Co říká a neříká Muellerova zpráva

flickr.com

Donald Trump a James Comey | FOTO: flickr.com

Dnes v pět hodin našeho času byla na internetu zveřejněna proškrtaná verze tzv. Muellerovy zprávy, tedy dokumentu shrnujícího vyšetřování ruského pokusu ovlivnit volby v roce 2016, možné zapojení lidí z prezidentova okolí do něj a možného maření vyšetřování ze strany samotného prezidenta. Již od zveřejnění čtyřstránkového shrnutí více než čtyři sta stran dlouhého textu, které již veřejnosti poskytl Trumpem jmenovaný ministr spravedlnosti Barr, je prezident na koni. Zpráva prý nepotvrdila spolčení lidí z Trumpovy kampaně s Ruskem a očistila jej i od podezření z maření výkonu spravedlnosti. Skutečnost je sice složitější, ale otázka je, koho to bude zajímat.

Předně je potřeba vyjasnit, co ve zprávě skutečně stojí. Již v jejím úvodu totiž zvláštní vyšetřovatel Mueller jasně vymezuje mantinely svého vyšetřování. Americké právo totiž trestný čin označený termínem spolčení (collusion), jenž se v mediálním prostředí objevuje nejčastěji, nezná. FBI se tedy z čistě právního hlediska snažila zjistit, zda je možné dokázat, že došlo k naplnění skutkové podstaty jiného trestného činu, spiknutí. Pro to ale nestačí dokázat, že lidé z prezidentova okolí byli s Rusy v kontaktu (což i dle zprávy byli, doslova tam stojí: „[…] vyšetřování odhalilo důkazy o četných kontaktech mezi představiteli Trumpovy kampaně a osobami napojenými či tvrdícími že jsou napojení na ruskou vládu.“), ale že postup obou entit byl koordinovaný. Stručně řečeno by bylo třeba dokázat, že prezident či jeho lidé úkolovali Rusy, nebo naopak Rusové prezidenta, případně došlo ke kombinaci obojího.

V tomto bodě dospěl zvláštní vyšetřovatel došel k závěru, že skutek nelze prokázat, byť zároveň připouští, že díky systematickému ničení důkazů ze strany některých vyšetřovaných a využití nástrojů elektronické komunikace, které záznamy okamžitě mažou, je v jeho současném poznání dost bílých míst. Mueller ale zároveň sám uznává, že tyto mezery není a v nejbližší době ani nebude možné vyplnit a proto vyšetřování ukončil se závěrem, že neexistují dostatečně silné důkazy pro spáchání výše zmíněného trestného činu. Zároveň ale není pravda, že by k žádným kontaktům s Rusy nedošlo.

Další věcí, která zpráva velice jasně a na základě jasných důkazů ve formě záznamů elektronické komunikace potvrzuje, je že lidé z Trumpovy kampaně byli v kontaktu se serverem WikiLeaks ohledně zveřejňování emailů celonárodního výboru Demokratické strany, které prokazatelně ukradli hackeři úkolovaní ruskou GRU. Jelikož ale zveřejnění takto ukradené komunikace není trestné, pokud se člověk zároveň nezapojí do jejího nelegálního získávání — a to se u WikiLeaks neprokázalo — nelze ani v tomto případě nikoho z ničeho obžalovat. 

Pro Trumpa to ovšem není nic příjemného a to obzvlášť pár dní na to, kdy se k WikiLeaks po zatčení jejich šéfa Juliana Assange najednou vůbec nechtěl znát. Těžko lze uvěřit tomu, že by neměl tušení, že je s nimi v kontaktu jeho vlastní syn. Na této skutečnosti je zajímavé ještě zjištění, že WikiLeaks, které vždy trvaly na své nezávislosti, posloužily ruským zájmům a naprosto aktivně spolupracovaly s jednou ze stran politického souboje. Věřit jim, že jednají v zájmu veřejnosti, teď bude o dost těžší.

Co se týče maření výkonu spravedlnosti, zpráva jmenuje mnoho mírně řečeno problematických momentů. Jedním z nich třeba byla nabídka pro K. T. MacFarlandovou, tehdy pracující na pozici zástupkyně poradce pro národní bezpečnost. Výměnou za post velvyslankyně v Singapuru měla sepsat dokument, v němž potvrdí, že telefonát Michaela Flynna s ruským velvyslancem Kyslijakem, při kterém v prosinci 2018 měsíc před Trumpovým nástupem do funkce probírali zmírnění sankcí, neproběhla na prezidentův popud. MacFarlandová, jinak velká prezidentova fanynka, to odmítla a už v té době o prezidentově požadavku sepsala oficiální zprávu.

Zvláštní vyšetřovatel vzhledem k různým právním názorům odmítl sdělit, zda doložené prezidentovy aktivity naplňují skutkovou podstatu trestného činu maření výkonu spravedlnosti. Rozhodnutí tak za něj učinil Trumpem dosazený ministr spravedlnosti William Barr. Ten prezidenta očistil poté, kdy zprávu pouhé dva dny studoval. Zároveň ani neřekl, na základě čeho tak učinil. Odmítl sice, že by to bylo kvůli stanovisku ministerstva, že úřadující prezident nemůže být obžalován a souzen, ale nevyjádřil se k tomu, zda je to z důvodu dalšího právě sporného výkladu — tentokráte jeho vlastního — že prezident se nemůže dopustit maření výkonu spravedlnosti vykonáváním svých Ústavou daných pravomocí (třeba vyhozením šéfa FBI Jamese Comeyho).

Bez ohledu na znění dokumentu se ten hlavní zápas ale nyní odehraje o mysl voličů a často suchým právním jazykem psaná více než čtyři sta stran dlouhá a díky místy četným začerněním jen špatně čitelná zpráva se pro tento účel naprosto nehodí. Málokdo se bude vůbec obtěžovat ji přečíst a mnozí z ní o moc moudřejší nebudou ani pak. Těžiště mediální pozornosti se tak nesporně přenese k výpovědi zvláštního vyšetřovatele před Kongresem. Ministr spravedlnosti již řekl, že proti tomu nic nenamítá. Demokraté se budou bezesporu snažit tuto příležitost využít k tomu, aby pro prezidenta nelichotivé závěry své zprávy shrnul srozumitelnějším jazykem. Ve zprávě, i v té proškrtané verzi, je takových problematických míst dost.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner