Když čteme o dětství a mládí dnešního ruského prezidenta, musíme vzít v úvahu, že informace pocházejí z jeho vlastního životopisu. Jde o nahrávku rozhovoru, který nový ruský prezident poskytl vybraným ruským novinářům. Na základě toho vznikla 240 stránková kniha nazvaná Z první ruky.

Narození Vladimira Vladimiroviče v roce 1952 pro jeho rodiče znamenalo jakési symbolické ukončení utrpení minulosti a válečných obav. Otec bojoval proti Němcům, nejdříve v paramilitárních oddílech vedených NKVD a později v armádě. Za velkého hladu v Leningradu zemřel Vladimirův bratr Albert. Bratr Viktor zemřel už předtím jako malé dítě.

V onom rozhovoru Putin říká: „Myslím, že za války se vždycky dělá spousta chyb, což je nevyhnutelné, ale když jste ve válce a myslíte na to, že všichni kolem dělají chyby, nikdy nevyhrajete. K tomu je třeba se postavit pragmaticky. A musíte mít vítězství ve své hlavě.“

Zdá se, že to byla semknutá i když přísná rodina. Otec pracoval jako nástrojář v Jegorovově závodě, vyráběl železniční vagóny a od roku 1968 vozy metra. Byl to vzorový komunista, který věřil ve své ideály a pokoušel se je uvést do praxe ve svém vlastním životě. V roce 1947 se stal tajemníkem strany ve své dílně a v roce 1948 ve věku 37 let navštěvoval večerní kurzy a později se připojil k stranickému výboru továrny.

Matka Maria byla oddaná pravoslavná věřící a přestože v bytě nebyly žádné ikony, pravidelně proklouzla do kostela, což v dobách oficiálního ateismu a pronásledování naznačovalo člověka s hlubokou vírou. Postarala se, aby bylo její dítě pokřtěno, i když se to muselo uskutečnit tajně. Nevěděl o tom ani otec. Pravidelně brala Vladimira na bohoslužby. Otec, byť komunista, o chození do kostela věděl, ale přimhouřil nad tím oči. Putin později řekl, že pronásledování věřících se dotklo jeho osobně i celé rodiny.

V té době byla mateřská dovolená pouze dva měsíce a Putinova matka pracovala v řadě nízkokvalifikovaných profesí, mimo jiné proto, aby měla více času na syna. Byla recepční, pracovala v pekařství, myla laboratorní vybavení.

Rodina žila v Leningradu v takzvané komunálce, což byl byt o ploše 20 metrů čtverečních a o koupelnu a kuchyň se museli Putinovi dělit se sousedy. Malý Putin měl nicméně náramkové hodinky a později jako student dokonce auto, což byl velký luxus. Obojí bylo dárkem od rodičů, kteří své jediné dítě zbožňovali.  Od 1. září 1960 začal Putin chodit do školy přímo naproti domu, kde bydlela jeho rodina. Před revolucí byla škola dívčím gymnáziem, kam chodila Leninova manželka Naděžda Krupská.

Jeho učitelka němčiny Věra Gurevičová vzpomínala, že mladý Putin byl prý energický a odhodlaný chlapec. Putin se začal učit německy v mimoškolních třídách v dubnu 1964 a podle Gurevičové měl na cizí jazyky nadání.

Putin byl ve třídě, kde bylo 45 žáků, jedním z mála, který nebyl pionýrem. Důvodem bylo jeho chování. Gurevičová vzpomínala na to, že mimo vyučování Putin mizel celé hodiny, aby si hrál na dvoře se staršími chlapci. Právě tato zkušenost „ze dvora“ měla podle jeho životopisců vliv na utváření jeho charakteru.

Putin později vzpomínal, jak si s ostatními chlapci hráli: „U vchodu žily krysy. S přáteli jsme je lovili klacíky. Jednou jsem objevil obrovskou krysu a začal ji pronásledovat, až jsem ji zahnal do kouta. Pak se najednou vztyčila a zamířila ke mně. To bylo úplně nečekané a na chvíli mě to šokovalo. Teď se hra otočila a ona honila mě! Skočila po schodech dolů. Byl jsem ale rychlejší a zabouchl jí dveře před nosem.“

Hudba ho nikdy moc nezajímala, ale v šesté třídě se začal zabývat sportem, zajímalo ho judo, což mu vydrželo až do pozdního věku.

Od školního roku 1965 je u něj znát, že se jeho školní práce lepší a zajímal se zvlášť o historii a literaturu. V šesté třídě také vstoupil do Pionýra, načež se hned stal vedoucím třídy. Údajně to tak spolužáci chtěli. Že by se už tady projevil jeho vůdcovský rys?

K jeho zálibě patřily špionážní filmy a obdivoval se pracovníkům rozvědky a už tehdy zatoužil stát se jedním z nich.

Vzhledem k sovětským poměrům bylo jasné, že když dítě nevstoupí do Pionýra, nebude se moci stát komsomolcem. Bez toho by pak bylo nemožné dostat se na nějakou dobrou vysokou školu. Na začátku osmé třídy pak Putin vstoupil do Komsomolu. Přes ideologické zaměření této organizace to většina lidé zřejmě brala jako formalitu. U Putina ale můžeme předpokládat, že to bral nejspíš vážně.

V létě 1968 se žáci po osmé rozhodovali, kam půjdou dál studovat. Putin se rozhodl, že půjde na chemickou střední školu. Rozhodl se pro to sám, ale nikdy nikomu nevysvětlil, proč si vybral právě tohle. Kromě toho pokračoval ve studiu němčiny.

To ostatní patří už k dospělému Putinovu období. Anglické úsloví říká, že chlapec je otcem muže a jinak tomu ani nemůže být. Jako mladík se Vladimir dokonce dostavil do budovy KGB a chtěl vstoupit do řad příslušníků. Zdvořile mu vysvětlili, že si spolupracovníky vybírají sami, ale doporučili mu, že by mu na takové dráze pomohlo, kdyby studoval práva. To také udělal. A oni se pak skutečně jednoho dne ozvali.

Už od druhé světové války se objevuje snaha vytvořit psychologické portréty protivníků, aby bylo možné s nimi účinně soupeřit. Dělali to Američané v případě předních nacistů a snažili se o to i v dobách studené války u pohlavárů SSSR. Dnes se zase mnozí snaží odhalit, co se skrývá v hlavě současného kremelského vůdce. Tady se dá samozřejmě napáchat řada chyb a dopustit se zjednodušení. Nevidíme ale skutečně u Putina, syna komunisty a věřící matky, rysy malého rváče, který sleduje rád špionážní filmy a naučil se na dvoře, jak se chová krysa, která je zahnaná do kouta?

(Zdroje mj. Richard Sakwa: Putin: Russia’s Choice. Adam Soboczynski: Der Partisan, zeit.de.en.wikipedia.org, aj.)

Revue Forum Banner
Jan Jandourek
Jan Jandourek
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora