Jan Čižinský FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Starosta Jan Čižinský loni na podzim oznámil, že zakládá projekt 3000 statečných, se kterým chce vyrazit do voleb. Chce být premiérem, ale zároveň prý nechce tříštit opozici. Dělení na pravici a levici je podle něj přežitek, čímž kopíruje bezideovost hnutí ANO. Jaké jsou vlastně jeho cíle a komu to pomůže?
Vznik nového projektu oznámil starosta Prahy 7 Jan Čižinský loni v prosinci. Shání dobrovolníky, kteří by oslovovali lidi zklamané ze současného vývoje, aby šli k volbám a „umožnili změnu“. Chce tak vytěžit ze svého úspěchu s hnutím Praha sobě, které zakládal podobným způsobem, a uspělo ve volbách do pražského magistrátu. Tento krok ho stál členství v KDU-ČSL, za kterou v roce 2017 kandidoval do Poslanecké sněmovny. Poslanecký mandát si však podržel a stále je členem jejího klubu.
Dodnes není jasné, o co Čižinský svojí iniciativou ve skutečnosti usiluje – kromě zviditelnění a posílení vlivu jejího zakladatele. V základních obrysech si zjevně protiřečí. Nabízí lidem podle svých slov „lepší“ alternativu zdola, a zároveň nehodlá protibabišovskou opozici oslabovat, ale propojovat.
Všichni jsme sociální demokraté
„Rozhodně nechceme demokratický tábor štěpit, jsme připraveni spolupracovat tak, aby nebyl oslaben a žádné hlasy nepropadly,“ tvrdí Čižinský. Současně však už paradoxně avizuje, že je připravený být budoucím premiérem.
Čižinský svoje záměry poodkrývá postupně a jen mlhavě, naposledy na portálu Novinky. Otazníky ovšem přibývají a jasno zatím nemají ani potenciální zájemci o projekt, který zatím nemá název, program ani žádná další jména. Přesto jeho tvůrce prozradil zase o něco víc, když byl na sociálních sítích konfrontován s dotazy na ideové ukotvení „politické síly“, jak svoji iniciativu nazývá.
Dělení na pravici a levici je podle něj přežitek. „Společnost se změnila a platí věta: Všichni jsme sociální demokraté,“ prohlásil poněkud překvapivě, což vede k otázce, proč tedy kandidoval za Křesťanskou a demokratickou unii. Dnes se zařadil do jiného spektra, což vyvolává pochybnosti o jeho názorové konzistenci.
Divoký západ
„Nikdo už určitě nechce návrat divokých devadesátek, kdy jsme si mysleli, že nás všechny zachrání opačný extrém proti socialismu, systém divokého západu ,urvi, co můžeš, a kašli na ostatní‘,“ míní dále Čižinský. Takhle zjednodušeně to opravdu vidí nedávný člen strany, která byla v éře „divokého západu“ součástí vládní koalice?
Nikdo netvrdí, že se ekonomická transformace totálně postátněné ekonomiky neodehrála bez chyb, ale přirovnáváním této éry k „opačnému extrému socialismu“ se Čižinský zařadil po bok komunistů a Andreje Babiše. Ti také velmi rádi účtují s érou devadesátých let, aby odklonili pozornost od společné vlády oligarchie prorostlé do státní správy.
K současné situaci nebývale polarizující společnosti se autor myšlenky „3000 statečných“ téměř nevyjadřuje. Už nyní si je jistý, že chce lidi oslovit „věrohodnějším“ programem, ovšem zatím žádný nepředložil a v politickém spektru od středu nalevo je nabito. Co asi přinese zásadně nového?
Určitě to nebude Antibabiš
„Určitě to nebude nějaký Antibabiš,“ slibuje Čižinský. Programový obsah projektu prý bude pozitivní, Babiše vůbec nebude zmiňovat. Má být podobný tomu, „co řeší v komunální politice“. Realita je ovšem jiná.
Nelze zaměňovat komunální a celostátní politiku, která je ve všech aspektech odlišná. Hrají v ní mnohem větší roli emoce a vedle nabídky vlastní alternativy i vymezení vůči hlavním chybám vlády a jejích představitelů.
Onen slavný „Antibabiš“ není nic jiného než naprosto běžný způsob vymezení v tradičních parlamentních demokraciích, založených na konkurenci stran, lídrů a programů. Přístup Čižinského spíše signalizuje ochotu nezavírat si zcela dveře k povolební spolupráci, i když dnes tvrdí opak.
Doba se sice mění, ale stále platí, že kdo považuje dělení na pravici a levici za přežitek, ve skutečnosti žádný věrohodný program nemá. Kovářem je v tomto oboru bezideové a všeobjímající hnutí ANO. Hraje populistickou kartu za cenu stále nebezpečnějšího zadlužování země a improvizuje podle průzkumů veřejného mínění. Stále přitom luxuje bývalé voliče ČSSD a KSČM. Proč by se měl ale tentýž volič obracet na kováříčka Čižinského, není jasné.
Profitovat bude Babiš
Čižinského iniciativa je plná paradoxů a protimluvů. Chce usilovat o to, aby nedošlo k propadnutí hlasů opozice, a současně míří do voleb, což znamená pravý opak – zvýšené riziko propadnutí hlasů od liberálního středu doleva. Vymezuje se proti „divokému západu“ devadesátých let, ale nehodlá se vymezovat proti současné nebezpečné a bezprecedentní agrofertizaci státu. Používá stokrát omleté fráze a nepřináší nic nového. Jen verbální „naději na změnu“, jako už mnozí před ním.
Připomíná spíše dalšího ambiciózního mesiáše v čele hnutí jednoho muže. Demokratická opozice ale nepotřebuje tříštění politických sil, spíše pravý opak. Není proto divu, že nepřivítala tuto akci s nadšením. Zakládání nových subjektů s nevelkou šancí na současném přeplněném politickém trhu uspět, zato s potenciálem ubrat nějaká procenta, jde přesně tímto směrem.
Už dnes je jasné, že jediný, komu Čižinského iniciativa dělá radost a může z ní profitovat, je Andrej Babiš.
