Bývalý ruský ministr obrany Sergej Šojgu s Vladimirem Putinem. FOTO: Kremlin.ru / wikimedia / CC BY 4.0
FOTO: Kremlin.ru / wikimedia / CC BY 4.0
KOMENTÁŘ / Jak asi dopadne válka na Ukrajině? Válka, o níž Západ tvrdí, že ji Putin v žádném případě nesmí vyhrát – a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj si myslí totéž. Ostatně je to právě on, kdo prohlašuje, že jeho země neusedne k jednacímu stolu, dokud Rusko nevyklidí i poslední píď doposud okupovaných území – včetně těch, které obsadilo už před skoro deseti lety a mezi nimiž hraje prim Krymský poloostrov. Jak reálná je ale tato Zelenského vize?
Letos na jaře se vyhlídkám na vyústění války mezi Ruskem a Ukrajinou věnovala známá německá rozhlasová stanice Deutsche Welle. Ty byly právě v březnu víc než růžové: všichni měli tehdy v paměti úspěšné podzimní osvobození Chersonu a značné části Charkovské oblasti, všichni se těšili na masivní západní dodávky těžké bojové techniky Ukrajině a její už od zimy avízovanou letní protiofenzívu a byli plni nezdolného optimismu.
Od té doby uplynulo už více než půl roku a nálady přinejmenším v celé Evropě se radikálně změnily: k mohutnému průlomu na frontě nedošlo, válka se proměnila ve vyloženě zákopovou a západní pomoc přes veškerá oficiální prohlášení neúprosně ochabuje – pokud nakonec nebyla příliš opatrná, chabá a pomalá už od samého počátku.
Co když přijde ruský triumf
K tomuto kruciálnímu tématu se nedávno vrátili dva němečtí odborníci na vojenství a východní Evropu Carlo Masala a Nico Lange na stránkách hamburského listu Die Zeit. A k čemu dospěli? Co považovat za vítězství? Závěry jsou krušné a v německé žurnalistice jde o vzácný případ důsledné analýzy možných důsledků ruského triumfu v ukrajinské válce jak pro Evropu, tak možná i pro celý svět.
Takže: pro oba autory jde o situaci, kdy Moskva nadlouho opanuje již okupované regiony Ukrajiny a možná kromě nich získá kontrolu i nad dalšími územími. Sama Ukrajina v případě takovéhoto vítězství Moskvy riskuje, že se změní „v trvalé ohnisko nestability na východě Evropy“.
Oba autoři vycházejí z toho, že Ukrajina v podobném případě povede partyzánské boje a vojensky se nevzdá. Jestliže ovšem vývoj v zemi bude právě takovýto, velké množství Ukrajinců svou vlast opustí a „vysoká militarizace společnosti může vést k posílení extremistických a agresivně naladěných sil, o něž na Ukrajině beztak není nouze“.
Ekonomické a politické důsledky případného vítězství Ruska ve válce proti Ukrajině budou nakonec mnohem dražší než důsledná vojenská západní podpora, tvrdí pánové Masala a Lange. Proto volají po zvýšení německé pomoci napadené zemi a vyslovují názor, že „Putin se tu snaží zničit svět, jak ho známe“. Už proto je podle názoru obou autorů článku v Die Zeit porážka Putina na Ukrajině „v zájmu samotného Ruska“. Bylo by samozřejmě zajímavé vědět, co si o tomto závěru myslí sami Rusové, ale pokročme dále.
Ukrajinská jaderná zbraň?
V četných prognózách na toto téma nalézáme také aspekt, který se až doposud i v odborných kruzích jevil jako mimořádně nepravděpodobný: Ukrajina by při podobném vývoji mohla vytvořit svou vlastní jadernou zbraň. Samotný Kyjev podobnou představu rozhořčeně odmítá, jenže podle pánů Masaly a Langeho „rychlý vývoj ukrajinské zbraně a stejně rychle přípravy k jejímu praktickému nasazení by najednou byly víc než myslitelné“. Zatím je to samozřejmě jen intelektuální konstrukce, ale počítat s podobnou eventualitou se jednoduše musí.
V samotném Rusku se v případě vítězství nad Ukrajinou dá vcelku přirozeně očekávat posílení tradičního ruského nacionalismu a k tomu i čerstvého neo-imperialismu, tedy plány nových válek a přechod k teď už nepokrytému vydírání zákazníků v dodávkách energetických, ale i dalších surovin. Samozřejmě pokud tito zákazníci nedostanou rozum. Ti ho ale většinou už naštěstí dostali – viz Evropa a její dnes už skoro totální odstřižení od ruské ropy a zemního plynu.
