Zatímco v řadě západních států omezují počet čínských Konfuciových institutů, v Belgii zatkli a poté vyhostili čínského ředitele jednoho z nich kvůli špionáži, v České republice jsme otevřeli institut nový. Vznikl loni na podzim při nechvalně proslulé Vysoké škole finanční a správní (VŠFS) v Praze. V představenstvu tohoto zařízení je ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO), který na škole působil dokonce jako děkan.
Fungování prvního Konfuciova institutu v Praze (druhého v ČR) slavnostně zahájila během své loňské návštěvy v České republice členka čínského politbyra a někdejší vedoucí Oddělení práce na jednotné frontě ÚV KS Číny paní Sun Čchun-lan. (Přesný výčet jejích politických funkcí a jejich význam jsme podali v tomto článku.) Škola, která pražský Konfuciův institut zaštiťuje – soukromá Vysoká škola finanční a správní (VŠFS) – je ústav pošramocené pověsti: zplodil desítky „rychlostudentů“, zaměstnává vysloužilé komunistické kádry a honosí se podivným kurikulem. Nad výukovými programy školy se podivuje i FZO – židovská obec v ČR:
VŠFS vejde do dějin jako příklad šíření konspiračních teorií, prezentovaných jako vysokoškolský vzdělávací program. (…) Součástí předmětu [Tajné společnosti] jsou i „Protokoly sionských mudrců“, o nichž se v sylabu VŠFS píše: „Protokoly sionských mudrců jsou v hrubých rysech vyjádřením programu židovstva, který současně naznačuje plán a prostředky k ovládnutí a zničení všech nežidovských národů a států bez výjimky…“
FZO upozorňuje, že partnery školy jsou i státní instituce a podnikatelské subjekty nebo regionální organizace. Partneři přispívají finančně i na konání kurzů. Těžko asi přesně vědí, jaké aktivity zaštiťují. Stejně tak pravděpodobně netuší, jaké je propojení této univerzity s Ústředím Konfuciových institutů. Vysoká škola odmítla Deníku N sdělit dokonce i to, jestli se čínská strana na fungování projektu podílí finančně:
„Jsme soukromý subjekt a vnímáme to jako obchodní tajemství,“ reagovala mluvčí VŠFS Magdalena Straková.
Paroubek, Richter a Koláček
O napojení školy na českou politiku a byznys pak píše podrobně na webu Manipulátoři Miloš Kadlec:
Vysoká škola finanční a správní se zrodila ze špinavých peněz pro vydělávání dalších peněz od zájemců o rychle a snadno dosažitelný titul, jak ostatně dokazují i uvedená jména absolventů. To nutně předurčilo její další vývoj. Vždycky byla a dodnes je provázána s tím nejhorším, co v české politice existuje. (…) Dobré kontakty s politikou škola ostatně udržuje dosud – vloni na ní přednášel také Miloš Zeman. Prezident školu navštívil v souvislosti s pročínskými aktivitami školy a její rektorky. Aktivity směrem do Číny má i děkan Fakulty ekonomických studií Havlíček [FES je jednou ze dvou fakult školy].
Bývalý děkan VŠFS Karel Havlíček se letos v dubnu stal ministrem průmyslu a obchodu po Martě Novákové. Dodnes ale působí v představenstvu tohoto ústavu a ve zřízení KI nevidí žádný problém, dokonce se domnívá, že by mohl být nestrannou institucí:
„…v Česku chybí opravdu nestranné a kvalitní hloubkové analýzy včetně vědeckých výzkumů zaměřených na posouzení ekonomických vztahů mezi Českem a Čínou,“ sdělil Deníku N ministr.
Zdejší Konfuciův institut je o to zajímavější, že se honosí přídomkem ekonomický. V rámci svých ekonomických projektů škola nabízí studentům program trojího zahraničního studia – Triple degree. Získat bakalářský titul tak mohou studenti v Česku nebo Číně a titul MBA v USA:
Studijní program zahrnuje roční studium na Changchun University of Finance and Economics (provincie Jilin, Čína), následné tříleté studium na Vysoké škole finanční a správní a dvouleté studium na City University of Seattle (Seattle, USA).
Další z čínských univerzit, se kterou VŠFS spolupracuje, je i Zhejiang Wanli University, státní škola v provincii Če-ťiang. Jak o sobě na stránkách tvrdí, jde o průkopnické zařízení se zvláštními rysy:
Pěstování novátorského a průkopnického ducha studentů a široká škála aktivit, při kterých se studenti socializují, vytvořily na ZWU akademickou atmosféru a „na člověka orientované“ prostředí se zvláštními rysy.
Čajovým obřadem k umlčení kritiky
Po centru při olomoucké Univerzitě Palackého (UP), kde výuku spolufinancovanou Pekingem zavedli před 12 lety, je pražská VŠFS druhou takovou vysokou školou. Od září 2014 funguje v Praze pouze pobočka olomouckého KI, a to na Karlově náměstí v prostorách Diplomatické akademie (exministra zahraničí Cyrila Svobody). I tady jsou výuka a financování kurzů zahaleny tajemstvím.
Na Konfuciových institutech a třídách se vyučuje zdarma čínština, někde i tchaj-ťi, kaligrafie nebo umění čajového obřadu. Výuka jde ale mnohem dál a hlouběji, jak píše Vladimír Ševela v magazínu Hospodářských novin Ego:
Konfuciův institut pořádá také přednášky a semináře, na nichž se snaží předvést východní velmoc v pozitivním světle a propagovat její ekonomické a politické strategie, jako je třeba Nová hedvábná stezka (OBOR/BRI). Protože akce probíhají podle scénáře Číňanů, samozřejmě při nich nezazní slova o tom, že tyto poeticky pojmenované iniciativy představují agresivní postupy, které zejména ve třetím světě nebývalým tempem drancují tamní zdroje a ničí životní prostředí.
Mluvit v širších souvislostech se na této „akademické půdě“ ale nesmí také o Tibetu, Sin-ťiangu, hnutí Fa-lun kung nebo jiných citlivých tématech. Jde prostě o propagaci harmonického multikulturního světového řádu implicitně pod vedením ČLR, jak popisuje Inside Higher Ed. Už před devíti lety důležitost center a jejich výuku vyzdvihl bývalý čínský šéf propagandy Liou Jün-šan:
Pokud jde o klíčové body, které ovlivňují naši svrchovanost a bezpečnost, měli bychom aktivně pokračovat v mezinárodní propagandě – a bojovat proti problémům, jako jsou Tibet, Sin-ťiang, Tchaj-wan, lidská práva nebo Fa-lun kung … Musíme proto dál zakládat a provozovat zahraniční kulturní centra a Konfuciovy instituty.
Pro šíření „čínštiny“
Důležitou informaci o zřizovateli Konfuciových institutů poskytuje samotný web olomouckého KI:
Konfuciův institut při Palackého univerzitě je vzdělávací instituce, která poskytuje výuku čínštiny a propaguje čínskou kulturu. Byl založen v roce 2007 v rámci dohody mezi Palackého univerzitou a Ústředím Konfuciových institutů v Pekingu (Hanban/Chan-pan).
Zvláštním rysem organizace KI, kterým se liší od zdánlivě podobných kulturních center, je dvojí vedení: čínský ředitel dosazený Chan-panem a ředitel zastupující hostitelskou instituci. Bilaterální smlouvy, které upravují pravomoci obou vedení, jsou však neveřejné. V minulosti bylo běžné, že smlouvy obsahovaly článek o „jedné Číně“ podobný tomu, proti kterému se ohradila pražská radnice pod vedením primátora Hřiba.
Chan-pan také zaštiťuje nabírání zaměstnanců a jejich trénink. Nejde ale o univerzitní zaměstnance, jak je chápeme na Západě, byť tito učitelé tak navenek vystupují. Na univerzitách tak působí lidé, které najímá čínská vláda. Ta má nad jejich výukou i jinou činností pevnou kontrolu. Jednou z ředitelek KI v Olomouci byla v letech 2008 až 2011 i paní Sü Wej-ču, kterou prezident Zeman letos 28. října vyznamenal státním oceněním. Šlo podle něj o gesto utužující přátelství mezi Prahou a Pekingem.
Chan-pan platí nejen fungování institutů, ale je zodpovědný i za nákup a výběr učebnic a studijních materiálů, a zabývá se i dalšími aktivitami, například překladem literatury, která by měla být pro tamní studenty dostupná.
Spisy tajemníka Si: pro řízení a rozvoj státu
V Česku stojí olomoucká Univerzita Palackého a pravděpodobně i její KI za překladem spisů generálního tajemníka Si Ťin-pchinga s názvem O správě státu. Prodejci píší o dílu jako o knize, která přispívá k lepšímu pochopení principů čínské správy a pozice komunistické strany:
Ve snaze zpřístupnit světovému společenství názory současného politického vedení Číny se její prezident Si Ťin-pching rozhodl publikovat své nejdůležitější myšlenky posledních let v souboru, který v 18 kapitolách přináší ideje z jeho proslovů, rozhovorů a korespondence. … Prezident Si Ťin-pching nastiňuje své představy o čínském ekonomickém rozvoji a politickém směřování země doma i v zahraničí. Titul doplňuje poznámkovým aparátem s detaily k čínskému sociálnímu systému, historii a kultuře, ale i soubor fotografií z různých období prezidentova života.
Navenek zde vzniká dojem, že kniha poskytuje souhrn osobních názorů konkrétního politika a zároveň podává obecné informace o Číně. Ve skutečnosti se jedná o ryze propagandistickou literaturu, shrnutí nového dogmatu Komunistické strany Číny, jímž je dnes Si Ťin-pchingovo myšlení o socialismu s čínskými rysy v nové éře, které bývá přirovnáváno svým významem a svou úlohou k někdejší „rudé knížce“ předsedy Maa. Proto byl, podle informace čínských bohemistů, český překlad snaživě připravený v Olomouci vydán teprve poté, co prošel revizí v ČLR. Ta měla za úkol zajistit, aby se v textu neobjevily formulace odchylující se od podoby standardizované stranickými ideology. Standardizace jako rys propagandistické úlohy této knihy se projevuje také v tom, že kniha se objevuje v různých jazykových mutacích zásadně se stejnou obálkou jako čínský originál. Pokud se vydává český překlad tohoto typu literatury, pak by měl být podle expertů opatřen kritickou předmluvou analyzující roli podobných spisů a především poskytující kritickou interpretaci obsahu.
Univerzita Palackého se překladem a vydáním tohoto textu, který podle osobních sdělení měl sloužit jako studijní materiál, nechlubí. Zato čínská ambasáda v ČR knihu propaguje a využívá jako častý dárek pro své české přátele. Knihu asi týden před návštěvou generálního tajemníka Si v Praze prezentoval zastupitelský úřad ČLR i českým poslancům:
Týden před jeho cestou do Prahy se ve Sněmovně konal seminář k jeho knize The Governance of China. Seminář se nazýval Zkušenosti pro řízení a rozvoj státu.
Prezentace Si Ťin-pchingova myšlení před jeho příjezdem na oficiální zahraniční návštěvu formou „čtenářského semináře“ (tu-šu-chuej) je součástí standardizovaného postupu v čínské zahraniční politice a slouží pro Komunistickou stranu Číny jako prostředek potvrzení správnosti této ideologie a politiky. Na pražském semináři vystoupil jako jeden z řečníků i Ondřej Kučera, současný prorektor a vedoucí čínské sekce Katedry asijských studií FF UP. Ve Sněmovně tak seděl bok po boku politiků, jakými jsou např. exministr zahraničí Jan Kohout (bývalý ředitel Institutu Nové Hedvábné stezky), Zdeněk Škromach (ČSSD) nebo Vojtěch Filip (KSČM). Ten na této akci mimo jiné pronesl:
Pod vedením Komunistické strany Číny celá země vzkvétá a úspěšně buduje novou společnost…
(O semináři v Poslanecké sněmovně jsme na Sinopsis psali podrobněji zde.)
Ostravská třída
Kromě samotných Konfuciových institutů po světě i v Česku působí také tzv. Konfuciovy třídy. Jedna z nich funguje už rok při Ostravské univerzitě, tedy spíše nedaleké Vysoké škole báňské (VŠB). Jak se píše na webu Ostravské univerzity:
Dne 20. 3. 2018 otevřela naše partnerská univerzita VŠB – Technická univerzita Ostrava Konfuciovu třídu navazující na mezinárodní síť poboček Konfuciova institutu, který úspěšně funguje také v Olomouci a Praze.
Před aktivitami „Konfuciů“ varovaly české zpravodajské služby, BIS i Vojenské zpravodajství. Stejně tak jsou vůči KI stále obezřetnější služby v západních zemích a upozorňují i na projevy zřizovatele Chan-panu.
Pro Českou televizi uvedl mluvčí Bezpečnostní informační služby (BIS) Ladislav Šticha, že Číňané mají zejména zájem o průmyslové informace: „Snaží se dostat do kontaktu s nejrůznějšími vědeckými pracovníky, s lidmi z univerzit, ale také samozřejmě kontaktovat naše politiky. Velmi nebezpečné podle našeho názoru je, když jsou tito lidé od nás zváni na výlety do Čínské lidové republiky, tam jsou hoštěni, všechno je to čínskou stranou placeno a potom na konci přijde nabídka na spolupráci. My se snažíme nejen vědeckou obec, ale také univerzity a politiky varovat před tím, že toto nebezpečí hrozí.“
„Neškodná“ centra čínské propagandy
Podle slov ministra Liou Jün-šana jsou KI místa, odkud lze skvěle koordinovat domácí a zahraniční propagandu. Objevují se ve 146 zemích a vznikly během posledních patnácti let. V západních zemích ale vůči jejich působení narůstá kritika a některé univerzity, jako například chicagská, stockholmská či lyonská, se instituty rozhodly zavřít. Americké sdružení konzervativních akademiků National Association of Scholars (NAS) i další iniciativy upozorňují mimo jiné na to, že Konfuciovy instituty zasahují do toho, co se bude na univerzitách vyučovat o Číně. Američtí senátoři Portman a Carper publikovali v reakci na to zprávu o stavu Konfuciových institutů a tříd ve Spojených státech:
Od roku 2006 čínská vláda investovala do více než stovky Konfuciových institutů ve Spojených státech přes 158 milionů dolarů. Čína kontroluje skoro všechny aspekty fungování KI na amerických školách včetně jejich financování, zaměstnanců a veškerého programu. Má dokonce i právo zakázat plánované akce či řečníky.
Čínská vláda začala zakládat Konfuciovy instituty (Kchung-c‘ süe-jüan) roku 2004 a podle dostupných údajů jich v roce 2017 po celém světě bylo 516. Vedle toho bylo založeno více než tisíc „Konfuciových tříd“.
Konfuciovy instituty si za cíl kladou šíření čínského jazyka a čínské kultury a zprostředkování kulturní výměny. Hlásí se k příkladu jiných národních institucí s podobným posláním, jako je Goethe Institut nebo Alliance Francaise. Na rozdíl od těchto evropských institucí je však projekt Konfuciových institutů netransparentní a plně podřízený stranickým a státním orgánům.
Jejich činnost řídí a kontroluje zvláštní úřad přímo podřízený čínskému ministerstvu školství známý pod zkratkou Chan-pan (Hanban, plným názvem Office of Chinese Language Council International, čínsky Kancelář státní vedoucí skupiny pro šíření čínštiny v zahraničí, 国家汉语国际推广领导小组办公室). Podle Statutu Konfuciových institutů řídí jejich práci Ústředí Konfuciových institutů (孔子學院總部) označované jako „nezisková organizace se statusem nezávislé právnické osoby“ (具有独立法人资格的非营利机构). V čele ústředí je v současné době Ma Ťien-fej (马箭飞), předseda základní organizace Komunistické strany Číny v Chan-panu. Tato skutečnost a sdílené webové stránky dokládají, že podle Statutu „nezisková organizace“ a nezávislá právnická osoba splývá s Chan-panem, a tedy je součástí vládních struktur.
Kontakty: Šenkýřová (z VŠFS) a Zima (z UK)
Podle statutu Ústředí Konfuciových institutů řídí nezávislá správní rada. Na stránkách Chan-panu ani ústředí o této radě ale nenajdeme žádné bližší informace. Z otevřených zdrojů se podařilo vyhledat, že v čele 5. nezávislé správní rady roku 2017 stála vice-premiérka Liou Jen-tung (刘延东), v letech 2007 až 2018 členka politbyra ÚV KS Číny. V roce 2018 Liou Jen-tung, která mezitím ukončila své působení v politbyru, vystřídala v čele správní rady Konfuciových institutů Sun Čchun-lan (孙春兰), od roku 2017 členka politbyra (a zároveň již od roku 2014 vedoucí Oddělení práce na jednotné frontě Komunistické strany Číny). Liou Jen-tung navštívila v červnu 2015 Karlovu univerzitu, kde jednala s rektorem Zimou o možné spolupráci, zatímco Sun Čchun-lan letos osobně inaugurovala Konfuciův institut při Vysoké škole finanční a správní.
Konfuciovy instituty zřizované na vysokých školách v zahraničí nominálně finančně podporuje čínské ministerstvo školství, výzkum zahraničních odborníků však ukazuje na Oddělení propagandy ÚV KS Číny jako na zdroj financování (David Shambaugh, „China’s Propaganda System: Institutions, Processes and Efficacy“, China Journal 57 (2007): 49–50).
Pro srovnání – v čele Goethova institutu, který je také financován ze státního rozpočtu, stojí významný knihovník, který celý život působil v institucích nezávislých na německé vládě. Německý stát je ve správní radě GI zastoupen úředníky na nižších pozicích ministerstva zahraničí a ministerstva financí.
Dalším zásadním rozdílem oproti standardním institucím podporovaným evropskými státy s cílem šířit jazyk a kulturu vlastní země v zahraničí je institucionální propojení Konfuciových institutů se zahraničními vysokými školami. Konfuciovy instituty jsou zřizovány na půdě univerzit, zapojují se do výuky a v různé míře i do výzkumu a mají bezprostřední vliv na obsah univerzitní výuky. Podle statutu Konfuciových institutů se jejich působení na zahraničních školách má řídit jak místními, tak i čínskými zákony (čl. 6: „nesmí být v konfliktu s příslušnými čínskými zákony“). Toto ustanovení explicitně vylučuje možnost otevřené debaty o čínském politickém systému a politice Komunistické strany Číny.
Konfuciovy instituty ukotvené v akademických institucích podkopávají jejich základní poslání: rozvíjet kritické myšlení a zaručovat akademickou svobodu bádání. Spojením se sinologickými pracovišti zároveň znamená kontrolu čínských partnerů nad centry, která potenciálně mohou nejlépe informovat o čínské kultuře a čínských dějinách a také klást nepříjemné otázky týkající se politického systému a poměrů v Číně.
Přímou kontrolu nad způsobem prezentace Číny zaručují předepsané výukové materiály a prověření čínští lektoři. Kulturní aktivity Konfuciových institutů stavějí na stereotypním (a jednostranně pozitivním) obrazu Číny a efektivně brání proniknutí k reálnému světu dnešní Číny. Spolupráce s Konfuciovým institutem přirozeně vytváří prostředí kompromisů, zamlčování „citlivých otázek“ a autocenzury. Nejkřiklavějším a obecně známým případem vměšování představitelů Konfuciových institutů do akademických svobod byl zásah tehdejší ředitelky Ústředí Konfuciových institutů Sü Lin (许琳) během konference Evropské asociace čínských studií v portugalské Braze v roce 2014, která nechala z konferenčních programů odstranit stránky s „nevhodnými“ informacemi a také kritizovala témata některých konferenčních příspěvků.
S ohledem na tyto skutečnosti významný americký antropolog Marshall Sahlins označil v roce 2015 Konfuciovy instituty za „akademický malware“ ohrožující základní poslání univerzit.
(Převzato z webu Sinopsis.cz.)
