim hledat naopak u místních dezinformačních platforem. „Mou svobodu Čína neohrožuje tím, že protestuje proti čísi cestě na Taiwan, nebo tím, co si dělá s Ujgury, Tibetem nebo Hongkongem (což je mi srdečně jedno),“ píše mimo jiné na sociálních sítích ředitel Parlamentních listů Polanský. Co v útisku sovětské okupace Československa znamenala pro národ mezinárodní solidarita se proruským a pročínským tleskačům samozřejmě nehodí do krámu.
Senátoři Miloš Vystrčil, Jiří Růžička, Pavel Fischer, Lumír Kantor, Petr Šilar, Lumír Aschenbrenner, Tomáš Goláň a Pavel Štohl se spolu s primátorem Zdeňkem Hřibem a dalšími členy české delegace na Tchaj-wanu zasloužili o stát – suverénní, sebevědomý a solidární se zemí, šikanovanou velkým bratrem. Trest je za to určitě nemine. První příležitost bude už 28. října, kdy jejich místa ve Vladislavském sále Pražského hradu prezidentská kancelář obsadí komparsem z Osvětiman. Tchaj-wanu navzdory…