Vraťme se ale k plánu nových válek: všeobecně jsou za nejpravděpodobnější cíle příštích ruských agresí považovány znovu Ukrajina (která by tak byla připravena o další část svého území), Gruzie, Moldavsko, ale k tomu i malé pobaltské země, tedy Estonsko, Lotyšsko a Litva, což je ovšem dnes území Evropské unie a NATO.
Důsledky pro Evropu
V této souvislosti malá vzpomínka na velkého člověka Luboše Dobrovského, který autorovi těchto řádek před mnoha a mnoha lety v takovéto souvislosti řekl: „Víš, jsem vlastně velmi zvědav, jak by si Západ počínal, kdyby Putin vstoupil dejme tomu do východního Estonska – zda by ještě stále platil pátý článek Washingtonské dohody, nebo ne…“
Pravdou je, že při všech militantních prohlášeních a horoucích slibech je dnes západní pomoc Ukrajině liknavá a celý „kolektivní Západ“ je určitě rád, že v ukrajinském případě žádný pátý článek, hovořící o tom, že útok na jednu členskou zemi je útokem na celou Alianci, jednoduše neplatí.
V Evropě by vítězství Ruska v ukrajinské válce nejspíš vedlo k tomu, že ve sféře nezbytných potřeb bezpečnosti kontinentu by najednou bylo těžší zajistit si podporu napříč společností. Pánové Masala a Lange se domnívají, že by to jednoznačně posílilo levicové i pravicové extremisty, kteří se bijí za hledání domluvy s Ruskem, což by ovšem ryze prakticky znamenalo podřízení se ruským požadavkům. Některé z takto orientovaných západních politických stran se doslova bijí za odchod svých zemí z EU a NATO.
Moskva by na druhé straně na vývoj událostí reagovala „intenzivní otevřenou podporou takovýchto sil, jejích financováním a zesílením proudu příslušných dezinformací“. S ohledem na prezidentskou předvolební situaci v USA by tak prý dny NATO mohly být sečteny: některé země by skutečně mohly z Aliance vystoupit, což by v konečném důsledku znamenalo „ruskou dominanci v Evropě“.
Vítězství Ruska nad Ukrajinou by ovšem přineslo „katastrofální důsledky nejen pro Evropu, ale nejspíš i pro zbytek světa. Pánové Masala a Lange se domnívají, že „destabilizace na Blízkém východě a experimenty Číny s ohrožováním filipínských hranic nejsou nahodilé“. Oba autoři obsáhlé stati v Die Zeit jsou toho názoru, že jedním z důsledků ruského vítězství na Ukrajině by byl „sklon velkých zemí k územnímu účtování se zeměmi malými“, popřípadě pokusy těchto velkých zemí o regionální dominanci. Útok Číny na Tchaj-wan by v takovémto případě byl „velmi pravděpodobný“.
Ruské vítězství na Ukrajině by „mohlo vést ke konci liberálních pravidel světového uspořádání a jejich nahrazení bezbřehým autoritářstvím“. Ekonomické a politické důsledky ruského vítězství na Ukrajině by tak Evropu mohly přijít mnohem dráž, než daleko důslednější a velkorysejší evropská a světová podpora proradně napadené východoevropské země.
Nestahujme kalhoty před brodem
Stať v Die Zeit bezesporu přináší „nejčernější scénáře, s nimiž rozhodně musíme počítat“, jak říká náčelník Generálního štábu Armády České republiky Karel Řehka. Na druhé straně si ovšem rozhodně musíme uvědomit, že ať už by ruské vojenské vítězství na Ukrajině bylo jakékoli, rozhodně by se nedalo označit za rezolutní a drtivé, naopak by bylo spíše upachtěné a nepřesvědčivé.
O Putinovi se rádo říkává, že je schopen porozumět jedině síle. Té by rozhodně měl porozumět i v tomto případě, protože si musí uvědomovat, že Evropa v podpoře Ukrajiny dosáhla až nečekané svornosti a že pokud by se snad v budoucnu rozhodl napadnout některou alianční zemi, reakce by byla ještě mnohem tvrdší. Nikdo také v této chvíli nedokáže říct, v jaké ekonomické kondici Rusko z této války vyjde. Zkrátka a dobře – nestahujme kalhoty už daleko před brodem!
Libor Dvořák je rusista, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus.
