Česká národní banka na svém posledním zasedání o měnové politice ponechala úrokové sazby na stávající úrovni. Základní úroková míra tak zůstává na 7 %, zatímco diskontní na 6 % a lombardní na 8 %. Toto rozhodnutí bylo finančním trhem očekáváno. Pro ponechání sazeb hlasovalo pět členů bankovní rady, zatímco dva členové zvedli ruku pro zvýšení základní sazby o 0,75 procentního bodu.

Centrální banka potvrdila, že bude nadále bránit kurz koruny proti jeho nadměrným výkyvům. Nová bankovní rada také ve svých prohlášeních zřetelně zdůrazňuje svou odhodlanost ve smyslu obnovení cenové stability, která je v souladu se zákonným mandátem ČNB. K těmto vyjádřením by se ale hodilo české rčení „slova jsou nic, činy jsou víc“.

Dělení poptávkové a nabídkové inflace

Guvernér centrální banky Aleš Michl neustále opakuje, že aktuální výše úrokových sazeb dostatečně tlumí poptávkové tlaky. Nesmíme ale zapomínat ani na nákladové impulsy působící na českou ekonomiku. Šéf centrální banky sice ještě v roli řadového člena bankovní rady mluvil o tom, že tyto tlaky nákladového původu jsou mimo dosah účinnosti měnové politiky, ale tato prohlášení jsou poměrně zavádějící. Pravdou zůstává, že centrální banka by měla odhlížet od krátkodobých nákladových šoků (např. náhlé zvýšení cen ropy na komoditních trzích), avšak při dlouhodobém trvání těchto nákladových tlaků již nemá význam je z pozice centrálního bankéře ignorovat, jelikož se sekundárně zabudují do ekonomiky. To v praxi znamená, že zvýší inflační očekávání ekonomických subjektů.

Zkrátka pokud má nabídková strana vliv na zvýšení inflačních očekávání nebo pokles potenciálního produktu ekonomiky, dělení poptávkové a nabídkové inflace se v tento moment stává irelevantním. Přesně tato situace se děje s inflačními očekáváními nyní a člen bankovní rady Tomáš Holub, který opakovaně hlasoval pro zvyšování úrokových sazeb, na jejich narůstající trend upozorňoval. Navíc, podíváme-li se na makroekonomickou teorii, současná výše úrokových sazeb centrální banky rozhodně není restriktivní. Z výše uvedeného tedy vyplývá jasná potřeba dalšího zpřísňování měnové politiky.

Riziko mzdově-inflační spirály?

Riziko mzdově-inflační spirály, tedy spirály neustále se zvyšujících cen a mezd, nenechává klidnými ani členy bankovní rady hlasující pro zachování aktuální výše úrokových sazeb. Ze zápisu ze srpnového měnověpolitického zasedání vyplývá, že Oldřich Dědek a Eva Zamrazilová tvrdí, že znakem nárůstu inflačních očekávání by bylo až roztočení mzdově-inflační spirály. V tento moment by už ale na reakci měnové politiky bylo pozdě. Navíc vezmeme-li v potaz aktuální data, dynamika růstu mezd ve druhém kvartále v klíčových tržních odvětvích (průmysl, stavebnictví a doprava) se pohybovala mezi 7,8 a 8,7 %, což převyšuje odhad prognózy ČNB, která předpokládá růst průměrné nominální měsíční mzdy v roce 2022 o 4,5 %. Zvýšením sazeb by tak centrální banka na trhy vyslala signál, že nehodlá tyto mzdové tlaky tolerovat. Zároveň by méně riskovala z hlediska odukotvených inflačních očekávání, protože ta rozhodně převyšují 2% inflační cíl a při jejich růstu je obtížné inflaci zkrotit.

Kurz koruny 

Schodek běžného účtu platební bilance, ztenčující se devizové rezervy ČNB, neochota centrální banky nadále zvyšovat úrokové sazby, výprodeje rizikových měn, k nimž se koruna řadí, a schodek státního rozpočtu mluví pro oslabení domácí měny. Držet silný kurz pouze intervencemi je velice riskantní taktika, jelikož devizové rezervy mají své limitace. Naopak úrokové sazby mají technicky neomezený strop a jejich zvýšení zpravidla posiluje kurz, čímž se stávají jistějším nástrojem z hlediska udržení kurzu na silných úrovních, nepřispívajících k dramatickému zdražování importu.

Úrokové sazby musí být vyšší

Meziroční tempo růstu indexu spotřebitelských cen vzrostlo na zářijových 18 %. Tato hodnota je na míle daleko od 2% inflačního cíle ČNB a nezvedáním úrokových sazeb bankovní rada pouze přiživuje inflační očekávání, čímž zvyšuje nutné budoucí náklady pro znovuobnovení cenové stability a prodlužuje dobu, kdy inflace bude dosahovat vyšších hodnot. Centrální banky z regionu střední a východní Evropy si očividně vzaly ponaučení z 80. let minulého století a zvyšují úrokové sazby s cílem udržet cenovou stabilitu. To stejné platí podle zákona také pro ČNB, která sice přísnější měnovou politiku kategoricky nevylučuje, ale kroky naplňující tento mandát se zatím od nové bankovní rady nedostavily.