Vladimir Putin FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Co by se stalo, kdyby z tohoto světa náhle odešel Vladimir Putin? Někdo si takové otázky třeba klást nechce, ale v každém případě by se něco dělo. Historie není nikdy předem daná, takže může být všechno jinak, ale něco můžeme se značnou pravděpodobností aspoň odhadnout.
Web The Moscow Times zveřejnil článek politologa Alexandra Morozova , který popisuje několik aspektů možné náhlé mocenské změny v Kremlu.
V případě smrti prezidenta nebo jeho neschopnosti plnit své povinnosti jsou prezidentské pravomoci dočasně převedeny na hlavu vlády. Podle ruské ústavy by se do 90 dní konala volba nového prezidenta. Předseda vlády by jako člen Bezpečnostní rady plnil v té době své prozatímní funkce a svolával by zasedání Rady. Její členové by se automaticky stali klíčovými postavami tohoto přechodného období.
Taková jsou pravidla. Nejspíš by to ale podle nich fungovalo, protože je těžké si představit, že by se jakákoli jednotlivá skupina uchýlila k neústavnímu uchopení moci. „Bylo by obtížné to nějak legitimizovat a kromě toho bezpečnostní síly jsou natolik diverzifikované, že politická kontrola nad jednou z nich ještě nezaručuje stabilitu moci.“
Pokud by nás ruský vůdce opustil za politické situace, jaká je nyní, bylo by rozhodnutí o nástupci na mocných skupinách, které jsou z hlediska jejich vlivu tři.
Nejvlivnější skupinou jsou určití členové Bezpečnostní rady. Patří mezi ně předseda vlády, vedoucí bezpečnostního bloku (Sergej Naryškin, Alexander Bortnikov, Sergej Šojgu), vedoucí některých společností – Sergej Čemezov (Rostec), Igor Sečin (Rosněfť), Igor Šuvalov (VEB) a další.
Druhá skupina úzce souvisí s první, ale její hlas bude slabší. Toto prostředí zahrnuje vedoucí centrální banky Elviru Nabjullinovou, vedoucího účetní komory Alexeje Kudrina a dvacet nejbohatších lidí v Rusku.
Třetí skupinu tvoří vlivní političtí manažeři, jako jsou Anton Vaino, Vjačeslav Volodin, Sergej Kirijenko, Alexej Gromov a Sergej Lavrov.
Členové nejvlivnější skupiny budou brát v úvahu názory nižších dvou úrovní. Kdokoli níže bude prostě muset souhlasit.
Politická role médií bude v těchto 90 dnech zásadní. Přesto, že se někdy mluví o „kremelských médiích“, mají mnohá také konkrétní majitele, kteří mají své osobní vazby na Vladimira Putina, ale v případě potřeby nemusí nutně stát za každým politickým manažerem z prezidentské administrativy.
Bude nutné hledat kandidáta, na kterém se bude možno shodnout. Takovými mohou být pouze Sobjanin, Kudrin, Čemezov, Šuvalov a Medveděv. Bylo by těžké se shodnout na lidech jako Sečin, Ramzan Kadyrov nebo Šojgu.
Nástupce musí splňovat důležitá kritéria. „Měl by být prvotřídním úředníkem s rozsáhlými znalostmi makroekonomie. Musí být schopen zastupovat Rusko v zahraničí a být naprosto loajální k Putinovu odkazu.“ Putinovo prostředí ho musí přijmout. Přijatelný musí být také pro nejméně 30 procent voličů a symbolizovat stabilní pokračování Putinovy politiky.
Kdyby ke změně došlo plánovaně, mohl by Putin předat moc nějakému méně známému ambicioznímu politikovi, třeba někomu z gubernátorů. Takhle si kdysi Boris Jelcin vybral jeho. Za nějaké náhlé krize by to ale nebylo možné.
Půjde také o kontrolu nad skutečně velkým množstvím peněz. Nejde jen o celý rozpočet Ruské federace, ale také o různé stínové rezervy (peněžní fond Putina a jeho kamarádů) a neformální pohledávky od bohatých majitelů. Jde o to, kdo zdědí „Putinův notebook“. Je snadné si představit, že tady může dojít ke střetů zájmů mezi FSB, finančními skupinami, jednotlivci a podobně. Někdo by se jistě svých finančních závazků rád zbavil a nebude se k nim hlásit.
„Je obtížné posoudit hodnotu Putinova osobního rezervního fondu. Odhady odborníků se pohybují v rozmezí od 800 miliard do 1,3 bilionu dolarů a do toho jsou zahrnuty veškeré investice Rusů v zahraničí za Putinovy éry. To ale není Putinův osobní rezervní fond. Přesto to jsou obrovské sumy peněz, desítky miliard dolarů a bude se o ně dost bojovat.
Zcela příznačně zatím nebyla řeč o opozici a občanech. Ty totiž k rozhodování nikdo nepustí. Vzhledem k tomu, jaká bude v přechodném období mobilizace policejních sil, je úspěch nějakých masových pouličních protestů velmi pochybný. Opozice bude chtít, aby případné protesty byly pokojné, a soustředí se na prezidentskou volbu. Alexej Navalnyj a další příslušníci opozice budou chtít férové volby, kde budou moci kandidovat nezávislí kandidáti. Jenže v té době už bude ve skutečnosti „nahoře“ rozhodnuto. Žádný z kandidátů, který by mohl byť jen teoreticky být hrozbou a postoupit do druhého kola, nebude připuštěn. Takže se povolí účast dvěma až třem nepopulárním kandidátům.
Ten, kdo bude Putinovým nástupcem, ovšem dostane značně rozporuplný úkol. Bude zavázán pokračovat v putinismu, ale nebude Putin. Historie mocenských změn ukazuje, že snaha pokračovat stejnými metodami (militarismus, oportunistická politika v mezinárodních záležitostech, předvídání změn světového řádu) je pro nástupce po nějakém výrazném vůdci mnohem obtížnější. Bez Putinova charismatu a politické minulosti nástupce nevyhnutelně ztratí podporu veřejnosti. Nástupce bude muset pokračovat v Putinově díle, ale bude srovnáván s Putinem a toto srovnání bude pracovat proti němu.
