Co jest úkolem našeho národa? Před 130 lety zemřel brilantní český intelektuál Hubert Gordon Schauer

Viktor Barvitius, Čtvrtek ve Stromovce (olejomalba, 1885) (Národní galerie v Praze / Wikimedia Commons / Public Domain)

Viktor Barvitius, Čtvrtek ve Stromovce (olejomalba, 1885) | FOTO: Národní galerie v Praze / Wikimedia Commons / Public Domain

„Co je naší základní vadou: žijeme den ze dne!“ Těmito ostrými slovy začíná nejznámější text pozoruhodného mladého intelektuála s názvem Naše dvě otázky (1886). Letos si připomínáme výročí sto třiceti let od úmrtí tohoto nepříliš připomínaného česko-německého literárního kritika a filosofa. Je jím Hubert Gordon Schauer (1862–1892).

Schauer byl mužem široké erudice a zájmů. Měl vynikající znalost české a středoevropské historie, západní filosofie a evropské literatury. Studoval ve Vídni, kam se dostal díky T. G. Masarykovi, a přestože si zdejší prostředí neoblíbil, položilo základ jeho budoucího rozhledu. Můžeme jej charakterizovat jako bohémského rozervance, podobného romantickým básníkům a budoucím existencialistům. Jeho texty prostupují pro něj typický hluboký pesimismus, který však není nutně bezvýchodný, a hluboká duševní i citová krize.

Detail Památníku československo-sovětského přátelství v Plzni (Petr Hlaváček / FORUM 24)

Schauerův pesimismus vyvěrá do jisté míry z neklidné doby, v níž žil, daleko více je ovšem dán jeho povahou. Schauer se halil do ledové uzavřenosti, byl velmi ostrým kritikem, a tudíž nesnadným soupeřem v různých intelektuálních disputacích. Obzvláště ve své tvorbě vynikal argumentační přesvědčivostí, a to při zachování srozumitelného obsahu pro široké čtenářstvo. Příliš se nestaral o svůj zevnějšek, o své tělesné zdraví. Cele se ponořil do studia a nevynořil se z něj až do své předčasné smrti. Věřil v moc psaného slova, a proto se orientoval především na tvorbu textů rozmanitého druhu.

Zakotvil nicméně obzvláště u drobných děl esejistického rázu, šířeji u literární kritiky. Téměř vždy psal svěže a současně hluboce; svým způsobem rutinně a zároveň s noblesou jako ten nejlepší kritik. Dobře se znal s Vilémem Mrštíkem a F. X. Šaldou, a často se proto setkávali. F. X. Šalda, největší literární kritik přelomu staletí, se později ve svých pracích k Schauerovi opakovaně vracel. Na soudobé čtenáře působila zejména Schauerova střízlivá věcnost a taktéž jeho mladický, všemu se vymykající hyperkriticismus. Schauer byl bystrým analytikem nejen ve své literárně kritické tvorbě a z těchto analýz nevyjímal ani sám sebe. Byla mu cizí jakákoli podlézavost. Nechtěl se zalíbit, ale podněcoval k přemýšlení. Zemřel 26. července roku 1892 v nedožitých třiceti letech na tuberkulózu.

Veřejnosti se stal známý v osmdesátých letech 19. století. Tehdy se podílel na publikaci realistického časopisu Čas, jenž si kladl za cíl upozorňovat na politické i sociální otázky a vrátit tím literatuře jeden z jejich ústředních účelů. Schauer měl skrze svůj hyperkriticismus obrovská očekávání: životním snem mu bylo založit českou revue podobné úrovně jako byly tehdejší časopisy anglické a francouzské, avšak s českým přístupem se nespokojil, a také proto zakrátko Čas opustil.

Přesto se ihned svým prvním článkem zapsal do dějin. Jednalo se úvodník prvního čísla tohoto časopisu z roku 1886 nazvaný Naše dvě otázky. V úvahovém textu, rozsáhlém přibližně jako tento článek, se tehdy čtyřiadvacetiletý Schauer ptá na to, jaký je smysl českých dějin a existence českého národa.

Třebaže celý esej je přímo protkaný množstvím otázek, jak trefně poznamenává německý literární historik Kurt Krolop, těmi dvěma ústředními jsou: Co jest úkolem našeho národa? a Jaká je naše národní existence? Otázky Schauer nezodpovídá přímo, spíše je rozvádí a promýšlí, a totéž vyžaduje po čtenářích. Jak upozorňuje filosof Ivo Tretera, už před Schauerem byla kladena otázka, jaká je idea a smysl češství, on však otázku radikalizoval a ptá se: má češství vůbec nějaký smysl? Otázku tím rozšiřuje do roviny filosofické.

Dále se Schauer ptá, jakým způsobem české myšlení včlenit do kontextu evropského. Připomeňme, že se nacházíme vpravdě v přelomové době, kdy se mohutně rozvíjí česká občanská společnost, formuje se svébytná česká politika a svého vrcholu dosahuje česká kulturní emancipace. Je tudíž namístě uvažovat o začlenění české společnosti se vším, co k ní patří, do vyspělého evropského kontextu. Při úvaze o našem národu Schauer zdůrazňuje: „Jen tam je národ, kde je pevná, nepřetržená a nepřetržitá souvislost mezi minulostí, přítomností a budoucností, kde existuje skutečný vnitřní zákon rozvoje, kde je jednotný duch a cíl. Bez ideálu, bez vědomí mravního povolání není národa.“ Ony věty vyzdvihují bytostnou potřebu kontinuity.

Ilustrační foto (AdobeStock)

Národ má dle něj smysl tehdy, pokud svými činy obohacuje lidstvo. Článek Naše dvě otázky měl ambici k tomu pobídnout a z velké části se to podařilo. Zprvu se zvedla vlna kritiky, kupříkladu mladočeši se ostře obuli do takzvané Masarykovy skupiny „filosofů sebevraždy“ či „národních nihilistů“, kam byl řazen i Schauer. O necelých deset let později však Masaryk publikuje svou slavnou Českou otázku, v níž se vrací k Schauerovi a iniciuje další diskusi. Následuje spletitá a svým způsobem dodnes neuzavřená polemika, již se vžilo označovat jako „spor o smysl českých dějin“. Byl to právě Hubert Gordon Schauer, který k ní dal svým textem první významný podnět.

T. G. Masaryk nepomohl Schauerovi pouze se vzděláním, též mu pomohl realizovat se profesně. Ačkoli o dvanáct let mladší Schauer budoucímu československému prezidentovi jistě mnohé dlužil, po celý život se mu dařilo udržovat si od něj zdravý odstup a rovněž se ho nebál kritizovat a nesouhlasit s ním.

Názorově je spojovalo mnohé: oba měli promyšlený negativní vztah k antisemitismu, oba byli realisty a humanisty a praktikujícími křesťany. Oba vnímali náboženskou krizi doby a hledali cesty k jejímu překonání. Shodují se, že náboženství nelze ztotožnit s teologií a že pravým smyslem náboženství je jeho mravní mise a humánní praxe.

Schauer i Masaryk byli přesvědčeni o důležitosti náboženské praxe, na níž mohou stát myšlení, učení i literatura. Leč i zde bychom mezi nimi nalezli jablko sváru. Masaryk se domníval, že moderní náboženství nespočívá na víře, nýbrž na přesvědčení. Víra tak podle něj nemusí být důvodná; teologie je pak protiváhou této víry.

Schauer vidí křesťanství jinak. Dle něj je náboženství věcí víry a nemá bezprostředně co dočinění s rozumem. Teologie je pak „věděním o náboženství“, disciplínou srovnatelnou s psychologií či sociologií. Navzdory drobným neshodám Masaryk i Schauer tvořili duo nejvýznamnějších kritiků osmdesátých let 19. století. Oba přicházeli do Čech s názory, které vzešly v jiném než českém kontextu. Oběma jim to bylo vytýkáno, oba se museli smířit s útoky na své údajné „nečešství“ a „cizáctví“.

H. G. Schauer byl především literárním kritikem. Do této profese přirozeně zasahovalo Schauerovo široké vzdělání, zejména filosofické. Vycházel z Hegelovy filosofie, tehdy velmi populární, byť i k ní postupem času formuloval své výhrady. V jeho textech najdeme častokrát rozechvělá zvolání podobná budoucím existencialistům, kupříkladu: „Život nám byl uložen bez našeho přičinění a vezme se nám bez zřetele na naše přání.“ Ačkoli se taková výpověď podobá Sartrově pesimistické tezi o svobodě, Schauer zdůrazňuje „rehabilitaci individua“, a to prostřednictvím praktikování jisté varianty křesťanského personalismu. Bližší než Sartrovi je tudíž třeba dánskému křesťanskému filosofu Kierkegaardovi, kterého ovšem zřejmě neznal.

Tanker Isabella přiváží do polského přístavu Štětín-Svinoústí zkapalněný americký plyn (28. 4. 2022) (ČTK/PAP/Marcin Bielecki)

Literární život vnímal Schauer jako rozmluvu. A kritiku jako zprostředkovatele mezi dílem, čtenářem a autorem. Smrt v mladém věku mu nedovolila vytvořit ucelené literárně kritické dílo, přesto významně rozšířil pole moderního českého kritického myšlení.

Literární kritika je pro něj hlavně záležitostí morálky. Přistupuje k ní podobně jako k filosofii s jakýmsi sociálně etickým citem, prodchnutým křesťanskou vírou. Jeho texty provokují, odhalují, nenechávají chladnými. Není divu, že si získal oblibu především u mladých čtenářů.

Schauer byl myslitelem uvažujícím v komplexitě daných problémů. Dokázal skloubit idealistické představy řešení určitých nesnází, při nichž kladl důraz na nutnost osobního přispění, spolu s neiluzivními pohledy na současné neideální situace. Jeho kritická analytičnost je zcela nekompromisní a snoubí se s apelativním rázem jeho recenzí i referátů. Své texty často uzavíral pobídkou k činu. Jeden takový impuls zní: „Vlož do všeho, čeho se ujímáš, své celé já, všechen svůj mravní a umělecký fond, a buď ujištěn, že ve všem dosáhneš zasloužilých účinků.“

Martin Strašák je studentem politologie a bohemistiky na Masarykově univerzitě v Brně a autorem knih pro děti a mládež.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Související články