Co už se to smí, používají komunisté a bývalí komunisté rádi citáty z George Orwella. Už jsme zažili i pořad, kde mladí komunisté zpívali Karla Kryla. Jako Karel Marx údajně postavil filozofa Hegela z hlavy na nohy, tito lidé zase obracejí Orwella z nohou na hlavu. Zřejmě dialektický proces.

Orwell byl socialista, ovšem demokratický a krom toho jako umělec prokoukl podvodnou hru, jakou totalitní režimy hrají se svými vlastními lidmi. Používat ho na potvrzení svých vlastních vývodů je od komunistů a bývalých komunistů skutečně povedený kousek.

Poslanec KSČM Leo Luzar třeba ve Sněmovně, když podporoval návrh Klause juniora na zákaz mazání příspěvků na internetu, řekl: „Facebook, Twitter nebo Google jsou předobraz Orwella 1984, kdy cenzura vybere to jedině správné a prospěšné.
Opravdu chceme takovou demokracii?“

Loni v listopadu se v Haló novinách dovolával Jiří Jírovec („všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější“), když tepal české novináře: „Jejich činnost ale má trhlinu. Kdyby jim šlo o pravdu a odstranění neřádu, museli by otevřeně odsoudit kapitalismus a šejdíře, kteří kradou daleko víc než vybrané oběti. Udělat to nemohou, protože nezpívají svou vlastní píseň.“

V září si tam na Orwella a jeho pojem ideopolicie vzpomněl Petr Žantovský a odhalil, kdo to všechno je: „Političtí představitelé, vysoce postavení pracovníci médií, NGO-isté v rámci systému podporovaného sítí organizace z prostředků Kongresu USA, katedry společenských věd na vysokých školách a univerzitách“.

V dubnu o ideopolicii píší autoři Ľuboš Blaha a Michal Frič: „Kto by nepoznal román 1984, majstrovsky opisujúci absurditu a hrôzu totality? Najslávnejším dielom Georga Orwella sa
nezriedka zvykne upozorňovať na obdobie, ktoré v strednej a východnej Európe charakterizovala vláda jednej strany. Čo ak však Orwell nestráca nič na svojej aktuálnosti ani v súčasnej dobe ‚slobody a demokracie‘?“

Co se autorům nelíbí? Údajné křivdy, které se dějí Aeronetu a webu AC24.cz. a kritizují web Konšpirátori.sk. „Spája ich nenávisť k Rusku, nenávisť k ľavici a nenávisť k akejkoľvek kritike liberalizmu.“

Mají to dnes zdravé síly těžké, to by jeden neřekl.

Teď si na Orwella vzpoměl Jan Keller v Právu. Dne 9. 3. tam napsal: „Jak známo, britský spisovatel George Orwell vymyslel termín ‚novořeč‘ pro označení jazyka, který je užíván těmi, kdo chtějí beze zbytku ovládnout společnost. Základní vlastností novořeči je, že neumožňuje vyjádřit nesouhlas s vládnoucí politikou.“

Cituje esejistu Michela Geoffroye, který „analyzuje ve svých knihách a přednáškách prvky novořeči, jež jsou zcela běžně používány v dnešní politice“.

„Jedním z jejích znaků je tendence považovat odlišné názory za projev duševní nevyrovnanosti či dokonce psychické poruchy. Lidé upozorňující na reálná nebezpečí jsou vydáváni za nositele různých fobií. Trpí zcela bezdůvodným pocitem ohrožení, který zmizí, jakmile jsou vyléčeni, tedy správně ideově zformováni.
Zároveň novořeč dokáže vydávat za vyložené zlo, ba přímo vtělení ďábla celé státy, vždy podle momentální politické potřeby. Takto označené země nemají ani tu nejmenší šanci se bránit. Ať udělají cokoli, vždy je to už dopředu projevem jejich zlých úmyslů, takže zaslouží jediné – potrestat. Tuto roli si postupně vyzkoušelo Srbsko, Řecko, Irák, Irán, Sýrie, Severní Korea, Rusko, Čína, Maďarsko… Novořeč dokáže zcela rutinně převracet významy slov a vydávat je za jejich pravý opak.“

To se prý týká vlastenectví, které je přeměněno na xenofobii, také „přirozená preference vlastního je automaticky vydávána za nebezpečnou diskriminací cizího, dobro může být zlem a zlo dobrem. Vždy tak, jak se to právě hodí. Hlavní funkcí novořeči zůstává snaha zabránit formulování kritické alternativy k jedině správnému názoru. Kvůli tomu jsou už dopředu za podezřelé považovány celé skupiny slov, jako je vlast, národ, hranice, lid, názor většiny apod… S použitím novořeči je lze velice snadno a zcela spolehlivě znemožnit. Stačí je ocejchovat nálepkou populismu či zařadit do kategorie falešných zpráv (fake news).“

Tolik Keller.

Teď bychom ale měli tonout ve zmatku. Pokud to tak je, tak nemáme sebemenší šanci použít nějaká slova, abychom nebyli podezřelí, že používáme „novořeč“. Nemůžeme zpochybňovat deklarované vlastenectví komunistů, Putina, Foldyny a Tomia Okamury. Nemůžeme o xenofobovi říct, že je xenofob, ač na toto téma existují strukturované studie, které se nevyčerpávají analýzou odpovědi na otázku „máte rádi černochy?“.

Fake news zřejmě neexistují, nebo o obsahu toho pojmu smí rozhodovat jen nějaký skutečný vlastenec a přítel lidu, ale rozhodně ne lidé, kteří se zabývají lhaním oficiální ruské propagandy, protože ti jsou určitě v nějakém „žoldu“.

Nesmíme říct, že Miloševič nese odpovědnost za války na Balkáně, že za vlády socialistů se Řecko fatálně a nesmyslně zadlužilo, že Saddám byl lump a pro vyvrácení zpráv o zbraních hromadného ničení nehnul ani prstem, zřejmě aby vypadalo, že je má. Nesmíme napsat, že Asad je krvavý diktátor a ne sekulární mírotvorce. O Rusku, Číně a Severní Koreji by mělo platit nejspíš totéž. Dost toho řekli tamní političtí vězni a odpůrci režimu, pokud přežili. Jenže ti jsou zřejmě taky v nějakém žoldu, tak proč je brát vážně.

Jestli budou tito lidé pořád citovat Orwella a Ježíše, asi budeme muset přistoupit na tezi dnes nedoceněného Josifa Vissarionoviče Stalina o zostřeném třídním boji. To pak bude teprve dialektika, až vytáhneme Marxe a spol. Ale jak říkají děti, my si nezačali.