Afghánské ženy FOTO: Pixabay/ArmyAmber
FOTO: Pixabay/ArmyAmber
Tálibán se po 25 letech zase vrací k moci. Vzpomínka na jeho někdejší vládnutí je děsivá, a tak se všichni pochopitelně ptají, co se dá čekat.
Příčiny rychlého postupu Tálibánu už byly popsány, a nejde jen o nějaké dodatečné moudro. Na problémy afghánské vlády se poukazovalo celé roky. Zarážející je především to, jak to šlo nakonec všechno rychle.
Afghánská vláda byla vždy slabá, silně zkorumpovaná, její přežití záviselo na zahraničních silách, byla rozvrácena boji mezi frakcemi a zamořena vojenskými vůdci – warlordy. Když byla Afghánská národní armáda začátkem tohoto roku náhle opuštěna USA a jejich spojenci, jedinou otázkou bylo, kdy si její velitelé sami „obrátí turbany“.
Jak v článku na CNN.com píše ve své analýze Sam Kikley, je tu ještě jeden významný faktor, který – podle okolností – stojí za vzestupy i pády Tálibánu – obchod s opiem.
V roce 2001 byl totiž Tálibán odstaven od moci Severní aliancí a dalšími bojovníky, protože mnoho Afghánců bylo unaveno jejich středověkým výkladem práva šaría, unaveno nadvládou jižních Paštunů a především velmi rozzlobeno zničením nesmírně výnosného obchodu s opiem.
„Ten měl hodnotu asi čtyři miliardy dolarů ročně, byl – a je – hlavním afghánským vývozním artiklem a obchodem, který přitahoval soupeřící náčelníky (chány), policii, milice, pákistánské špiony, kamionové mafie a kábulskou elitu. Jeho potlačením si Tálibán udělal doma nepřátele, stejně jako si udělal nebezpečné nepřátele ze zbytku západního světa, když poskytl al-Káidě útočiště před, během i po útocích na Ameriku z 11. září 2001, které nařídil Usáma bin Ládin.“
Tálibán se ale o mezinárodní terorismus moc nezajímal. „Jeho podpora al-Káidě měla základ ve společné historii. Bin Ládin a jeho kumpáni bojovali po boku afghánských mudžáhidů, kteří se po roce 1979 postavili na odpor sovětské okupaci. Byli to staří kamarádi, kterým bylo dovoleno zřídit výcvikové tábory a kterým bylo dovoleno zůstat v rámci tradice kulturního práva, které mimo jiné chrání hosty.“
Během povstání Tálibánu v posledních 20 letech sledovalo jeho vedení – které je podle NATO, USA a kábulské vlády podporováno Pákistánem –, jak zahraniční jednotky uvízly v bažinách provincie Helmand. Krvácely a ztrácely veřejnou podporu pro vzdálenou a nesmyslnou válku. Dvě katastrofální rozhodnutí v Helmandu – první o invazi a druhé o snaze zničit obchod s opiem – zaručila, že se mírumilovná zemědělská provincie produkující gigantické bohatství stane bojištěm a hřbitovem cizích sil. Tálibán se mohl spolehnout na drogové chány, kteří vedli většinu bojů proti NATO. Tálibové museli jen občas vypomáhat.“
Tálibán si mohl dovolit počkat a pobírat desátek z produkce drog. Další peníze proudily od soukromých dárců v Perském zálivu, z nelegální těžby nerostných surovin a z daní v oblastech, které Tálibán kontroloval.
Co bude dál?
Tolik k tomu, co bylo. Jak to ale bude pokračovat? Sam Kikley ve své analýze připomíná, že návrat Tálibánu k moci je děsivou vyhlídkou pro ženy. Těm kdysi hnutí zakázalo chodit do školy, musely být zahaleny v burkách, odsouzeny k životu doma a byly považovány za mužský majetek. Po pádu vlády Tálibánu ženy v hlavním městě Kábulu mohly začít podnikat, účastnit se politiky, dokonce i v provinčních vládách, a řídit ministerstva. Tihle lidé tedy nyní běželi na letiště v očekávání nejhoršího.
Může se stát, že všechno Tálibán nerozjede hned a dojde na nějaké dočasné ústupky. „V některých provinciích, kde v posledních 20 letech vládli, přizpůsobili své vztahy s veřejností, povolili omezená práva žen a především si získali pověst soudní bezúhonnosti, které centrální vládní systém nikdy nedosáhl…
Je téměř jisté, že neposkytne žádnou pomoc bojovníkům Islámského státu, kteří do značné míry nahradili al-Káidu jako hlavní světovou značku mezinárodního islamistického terorismu. Za posledních pět let Tálibán úspěšně potlačil většinu pokusů soupeřů ISIS o získání půdy pod nohama.“
Existují všechny důvody předpokládat, že vzhledem k tomu, že podpora mezinárodního teroru nemá žádné plusy a v samotném jejich hnutí nemá žádnou ideologickou podporu, je obnovení al-Káidy pod vedením Tálibánu nepravděpodobné. Tálibán se nicméně vrací k moci. Jeho vůdci ovšem vědí, že je to díky tomu, že tolik lidí „otočilo turbany“. A že je mohou podle potřeby otočit zase.
Jak si s takovou představou poradí a co si o tom máme myslet my na Západě, se uvidí. Obecně řečeno to nejspíš dopadne tak, že nikdo nikomu už nebude bezvýhradně věřit.
