Co by měl splňovat prezidentský kandidát vládní pětikoalice, aby porazil Andreje Babiše?

Předsedové stran vládní koalice (ODS / se svolením autora)

Předsedové stran vládní koalice | FOTO: ODS / se svolením autora

Spolu s tím, jak jsme vstoupili do roku, ve kterém se odehraje značná část prezidentské kampaně pro příští volbu hlavy státu, začala být velmi aktuální otázka, zda se vládní koalice pod vedením premiéra a předsedy ODS Petra Fialy dokáže dohodnout na jednom společném kandidátovi na prezidenta. I z toho, co říká samotný Fiala, se zdá, že tento úkol není vůbec jednoduchý. Zároveň členové pětikoalice mají velkou motivaci, aby ho zvládli.

Vzhledem k tomu, jakým úspěchem byly loňské volby do poslanecké sněmovny, kdy koalice SPOLU zvítězila, hnutí ANO odsunula až na druhé místo a společně s Piráty a Starosty suverénně s výraznou většinou a bez jakéhokoli zaváhání dala dohromady vládní koalici, tak by byla obrovská ostuda a zklamání, kdyby se nedovedli dohodnout na podpoře svého uchazeče do funkce prezidenta republiky.

()

Na otázku, jak daleko jsou s výběrem společného prezidentského kandidáta, předseda vlády Petr Fiala tento týden v rozhovoru pro Seznam Zprávy odpověděl: „Pracujeme na tom. Jsem přesvědčen, že bychom se měli pokusit o to, mít společného kandidáta, minimálně jako koalice SPOLU. Potřebujeme kandidáta, který by měl širší společenskou podporu. K tomu je také potřeba, aby se splnilo několik věcí. Musíte najít správnou osobnost, která chce kandidovat. Napadá mě několik osobností, které by mohly kandidovat, ale to ještě neznamená, že jsou to lidé, kteří opravdu kandidovat chtějí. Měla by to být také osobnost, která má veřejnou politickou zkušenost.“

To, že se na tom pracuje, je určitě dobrá zpráva. Bylo by žádoucí, kdyby vládní koalice měla ambici přijít s jedním společným kandidátem. Určitě je lepší, když koalice SPOLU bude mít alespoň svého kandidáta, než kdyby subjekty tvořící vládu neměly žádného kandidáta nebo jich naopak měly rovnou pět, ovšem mezi kandidátem koalice SPOLU a celé vládní pětikoalice je velký rozdíl.

Připomeňme, že hnutí ANO v loňských volbách do sněmovny získalo 1 458 140 hlasů a obě zmíněné koalice dohromady 2 333 681 hlasů. Z toho samozřejmě neplyne, že voliči vládní pětikoalice musí nutně volit jejího kandidáta, ale když by tomu vládní strany šly naproti, udělaly pro to maximum a podařilo se jim hodně dobře vybrat svého kandidáta či kandidátku, minimálně by mu dokázaly zajistit postup do druhého kola, což není vůbec málo. V druhém kole je pak důležité to, aby šlo o výrazného a všeobecně respektovaného kandidáta, kterého nepůjde snadno spojit s ničím výrazně negativním.

Černý scénář

Petr Fiala ve zmíněném rozhovoru stále dokola opakoval, o jak obtížný úkol jde. V tom má předseda vlády jistě pravdu. Fiala uvedl, že by mělo jít o osobnost, která bude mít širší společenskou podporu, která bude chtít kandidovat a která má veřejnou politickou zkušenost. Zajímavé je, jak výrazně právě poslední charakteristiku premiér Fiala vyzdvihnul.

Johana Hovorková, Milan Tesař, Veronika Kučíková, Dan Hrubý a Jaroslav Bican z nové redakce Týdeníku FORUM (Roman Black Černý a Michal Hošek)

Pro Seznam Zprávy totiž ohledně případného prezidentského kandidáta dále prohlásil: „Pokud pak bude stát ve druhém kole hypoteticky proti Andreji Babišovi, musí to být člověk, který v debatách a v závěrečné fázi kampaně opravdu dokáže obstát a bude mít vyprofilované názory a postoje. Tak, aby to bylo přesvědčivé pro většinu společnosti. Že není jednoduché najít takovou osobnost a shodnout se na podpoře, je jasné. Ale myslím si, že se o to musíme pokusit.“

Ve skutečnosti zrovna tohle je trochu složitější. Karel Schwarzenberg ve druhém kole prezidentské volby v roce 2013 proti Miloši Zemanovi získal 23,4 procenta (2 241 171 hlasů) a Jiří Drahoš o pět let později dosáhl 26,6 procenta (2 701 206 hlasů). Neuspěl ani jeden, ovšem Drahoš byl úspěšnější.

V nadcházejícím volebním klání by bylo dobré najít kandidáta, který bude mít to lepší ze Schwarzenberga i z Drahoše – nepůjde se proti němu tak snadno vymezovat a útočit na něj (to byla určitě Drahošova výhoda), zároveň však bude mít veřejnou politickou zkušenost a vyprofilované názory a postoje. Najít někoho takového je opravdu ta hlavní výzva. Dokonce se dá říct, že tyto dvě vlastnosti se do určité míry vylučují.

Premiér Fiala rovněž popsal scénář, kterého se obává: „Nechci malovat černé scénáře, ale jeden realistický vám klidně řeknu. Můžeme tady mít osm skvělých kandidátů, každý bude mít mezi šesti a deseti procenty. Do druhého kola se tudíž dostanou dva kandidáti z radikálních nebo populistických stran, kteří budou mít třeba 14 a 18 procent. Co jsem tady popsal, není vůbec politologicky vyloučený scénář. Já takovýto scénář nechci, takhle to přece nemůže dopadnout.“

Univerzální princip

Může se něco takového stát? Musely by k tomu být splněné tři předpoklady. Andrej Babiš by se musel ukázat být relativně slabým populistickým kandidátem, který by tyhle voliče oslovil jen zčásti a nechal zde dostatek prostoru pro ještě jednoho radikálně-populistického kandidáta.

Týdeník FORUM (FORUM 24)

Zároveň tento radikálně-populistický kandidát by musel být dost schopný, aby dal dohromady celkem velké množství voličů (dodejme, že v minulých prezidentských volbách bylo na postup do druhého kola potřeba minimálně 1 200 000 hlasů, přičemž v loňských sněmovních volbách měla Okamurova SPD, KSČM, ČSSD a koalice Trikolory, Svobodných a Soukromníků dohromady 1 106 587 hlasů).

Navíc není pravděpodobné, že výše uvedených 2 333 681 voličů vládní pětikoalice by se mezi Fialou zmíněných osm skvělých kandidátů rozprsklo tak, že by se nikdo z nich nedostal do druhého kola. Tak jako v minulosti by se i tentokrát minimálně částečně voliči nakonec seskupili u kandidáta, který by působil nejnadějněji, a ten by ve výsledku postoupil do druhého kola.

Pětikoalice by si ale v každém případě měla pospíšit. Čas běží. Andrej Babiš, který chce se svým „obytňákem“ objíždět republiku, už velmi brzy zahájí svou prezidentskou kampaň, byť tomu tak nebude říkat. I kdyby případný kandidát vládních stran byl známým politikem, rozhodně nelze podcenit kontakt s voliči. To je totiž univerzální princip, který není možné obejít.