Čínská agresivita vůči Západu stoupá a její součástí je i vědecká špionáž provozovaná čínskými vědci a studenty. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Čína je na mapě daleko, ale její vliv je blízko, zvláště když jde o ekonomiku. Značně asertivní komunisticko-kapitalistický režim v Pekingu ovšem chce svůj vliv prosadit celosvětově a natahuje ruce i do Afriky a Jižní Ameriky. Spojené státy, ať je tam prezidentem kdokoliv, uvažují více v měřítku celé planety než Evropané. Z toho také plynou jiné perspektivy.
Je zjevné, že prezident Joe Biden chtěl evropské spojence přesvědčit o nutnosti postavit se čínské autokracii, porušování lidských práv a porušování ekonomických pravidel. Evropané nejsou z čínských ambicí nadšeni, ale v postupech a výrocích jsou opatrnější.
Komentář na CNN.com vysvětluje, oč ohledně vztahu s Čínou běží. Píše se tam, že „není třeba být géniem, aby člověk věděl, co může Biden chtít výměnou za záplatu transatlantických ran Trumpovy éry“. Ze summitu G7 ve Velké Británii prý Biden odešel přesvědčen, že skupina uznává, že Peking je součástí rostoucí hrozby pro globální demokracii. „Summit se dohodl na vytvoření alternativy k čínské infrastrukturní iniciativě Pásmo a stezka. Odrážel cíle USA a vyzval Čínu, aby respektovala lidská práva v Hongkongu a provincii Sin-ťiang a aby umožnila úplné vyšetření původu covidu-19. Vyzval rovněž ke klidu v Jihočínském a Východočínském moři.“
Pak hned následoval summit NATO, kde se opět řešila Čína rovněž na očích a poprvé se objevila v závěrečném společném prohlášení aliance. „Generální tajemník Jens Stoltenberg, který řídí alianci, jež se má starat spíše o atlantickou než o tichomořskou bezpečnost, v pondělí varoval, že se k nám Čína ‚přibližuje‘ ve vojenské zdatnosti. A upozornil, že komunistický gigant nesdílí západní hodnoty, k jejichž obraně bylo NATO zřízeno.“
NATO zároveň obviňuje Čínu z rozšiřování jaderného arzenálu, vojenské spolupráce s Ruskem a šíření dezinformací. Stoltenberg byl po summitu ještě otevřenější. Čína má již nyní druhý největší rozpočet na zbrojení na světě a investuje velké prostředky do autonomních zbraňových systémů a systémů s umělou inteligencí, uvedl. Mohly by „změnit povahu války způsobem, který jsme dosud neviděli“. Stoltenberg nicméně zdůraznil, že Čína není nepřítel, dokonce ani protivník.
„Evropané jsou však také stále hákliví na to, aby se nechali USA zatáhnout do roztržky. Američtí představitelé uvedli, že Itálie a Německo jsou znepokojeny potenciálními formulacemi v komuniké, které by Čína mohla považovat za provokativní. Německá kancléřka Angela Merkelová zdůraznila ‚rovnováhu‘ a uvedla, že ‚Čína je v mnoha otázkách naším soupeřem, ale v mnoha ohledech také naším partnerem‘. Emmanuel Macron uvedl, že G7 chce s Pekingem spolupracovat v oblasti klimatu, obchodu, rozvoje a dalších otázkách, a to i přes neshody. ‚Řeknu to zcela jasně: G7 není klubem nepřátelským vůči Číně,‘ řekl francouzský prezident.“
Nezdá se ale, že by to Peking nějak ukonejšilo, protože tam nemají rádi jakoukoli kritiku, ani mírnou. Proto snaha „neprovokovat“ moc nevyšla. Čínské velvyslanectví ve Spojeném království o komuniké G7 sdělilo, že „záměrně pomlouvá“ Peking a hovořilo o „zlovolných záměrech několika zemí, jako jsou Spojené státy“.
