Americké tajné služby ještě před ruskou invazí na Ukrajinu odhalovaly úmysly režimu Vladimira Putina, a jak se nakonec ukázalo, jejich předpovědi se vyplnily. Ruská novinářka Julia Latynina psala o výkonu CIA s lehkou ironií, protože podle toho, co řekl sám ředitel CIA William Burns, mu úmysl provést invazi prozradil sám Putin. Pro spravedlnost je třeba říct, že Putinovy sebevědomé řeči byly jen jedním dílkem celé skládačky. Je ale zajímavé se podívat, jak toto setkání popisuje sám Burns.

Šéf CIA vystoupil 14. dubna na Technologickém institutu v Georgii a záznam jeho projevu je možné si přečíst ZDE. Putin nebyl hlavním tématem, tím byly úkoly zpravodajských služeb v době, kdy se svět radikálně mění, popis vztahů a problémů ohledně Ruska a Číny a další věci.

Dále čtěte

Týdeník FORUM se loučí s Josefem Abrhámem, Putin s vítězstvím na Ukrajině

Nový Týdeník FORUM s gustem konstatuje, že Putin dostává na frak. Ukrajinci nečekaně vzdorují, „blitzkrieg“ se nekoná, prodat výsledek speciální…

Burn jako bývalý diplomat vidí události v širší perspektivě, protože u mnoha věcí osobně byl. V části projevu o Rusku říká:

„Většina mých šedin pochází z jednání s Ruskem Vladimira Putina. Před patnácti lety jsem byl americkým velvyslancem v Moskvě a v průběhu let jsem sledoval, jak se Putin dusí v hořlavé kombinaci zášti, ambicí a nejistoty. Je apoštolem odplaty a je pevně přesvědčen, že Západ, zejména Spojené státy, využil chvíle, kdy se Rusko ocitlo v situaci historické slabosti v 90. letech. Jeho chuť riskovat roste s tím, jak se jeho moc nad Ruskem utužuje. Okruh jeho poradců se zúžil a v tomto úzkém kruhu nikdy nikomu nepomohlo ke kariéře zpochybňování jeho (Putinova) úsudku nebo jeho tvrdohlavého, téměř neústupného postoje. Mystické přesvědčení, že jeho osudem je obnovit ruskou sféru vlivu. Každý den Putin dokazuje, že upadající mocnosti mohou být přinejmenším stejně destruktivní jako ty rostoucí.“

To je obecný popis mentálního naladění v Kremlu. Pak Burns líčí, jak to probíhalo na podzim 2021:

„Počátkem loňského podzimu jsme my a naši partneři v americké zpravodajské komunitě začali shromažďovat znepokojivé a podrobné informace o Putinových plánech na novou velkou invazi na Ukrajinu. Ani Putin, ani mnozí z jeho okolí si nedokázali představit Rusko jako velmoc bez poddajné Ukrajiny, jejíž vnější volby by nebyly pod kontrolou Kremlu. Za ta léta jsem se naučil nikdy nepodceňovat Putinovo neúprosné odhodlání, zejména pokud jde o Ukrajinu.

Dále čtěte

Selhávající NATO a akceschopná EU? České předsednictví potřebuje promyšlenou ukrajinskou agendu

Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba nedávno poznamenal, že Ukrajina poskytla Evropské unii příležitost k prokázání akceschopnosti. Konstatoval, že EU –…

Začátkem listopadu mě prezident Biden požádal, abych odcestoval do Ruska a přímo Putinovi a několika dalším lidem sdělil hloubku našeho znepokojení nad jeho plánováním války a důsledky pro Rusko při pokusu o realizaci tohoto plánu. To, co jsem slyšel, mě znepokojilo. Ačkoli se ještě nezdálo, že by učinil nezvratné rozhodnutí o invazi na Ukrajinu, Putin se k této myšlence vyzývavě přikláněl, zřejmě přesvědčen, že se mu zavírá okno pro utváření ukrajinské orientace. Zdálo se také, že je přesvědčen, že letošní zima nabízí příznivé podmínky. Prezident Zelenskyj a Ukrajinci podle něj pravděpodobně nebudou klást účinný odpor, ruská armáda je schopna rychlého a rozhodného vítězství s minimálními náklady, naši evropští spojenci jsou rozptýlení svou vlastní politikou a neradi riskují a ruská ekonomika je chráněna proti sankcím díky válečné truhle devizových rezerv.“

Pak k válce došlo a bylo zjevné, že je všechno jinak.

„Když Putin před sedmi týdny zahájil svou válku, ukázalo se, že se v každém z těchto bodů mýlil. Ukrajina, tvrdil po celá léta, není skutečnou zemí. Ale skutečné země se brání a to je to, co Ukrajinci učinili s tak pozoruhodnou statečností, s odvahou a odhodláním, vedeni prezidentem Zelenským.

Po celou dobu konfliktu hrály americké zpravodajské služby rozhodující roli. Vyzbrojena přesnými a precizními poznatky a informacemi se americká vláda od počátku energicky dělila s našimi spojenci. Stejně tak jsme se snažili o rychlé a efektivní sdílení zpravodajských informací s našimi ukrajinskými partnery, po celou dobu bojů i několik měsíců před nimi. Jak zdůraznili spojenečtí představitelé a jejich protějšky přímo při svých cestách po Evropě, důvěryhodnost amerických zpravodajských informací pomohla upevnit solidaritu Aliance.

Na pokyn prezidenta Bidena vláda USA rovněž podnikla bezprecedentní kroky k odtajnění zpravodajských informací a veřejně je využívala k předcházení falešným narativům a operacím pod falešnou vlajkou, které Putin v minulosti realizoval. Tím, že jsme otevřeně sdělili některá naše tajemství, jsme Putinovi ztížili možnost zastírat pravdu o jeho nevyprovokované a kruté agresi. Tato rozhodnutí nelze nikdy brát na lehkou váhu vzhledem k důležitosti ochrany zdrojů a metod, ale v tomto případě zásadním způsobem přispěla k úspěšné strategii celé vlády. Odrážejí potřebu nového myšlení a nové taktiky v této nové a náročné éře zpravodajských služeb.“

Poslední kapitola Putinovy války podle Burnse ještě nebyla napsána, protože se Rusko snaží na Ukrajině o postup: „Nepochybuji o kruté bolesti a škodách, které může Putin Ukrajině i nadále působit, ani o surové brutalitě, s jakou Rusko používá svou sílu. Zločiny v Buči jsou děsivé. Scény devastace v Mariupolu a Charkově smutně připomínají záběry, které jsem viděl v Grozném v Čečensku jako mladý diplomat v zimě 1994–95, čtyřicet bloků domů v centru města srovnaných se zemí ostřelováním a bombardováním a tisíce mrtvých civilistů.“

Tuto pasáž uzavírá s tím, že ukrajinská vůle je nezlomná a Putinovo Rusko si samo způsobilo obrovské materiální a reputační škody.