Premiér a předseda ODS Petr Fiala s manželkou Janou přicházejí do volebního štábu koalice SPOLU k výsledkům voleb do poslanecké sněmovny. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Listopad má zvláštní schopnost ztišit svět. Podzim barví přírodu, den se krátí a vzduch je plný vzpomínek. Na Dušičky zapalujeme svíčky nejen „všem věrným zemřelým“, ale i všemu, co bychom rádi nechali odejít uvnitř sebe – strachu, nepokoře a dalším věcem, které v sobě nechceme. Člověk najednou cítí, že čas není samozřejmý. Že každé ráno, kdy se probudíme, je příležitost k novému dobru. A že když ji promarníme, reparát nepřijde.
Život má konečnou délku. I ten nejdelší je jen nepatrný zlomek času. Často říkám, že v Bibli a v Pánovi prstenu je všechno: „Vše, co musíme rozhodnout, je to, co udělat s časem, který nám byl dán.“ To říká Gandalf Frodovi. Věřím, že úkol člověka je pokračovat ve stvořitelské práci – posouvat svět o kousek dál, přidat k němu něco dobrého, co tu bez nás chybělo. Věřím, že každý má svůj díl zodpovědnosti za to, jak vypadá svět kolem něj, obec, země, společnost.
Před několika lety jsem se musel podívat do zrcadla a říct si věci, které nikdo nechce slyšet. Přiznat si, že jsem na cestě do pekla, že jsem ztratil směr a že je potřeba najít sílu ke změně. Přestal jsem pít a začal znovu žít. Nebyla to žádná velká euforie, spíš tiché poznání, že člověk se může uzdravit, jen když se nebojí pravdy. Dnes tomu říkám zkušenost milosti – chvíle, kdy přiznáš vlastní slabost a začneš znovu – v radosti a s pokorou.
Stejně to vnímám i u politiky. Společnost, strana, stát – všechny instituce jsou jen odrazem vnitřního stavu nás, lidí, kteří je tvoří. Když se člověk bojí přiznat si chybu, začne lhát sám sobě. A když si začne lhát politická strana, ztrácí se její duše. ODS byla dlouho symbolem politické odvahy, práce, racionality. Dnes ale, stejně jako každý z nás, potřebuje znovu najít pokoru, víru a smysl. Uzdravit se. Přestat zakrývat rány a místo toho je začít léčit.
Když můj parťák Radim Ivan oznámil kandidaturu na předsedu ODS, přineslo to spoustu údivu, ale také posměchu a dehonestace – prý nemá šanci, je drzý, co si to vůbec dovoluje. Možná ty šance nejsou velké. Ale právě v té nepravděpodobnosti je naděje. Není to otázka výsledku. Politika není jistota, ale cesta a každodenní bytí. Dělat to, čemu věříš, i když nevíš, jak to dopadne.
Možné je totiž úplně všechno, co si dokážeš představit. Jen to nesmíš vzdát dřív, než začneš. „To nejde“ je věta, která nemá v životě silného a sebevědomého člověka co dělat. Bohužel si mnozí milí kolegové ani nevšimli, jak rychle se svět kolem nich mění – nejen společnost, ale i politika, komunikace, technologie. Cíle máme stejné, ale cesta k jejich naplnění neleží ve starých časech. Právě proto má smysl zkusit to teď znovu, jinak, poctivěji a s vírou, že i politiku lze dělat živěji a opravdově.
Radim Ivan ví, že změna bolí a že nic se nestane samo od sebe. Když něco dobrého neuděláš ty, neudělá to možná nikdo. Na tom stojí všechno – odpovědnost, smysl, politika i víra v to, že čas, který jsme dostali, má cenu. A nakonec je pořád lepší být tím, kdo to zkusil, než tím, kdo celý život sedí stranou a vysvětluje, proč to nejde.
ODS si zaslouží živou vodu. Není to jen strana, je to základní kámen standardní politiky v této zemi. Bez ní by udržitelnost demokratického politického systému v Česku dostala velké trhliny.
Postupně jsem pochopil, že politika musí mít duši i radost. Že nás musí bavit – jinak nemůže bavit ani voliče. Děláme ji proto, že v ní vidíme smysl i prostor pro tvořivost. Není to jen práce a správa věcí veřejných, jak říkají politologické poučky. Je to způsob života, ve kterém se prolíná odpovědnost s energií a chutí posouvat věci kupředu. Tak vzniklo ČESKO.plus – z víry, že i standardní politika může být zábavná a atraktivní nejen pro politiky, ale i pro voliče a příznivce. A že když tě baví, co děláš, poznají to i ti, pro které to děláš.
A pak je tu svátek Všech svatých. Ten nám připomíná, že svatí nebyli jiní, než jsme my. Byli to obyčejní lidé, kteří dělali, co bylo správné, i když se báli, i když selhávali. Nezachraňovali svět velkými gesty, ale drobnou vytrvalostí. Nikdo není svatý a každý je svatý. Každý se narodil proto, aby jednou mohl zachránit svět. Záleží na nás, jestli se k tomu rozhodneme.
Když se dnes dívám na naši zemi, mám pocit, že největší krizí není ekonomika ani politika, ale únava. Vyčerpání víry, že věci mají smysl. Za obzorem ale není konec. Je tam svět, který čeká, až se k němu odhodláme dojít. Radim Ivan to pochopil. Proto do toho jde, i když ví, že to nebude snadné. Nepotřebuje sliby ani kulisy. Chce dělat politiku poctivě, s rozmyslem, s lidmi, kteří věří, že má smysl zkoušet věci měnit. Není spasitel, ale člověk, který se rozhodl, že mu není jedno, kam země a jeho strana směřují. A právě takových lidí teď česká politika potřebuje víc než cokoliv jiného.
Dušičkové dny nejsou jenom vzpomínky. Jsou to svátky pokory. Připomínka, že jsme tu jen na chvíli, ale že každá chvíle má cenu věčnosti, pokud ji naplníme smyslem. Že i v politice, kterou někteří považují za „špinavou“, lze hledat naději pro lepší svět.
Za obzorem není tma. Je tam světlo, které možná zatím nevidíme, ale za kterým má vždycky smysl jít.