Co má společného Jana Maláčová a kněžna Libuše: velkolepé věštby

Jen malý člověk si dává malé cíle. Kdybychom to brali podle tohoto výroku, je Jana Maláčová velký člověk. Vlastně skoro titán. Věští skvělou budoucnost sociální demokracie a chce měnit svět.

V rozhovoru pro Aktuálně.cz toho řekla hodně pozoruhodného. Někdy ale zaujme i maličkost. Paní ministryně říká:

„Já vám něco řeknu. My máme 140letou historii a do sněmovny se dostaneme. A v příštích letech se vzpamatujeme a budeme zase jednou z hybných sil v této zemi. Za většinu toho, čeho jsme jako Evropané dosáhli, vděčíme sociální demokracii. My se prostě do sněmovny dostaneme a budeme mít stejnou sílu, jakou jsme měli v minulosti.“

Má to jeden drobný zádrhel. Jistě bylo třeba tvrdit, že dnešní ČSSD je přímé pokračování té sociální demokracie z doby před rokem 1948. Jinak by přece nikdo straně nevrátil Lidový dům, což by byla škoda. Jenže ta dnešní strana vznikla v roce 1990. V jejím vedení se objevili nějací členové sociální demokracie v exilu. V tom exilu se ovšem taky hádali mezi sebou, kdo je ten pravý sociální demokrat. Ale dobře, takový už exil bývá a ten český obzvlášť. Až zase bude nějaký český exil, bude to vypadat přesně stejně.

Tihle cizokrajní sociální demokraté ale byli ze strany vytěsněni, stejně jako disidentští socialisté. Straně úspěch zajistil Miloš Zeman, který se zřejmě za sociálního demokrata prohlásil kvůli tomu, že jinde už byly funkce obsazeny. Hrát svou roli ale umí. Udělal ovšem ze sociálních demokratů takovou bojovou jednotku čpící naftalinem. Angažmá soudruha Miroslava Šloufa, člena KSČ od poloviny 70. let, bylo dost příznačné. Strana nás obdařila lidmi jako Stanislav Gross, Jiří Paroubek, David Rath, Michal Hašek a dalšími podobnými typy.

Teď ze strany zůstaly trosky. ODS se podařilo vypudit ducha Václava Klause, který už stranu rdousil, ale sociálním demokratům se nic podobného nezdařilo. Dodnes se stále mluví o jakémsi „Zemanově křídle“. Těm lidem vůbec nevadí, že se Zeman pokoušel stranu zničit, a když se to úplně nepovedlo, dál ji ovládat. Zemanovi se Jan Hamáček klaní stejně snaživě jako čínskému letadlu.

Kněžna Libuše věštila, že se sláva Prahy bude hvězd dotýkat. Tak někdy na chvíli ano, byť New York to není. Věštba Jany Maláčové „v příštích letech se vzpamatujeme a budeme zase jednou z hybných sil v této zemi“ ale zřejmě nedojde naplnění. Pokud by se, čistě hypoteticky, mělo s něčím takovým aspoň trochu začít, musela by ČSSD odstranit lidi, jako je Jan Hamáček, Jana Maláčová, Michal Hašek a další peříčka „Zemanova křídla“. Zatím to tak nevypadá.