Vladimir Putin FOTO: Adobe Stock
FOTO: Adobe Stock
Abychom si nemysleli, že je snad bývalý příslušník KGB, její pozdější šéf a nakonec vládce Ruska Vladimir Putin nějaký barbar, dočteme se občas i o jeho kulturním rozhledu. Je to velký čtenář, přemýšlí o poselství různých autorů a potom je rád cituje.
Jak uvádí článek na webu Russia Beyond, Putin rád spontánně recituje ruskou poezii nebo citáty ze zahraničních klasiků a mezi jeho oblíbené knihy patří pohádky pro děti i významné historické spisy.
„Putinova osobní knihovna obsahuje širokou škálu knih: od románů Fjodora Dostojevského a Vladimira Nabokova přes Etnogenezi a biosféru Země od Lva Gumiljova až po čínskou Knihu proměn. Prezident je velkým obdivovatelem ruských básníků, od Alexandra Puškina po Sergeje Jesenina. Kromě toho si Putin jako člověk znalý němčiny velmi váží také poezie Heinricha Heineho a Wolfganga Goetha. Prezident také tvrdí, že o sobě nepřečetl jedinou knihu, protože ‚stejně všechno ví‘.“
Tak kdyby bylo nejhůř, jistě má na to lidi a instituce, od kterých se dozví, kdyby něco v knihách o něm snad nebylo úplně v pořádku, a přijmou se nějaká opatření.
Teď ale k tomu, co Vladimir Vladimirovič čte. Rekonstruuje se to z toho, o čem při různých příležitostech hovoří.
Lev Tolstoj, Vojna a mír. Během výroční telefonické tiskové konference „Přímá linka s Vladimirem Putinem“ v červnu 2021 prezident uvedl, že tento epický román o válce proti napoleonské Francii v roce 1812 patří mezi literární díla, která ho nejvíce ovlivnila.
Ruská pohádka Kolobok (Koblížek). Jedná se o příběh o koblížkovi, který ožil. Důvěřoval každému, koho potkal, a nakonec ho sežrala mazaná liška. Jedná se o další literární dílo, jehož hlavní myšlenka zanechala v prezidentovi dojem. Putin vřele doporučuje každému, kdo zastává vysokou funkci, aby si příběh znovu přečetl. „Jakmile se, vážení kolegové, rozhodnete brát lichotivé řeči za bernou minci a pod vlivem toho, co vám říkají, podlehnete patřičnému podmiňování, riskujete, že budete sežráni,“ řekl v Přímé lince 2021.
Michail Lermontov. V roce 2016 se Putin na setkání s laureáty ceny Učitel roku přiznal, že často musí číst věci, které se mu nelíbí. Na stole má však vždy svazek poezie Michaila Lermontova, aby „měl o čem přemýšlet, abych se odreagoval a obecně řečeno, abych se ocitl v jiném světě – hodnotném, krásném a zajímavém“. Během jednoho televizního telefonátu Putin dokonce rozebral Lermontovovu báseň Sbohem, nemyté Rusko a zarecitoval z ní několik veršů. Podle prezidenta byl Lermontov, důstojník v aktivní vojenské službě, nesmírně statečný člověk, který byl „připraven položit život za zájmy své země a vlasti“.
Samuil Maršak, Dvanáct měsíců. Na tiskové konferenci v prosinci 2020 Putin hovořil o knihách, které čte svým vnoučatům. Zmínil mnoho ruských a sovětských klasiků a uvedl, že Dvanáct měsíců od Samuila Maršaka patří k jeho nejoblíbenějším. Je to poměrně poučný příběh o rozmarné mladé královně, která nabízí odměnu každému, kdo jí na Silvestra přinese košík sněženek.
Antoine de Saint-Exupéry, Malý princ. Putin si čtení příběhu o záhadném chlapci velmi užíval, a v jednom rozhovoru dokonce přiznal, že se ho naučil nazpaměť. Ve svých veřejných projevech se prezident o Malém princi zmínil vícekrát. Navštívil také mnoho divadelních představení na motivy této novely. Podle jeho názoru nás pohádka učí, že „jsme zodpovědní za ty, kteří potřebují naši pomoc“.
Když Putin v roce 2020 hovořil v diskusním Valdajském klubu o otázkách životního prostředí, vyzval lidi, aby následovali příkladu Malého prince. „Je to otázka disciplíny. Když se každé ráno umyjete a obléknete, musíte se postarat o svou planetu… Je to velmi únavná práce, ale velmi snadná,“ řekl prezident a citoval úryvek z knihy.
Alexandre Dumas. Autor Tří mušketýrů je dalším Putinovým oblíbeným spisovatelem. V rozhovoru pro francouzský týdeník Paris Match v roce 2000 přiznal, že se kdysi do Dumase úplně ponořil. „Když jsem dočetl všechny jeho romány, cítil jsem jakousi prázdnotu, cítil jsem se vyčerpaný. Nevěděl jsem, čím se mám zabývat dál, protože po přečtení těch knih mi nic nepřipadalo zajímavé,“ řekl Putin.
V rozhovoru zmínil, že Dumas Rusko několikrát navštívil a že o této zemi řekl následující: „V Kremlu sedí prezident nebo car. Co vidí ze svého okna? Nic.“ A Putin dodal, že Dumas měl naprostou pravdu. „Největší metlou, osobní i profesní, zastávání vysokých státních funkcí je vysoký stupeň izolace.“
Ernest Hemingway. V roce 2011 poskytl Putin dlouhý rozhovor americkému časopisu Outdoor Life o lovu a rybaření, v němž uvedl, že v mládí rád četl romány Jacka Londona, Julese Verna a Ernesta Hemingwaye. „Postavy vylíčené v jejich knihách, které jsou odvážnými a vynalézavými lidmi vydávajícími se na vzrušující dobrodružství, rozhodně formovaly mé nitro a živily mou lásku k přírodě.“
Putin mezi své nejoblíbenější Hemingwayovy romány zařadil Sbohem, armádo, Komu zvoní hrana a Stařec a moře.
Ivan Turgeněv. V rozhovoru pro časopis Outdoor Life Putin doporučil, aby si každý přečetl Ivana Turgeněva, „jednoho z nejlepších ruských klasiků“. Konkrétně doporučil Lovcovy zápisky, oblíbenou knihu všech ruských milovníků lovu, která „obecně odráží filozofii lovu v Rusku, kde záleží na samotném procesu, na tom, že jste blízko přírodě a komunikujete s lidmi – nikoli na výsledku“.
Omar Chajjám. Na tiskové konferenci v roce 2007 hovořil Vladimir Putin o tom, jak se vyrovnává se špatnou náladou. Vydržet mu tehdy pomáhal jeho pes Koni a poezie Omara Chajjáma. Prezident uvedl, že mu manželka darovala knihu perského básníka a že „je tam mnoho zajímavých věcí, které mohou v takových případech pomoci“.
Sergej Jesenin. Vladimir Putin řekl, že si tohoto ruského „selského básníka“ váží pro jeho upřímnou lásku k vlasti. V rozhovoru s novináři před prezidentskými volbami v roce 2012 Putin recitoval Jeseninovu báseň Zdrávas, má rodná ruská země: „Jestliže nebeské zástupy řeknou: „Vzdejte se Ruska a žijte v ráji!“ Odpovím: „Nechci ráj, dejte mi raději mou rodnou zem.“
Tolik výčet čtenářských zálib Vladimira Putina. Vidíme, že jde vesměs o knihy kdysi v SSSR povolené, a co člověk v mládí načte, to ho jistě formuje. Škoda, že pak nedohnal četbu také o autory, kteří vycházet nesměli. I když co my víme, jaké knihy se v kruzích KGB ještě četly.
