Co si Čína představuje pod frází oboustranně prospěšná spolupráce

youtube

Tak takhle vypadají čínské peníze. Jsou pěkné. | FOTO: youtube

„Oboustranně prospěšná spolupráce“ je vedle „společenství sdíleného osudu lidstva“ jedním ze základních principů současné zahraniční politiky Čínské lidové republiky. Tento koncept je považován, slovy výzkumníka Čchen Sü-lunga z Čínského institutu pro mezinárodní otázky, za „zásadní úspěch čínských inovací v diplomacii“.

Současný generální tajemník Komunistické strany Číny Si Ťin-pching o „oboustranně prospěšné spolupráci“ často mluví jako o pozitivním obratu, který právě Čína přináší do oblasti mezinárodních vztahů a který stojí v příkré opozici k tzv. „hře s nulovým součtem“, jež dosud podle jeho názoru charakterizovala západní přístup k této otázce. Oficiální čínská ideologie si tak vypůjčuje koncepty teorie her, což sice obecně není pro popis politických a socioekonomických vztahů nic neobvyklého, nicméně tady dochází k tendenčnímu posouvání, zplošťování a oklešťování významu a proměně komplexní teorie v čisté propagandistické heslo.

Nový trend pro všechny (pod vedením Číny)

Uvedení tohoto termínu do čínské zahraniční politiky je obligátně připisováno právě Si Ťin-pchingovi. Například ministr zahraniční Wang I píše v článku „Vytvoření nového typu mezinárodních vztahů, jejichž jádrem je oboustranně prospěšná spolupráce: Čínská odpověď na otázku ‚kam směřují mezinárodní vztahy ve 21. století?‘“, že tento koncept vůbec poprvé představil Si Ťin-pching v projevu při návštěvě Ruska v březnu 2013. Tam mimo jiné pronesl:

„Tváří v tvář zásadní proměně situace ve světě a objektivním požadavkům [vyplývajícím z toho, že] všechny země světa jsou na stejné lodi a musejí si pomáhat, měly by všechny státy společně prosazovat vytvoření nového modelu mezinárodních vztahů, jejichž jádrem bude oboustranně prospěšná spolupráce, a občané všech zemí dohromady ochraňovat světový mír a podporovat společný rozvoj.“

Roman Černý

Fakt je ten, že to byl právě Si Ťin-pching, kdo ve vší své ambicióznosti začal tuto myšlenku používat v globálním slova smyslu – tedy ne jak by se v rámci mezinárodních vztahů měla chovat Čína, ale jak by se pod čínským „inovativním“ vedením měly chovat ostatní státy. To je ostatně pro tento koncept zásadní a v tomto ohledu se tedy více než jinde dá považovat za opodstatněné, že se termín vehementně při každé příležitosti připisuje Si Ťin-pchingovi a jeho historie se začíná psát až od 18. sjezdu KS Číny, kde se Si chopil moci.

Pojem „oboustranně prospěšná spolupráce“ použil ovšem již Siův předchůdce Chu Ťin-tchao v roce 2007 na 17. sjezdu, když popisoval, jakým směrem by se měly ubírat vztahy ČLR s jejími sousedy. Například tehdejší premiér ČLR Wen Ťia-pao v roce 2008 v projevu na konferenci Fóra pro Asii v Boao používal lehce odlišný, byť obsahově v podstatě synonymní termín „oboustranný prospěch“ (互利共赢), který se již před tím často objevoval v prohlášeních čínských politiků a který lze považovat za přímého předchůdce současného konceptu. V názvu Wenova projevu se objevila také fráze „být na stejné lodi a pomáhat si“ (同舟共济), kterou v citaci výše používá generální tajemník Si.

Win-win v OSN

Si Ťin-pchingovou konečnou a z části již naplněnou ambicí je pak prosadit tento termín a na něj navázaný koncept do oficiálního programu Organizace spojených národů. V roce 2015 na 70. zasedání Valného shromáždění OSN přednesl projev s názvem „Ruku v ruce vytvořit nové partnerství oboustranně prospěšné spolupráce, společným úsilím vybudovat společenství sdíleného osudu lidstva:

„Na mezinárodní a regionální úrovni chceme vytvořit celosvětové partnerství, jít novou cestou vztahů mezi zeměmi, [založenou na] dialogu, ne konfrontaci, partnerství, ne spojenectví. Mezi velmocemi nemají být konflikty a konfrontace, ale vzájemný respekt a oboustranně prospěšná spolupráce. Velmoci mají menší země pokládat za rovnocenné, praktikovat vůči nim správný náhled na spravedlnost a prospěch, které jsou [sice] simultánní, ale spravedlnost je důležitější než prospěch.“

V projevu se uplatňuje další fráze, kterou bohatě využívá čínská zahraniční politika: „správný náhled na spravedlnost a prospěch“ (正确义利观). V něm čínští představitelé odkazují na rozdíly v prosperitě různých zemí a „spravedlnost“ chápou jako „svůj koncept“ požadující pomoc rozvojovým zemím. V použité rétorice se promítá pokračování tradiční politiky ČLR jako vůdce a zastánce zemí třetího světa.

Termín „oboustranně prospěšná spolupráce“ pak pronikl i do rezolucí OSN: V roce 2017 se objevil v Rezoluci 2344 Rady bezpečnosti OSN k situaci v Afghánistánu a o rok později pak v Rezoluci rady pro lidská práva, kde dokonce tvoří součást názvu: „Podpora oboustranně výhodné spolupráce na poli lidských práv“ (Promoting mutually beneficial cooperation in the field of human rights).

Export čínského snu

Výše citovaný Čchen Sü-lung píše:

„S čínským snem jako novým majákem a budováním společenství sdíleného osudu lidstva jako vodítkem nabízí oboustranně prospěšná spolupráce inovativní způsob řešení zásadních a složitých problémů v mezinárodních otázkách.“

Podobně jeho kolega Žuan Cung-ce zmiňuje, že:

„Prezident Si zdůraznil, že čínský sen je snem míru, rozvoje a oboustranně prospěšné spolupráce. Čínský sen je úzce spjat se sny dalších světových národů. Čínský sen je výhodný nejen pro Číňany, ale i pro lidi po celém světě. Čínský sen navržený prezidentem Si obohacuje čínské strategické myšlenky mírového rozvoje.“

Oboustranně výhodná spolupráce je tedy princip, prostřednictvím kterého Čína hodlá vyvážet svůj „sen“, či jinak řečeno příslib blahobytu prostřednictvím ekonomického rozvoje, jaký za krátkou dobu přispěl ke zvýšení životní úrovně v Číně. A Čína je podle oficiálního stanoviska více než ochotná se podělit, a právě v tom se má lišit od Západu. Je „rostoucí mocnost, (která) neprahne po hegemonii“ a „nabízení pomoci do zahraničí (…) je důležitým projevem zásadního mocenského postavení Číny“ (Čchen).

V podobném duchu se Žuan ve výše zmíněném článku i v dalších svých pracích (viz jeho knihu Čína nemůže chybět) odkazuje na příspěvek v debatě Rady bezpečnosti z roku 2015, kde Wang I popsal tzv. „čtyři ano a čtyři ne“ v zahraničních vztazích: „Mír ano, konflikt ne; spolupráci ano, konfrontaci ne; spravedlnost ano, hegemonii ne; oboustrannou prospěšnost ano, hru s nulovým součtem ne.“

V tomto konceptu je absolutně zásadní kontrast mezi ČLR a Západem, jak zdůrazňuje i ministr Wang I ve výše citovaném článku:

„Západní teorie mezinárodních vztahů jsou postavené na modelu práva džungle, ty prohraješ, já vyhraji a vítěz bere vše, to je považováno za naprosto správné a ospravedlnitelné. Myšlenka vytvoření nového typu mezinárodních vztahů, jejichž jádrem je oboustranně prospěšná spolupráce, přesahuje zastaralé koncepty hry s nulovým součtem, myšlení studené války atd. (…)“

Právě z těchto důvodů – opozice vůči Západu a představení Číny v tom nejlepším světle jako mezinárodního dobrodince, který v rámci lákavé představy světového míru a všeobecné spravedlnosti rozdává z vlastního, abychom se všichni mohli mít dobře – je koncept oboustranně prospěšné spolupráce také základem dvou největších mezinárodních projektů, kterými v současné době Čína operuje, tedy iniciativ 17+1 (dříve 16+1) a Pásmo a cesta. První zmiňovaná iniciativa spolupráce Číny a zemí střední a východní Evropy je ve světě čínskými akademiky přímo propagovaná jako výsledek budování nového typu mezinárodních vztahů a co se Pásma a cesty týče, i tato je ztělesněním „oboustranně prospěšné spolupráce“ – a jenom tvrdou (spolu)prací můžeme dosáhnout „brzké sklizně“: „Čím dříve budou všechny země sklízet konkrétní výhody plynoucí z této iniciativy, tím více jich bude povzbuzeno k účasti.“ (Čchen)

„Oboustranně prospěšná spolupráce“ se ve všech svých inherentně protizápadních, byť prostřednictvím altruismu a proklamovaného respektu vůči všem zemím světa podávaných aspektech jeví jako základní stavební kámen a zároveň jazýček na vahách v oné „systémové rivalitě“, o které se již nějakou dobu mluví na půdě Evropské unie. Navzdory proklamované mírumilovnosti a nabídkám oboustranně výhodné spolupráce se však Čína ve své reálné zahraniční politice od tohoto konceptu často odklání a v rozličných geopolitických sporech (Jihočínské moře, Tchaj-wan) praktikuje právě onu opovrhovanou hru s nulovým součtem, za kterou tak kritizuje Západ.

Převzato ze Sinopsis.cz.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner