Pokud někoho při různých hláškách Miloše Zemana, Andreje Babiše, Tomia Okamury, Lubomíra Volného, Zuzany Majerové a dalších více či méně důležitých postav napadne, že to snad nemůžou myslet vážně, bude mít nejspíš pravdu. Nepochybně se v těch politických útvarech najde vysoký podíl jedinců, kteří nejsou moc bystří, nebo vůbec. Pak takoví, kteří jsou sice schopní přemýšlet, ale jen o něčem. Miloš Zeman je speciální případ, tomu to myslelo hodně, pokud zrovna myslel. Ti, kdo mu věří, už jsou případ celkem banální. Publikum, co skočilo na lep nadanému krysaři.

Někteří z těchto vůdců a náčelníčků jsou jen kompars, několika se povedlo dosáhnout úspěchu. Opakují nesmysly, ale s velkou pílí, a nakonec se někdo najde, kdo na to skočí. Můžeme se smát těm směšným dopisům napsaným mizernou češtinou údajným nigerijským právníkem a slibujícím převod záhadného milionového dědictví na náš účet. Kdyby to ale nemělo nějaké výsledky, autoři by to nedělali. Bombardovat kvantitou, tak se to dělá. Když na to máte hodně peněz a lidí, vydá to plody.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Zeman a Babiš byli vždycky mistři. Dokázali se lží držet i po jejich odhalení. Stalo se něco? Ne. Jak se to dělá, to se mohli naučit docela dobře v putinovském Rusku. Tím neříkáme, že tam oni nebo jejich fámulové jezdili do nějakých školicích středisek. Donald Trump, velmistr lhaní (z hlediska kvantity), tam taky nejezdil, aby si dělal poznámky do sešitku podle výkladů lektora z Moskvy. Šéf jeho volební kampaně Paul Manafort ale pilně trénoval ve službách promoskevského politika Viktora Janukovyče na Ukrajině.

Někomu stačí příklad, jak se to dělá. Něco působí nevědomě. Vždycky platí, že drzé čelo lepší než poplužní dvůr.

Veřejné lhaní do očí má ještě jeden účinek. Nejde o to, druhého přesvědčit, to ani není při těch absurditách možné, ale protějšek ponížit.

Sergej Sumlenny, politolog a žurnalista narozený v Rusku, na twitteru popsal, jak to funguje: „Rusko oznamuje další odstávku plynovodu NordStream. Oficiální důvod je k popukání, takže se mnozí ptají: Proč Rusové tak hloupě lžou? Inu, v Rusku je znakem moci lhát tak záměrně neobratně, že to každý vidí – ale nemůže s tím nic dělat. Protože vy jste šéf.

Dále čtěte

Kupte si Speciál FORUM a přispějte na sbírku pro ukrajinskou armádu. Pomáhejte s námi

Brzy to budou čtyři měsíce, kdy ruský prezident Vladimir Putin rozpoutal válku proti Ukrajině. Napadená země se tvrdě brání a…

Jasná a demonstrativní lež, kterou musí váš protivník přijmout, ho ponižuje a ponižování také patří k ruskému stylu budování hierarchie. Vzpomínáte si, jak Putin rád chodil pozdě na schůzky? Na schůzky s šéfy EU chodil se zpožděním až 4-5 hodin.

Bylo to uděláno proto, aby byl Západ ponížen. A Západ tuto hru hrál. Moudré rozhodnutí bylo zrušit schůzku po 15 minutách čekání (rozumná doba). Ale němečtí nebo francouzští voliči by to nepřijali jako chytrý krok svých vůdců, protože si mysleli, že vůdce musí přijmout ponížení, spolknout ho, aby získal dobrou dohodu. Že nejde o emoce Merkelové nebo Macrona, ale o zisk národa. No, bylo to špatně. Z pohledu Rusů si ponížený protivník žádnou dohodu nezaslouží. Smlouva s nimi nic nestojí. Vidíme to i nyní.“

Všimněme si toho, jak třeba Andrej Babiš využívá primitivní nadávání, které zatím (téměř) nemělo obdoby. Obviňuje druhé z viny za zabití lidí (Miroslav Kalousek), olizování zlatokopek (Marian Jurečka). Tomio Okamura brutálně v projevu zaútočil na Markétu Pekarovou (že nemá děti a neví nic o miminech). Babiš by měl ohledně smrti lidí mlčet a zlatokopky radši nezmiňovat. Tomio Okamura k baby boomu taky zrovna moc nepřispěl. Základy sprostoty ale položil už Miloš Zeman. On své výlevy rafinovaně maskoval tím, že o někom to či ono slyšel. Obvinit, ponížit, pořád to opakovat.

Dále čtěte

Jak se nezbláznit z nabídky duchovna? O tom je nová kniha Jana Jandourka

Na e-shopu FORUM nyní najdete novou knihu našeho autora, komentátora Jana Jandourka. Jmenuje se Něco je nad námi – a…

Veškeré výzvy ke „kultivaci“ politiky narazí nakonec na jednu nepřekonatelnou překážku, totiž že určitým lidem se takové chování líbí. Sami, protože nejsou nic, nemají možnost někoho moc urazit. Nula je ale ráda, když to někdo udělá za ni.

Shromáždit hodně nul a postavit se jako povedené číslo před ně, to je osvědčená metoda získávání moci. Sehnat dohromady hodně ovcí a potěšit je tím, že nejsou ovce. Dopřát davu slastnou představu defenestrace. Co na tom, že po každé české defenestraci to bylo mnohem horší než předtím. To už tihle lidé nevědí, protože ve škole nedávali pozor, a stejně je to nezajímá. Účinné je, když revoluční hněv kombinujete se soucitem. „Nikdo vás nechápe, nikdo se vás nezastane, všichni na vás kašlou, Ukrajincům dávají, ale naši lidi… chceme mír.“

Dneska by mohl Klement Gottwald prohlásit: „Víte, co se jezdíme učit do Moskvy? Lhát tak, že z toho všem spadne čelist, že už se nezmůžou na slovo. Pak už budeme mluvit jenom my.“