Představte si to. Jste velvyslancem země, která plně splňuje kritéria totalitního režimu. Oponentům režimu odebíráte orgány, celé zemi tvrdou ruku vládne brutální rukou jedna strana, jakákoliv snaha o kritické názory je tvrdě potírána. Pro některé skupiny svých obyvatel stavíte koncentrační tábory. Váš diktátor – pardon, lídr – právě dostal doživotní mandát.

Ne, to není Sovětský svaz za Stalina, to je dnešní Čína.

Jako totalitní režim se samozřejmě snažíte násilně ovládnout různé cizí země. Ať už jde o masovou korupci, cílenou špionáž, nebo vměšování a snahu agresivně prosazovat, co si vaše strana přeje, i když jste v dané zemi jen jako host. Děláte to tak brutálně, že se proti vám začne budit odpor, kdy si to demokratické státy nechtějí nechat líbit. Jejich bezpečnostní instituce nejdříve neveřejně a pak nahlas říkají – tohle je nepřátelské jednání proti naší suverenitě, tedy politické nezávislosti.

Existuje globálně malá země s deseti miliony obyvateli, která leží veprostřed Evropy. I když si nakoupíte hodně politického vlivu, tak se bezpečnostní instituce toho státu odmítnou podřídit jako nemalá část jeho politiků a nahlas říkají – tohle je nepřátelské jednání režimu, který není naším spojencem.

Ukáže se, že jste vykradli místní ministerstvo zahraničí. Místní zpravodajci mluví o masivní špionáži, kterou na jejich území provádíte. Jde podle Eurobarometru o jednu ze zemí, která Čínu vnímá nejvíce negativně v porovnání s ostatními evropskými státy. Místní obyvatelé vás tedy nechtějí, místní bezpečnostní instituce před vámi varují, ale nemalou část politiků jste si různými způsoby nakoupili, takže v pohodě. Jedete dál. Dokonce si na návštěvu svého prezidenta zařídíte, že v ulicích budou desítky vašich krajanů, kteří budou mlátit místní. V pohodě. Skoro nic se nestane.

Cílový stát se ale aspoň trochu začne chovat jako suverénní země a jeho bezpečnostní instituce nahlas varují před vaší nepřátelskou aktivitou.

Asi by bylo logické, kdyby si vás premiér té země pozval na kobereček, předložil vám veřejná varování svých zpravodajských služeb a řekl by vám, že to okamžitě musí přestat, jinak jedete jako velvyslanec domů. Tak by se zachoval každý sebevědomý stát, který se přece nenechá masivně poškozovat.

Jenže to se nestalo. Dle vyjádření českého premiéra pro Deník N si tuto schůzku vynutil čínský velvyslanec, a to dokonce v neděli 23. prosince, těsně před Štědrým dnem.

Pokud máme věřit slovům čínského velvyslance, tak tam českého premiéra seřval a vypeskoval. „Uvedl, že čínská strana bere na vědomí úsilí české vlády o nápravu příslušných chyb (..)“. Tím měl na mysli to, že si české bezpečnostní instituce dovolily varovat před čínskou špionáží. Připomíná to vtip, že existence české armády je provokací pro vnitřní záležitosti Ruské federace.

Jsou dvě možnosti.

1) Buď si to čínský velvyslanec vymyslel a premiér Babiš se mu za žádné „chyby“ neomluvil. To není vyloučené, protože čínští státní úředníci dobře vědí, že nesmí „zklamat“ Stranu, a proto i relativně normální diplomatický průšvih v jejich případě může znamenat jejich osobní konec. Minulá čínská velvyslankyně v Praze by mohla vyprávět. Takže si to mohl vymyslet a pak to veřejně vyhlásit a doufat, že si toho v Česku nikdo moc nevšimne a česká vláda se od toho nedistancuje. Pokud by se to stalo, měli bychom pana velvyslance okamžitě vyhostit, takhle vytírat podlahu lžemi s námi nikdo nebude.

2) Pokud si to čínský velvyslanec nevymyslel a český premiér se k němu choval tak submisivně, jak čínský vládní text popisuje, tak máme obrovský problém. Vláda, která se klaní čínskému totalitnímu režimu a místo obrany před čínskou špionáží si radši klekne a poprosí o odpuštění, to by byla katastrofa pro českou suverenitu.

Vyšlo na facebookovém profilu autora.

Revue Forum Banner