V Číně existují pověstné tábory, kde dochází k převýchově lidí. Týká se to především menšin, jako jsou muslimové z oblasti Sin-ťiang a jde o statisíce lidí. Týmu BBC bylo povoleno v jednom takovém zařízení natáčet. Jinak se jedná o vysoce zabezpečená zařízení, kam se nikdo nedostane, pokud samozřejmě není určen k převýchově. Pak se ovšem zase nedostane jen tak ven a nemůže o ničem, co zažil, moc mluvit.

Úřady trvají na tom, že jsou to jen školy. Návštěva reportérů BBC však odhaluje důležité důkazy o povaze tamního systému.

Na záběrech můžeme vidět jednu z pracovnic, jak vysvětluje, že mladí lidé, kteří se tam nacházejí, jsou ovlivněni náboženským extremismem. „Naším cílem je dostat je z jejich extremistických myšlenek.“

Reportér se pak těchto mladých lidí ptá, zda byli obvinění z nějakého zločinu. Dívka mu na mikrofon odpovídá: „Nedopustila jsem se zločinu, jenom jsem udělala chybu.“ Pak je na řadě mladík držící kytaru. Jak často se tam může modlit? Odpověď: „Čínské úřady definují školy jako veřejná místa a na veřejných místech nejsou náboženské aktivity dovoleny.“

Čína začala pouštět vybrané novináře do některých těchto zařízení a na záběrech je vidět, co si o tom všem má svět podle čínských představ myslet. Mládež tancuje a zpívá. Má to vzbudit dojem, že tito lidé nejsou vězni, ale studenti, kteří se tady dobrovolně nechávají převychovat z extremismu.

Reportér se ptá jednoho mladíka, zda to byla jeho volba tam být. Ten říká, že ano. „Měl jsem slabé povědomí o právu. Byl jsem ovlivněn extremismem a terorismem. Policista z vesnice mi řekl, jak se nechat zapsat do školy a přeměnit své myšlenky.“

V pozadí vždycky postávají státní úředníci a pečlivě sledují každé interview.

Jak probíhá transformace mysli: Hodiny se vyučuje čínština a čínské předpisy ohledně náboženství a původní loajalita je nahrazována jinou loajalitou. Na záběrech vidíme muže, jak na počítači píše větu: „Miluji komunistickou stranu Číny.“ Lidé tam nosí uniformní oblečení a domů je nepouštějí. Bydlí po deseti na pokoji a sdílí společnou toaletu. Nemají představu, kolik měsíců nebo let tam budou, než se budou moci vrátit ke svým rodinám.

Ptát se na něco místních pracovníků nemá velký smysl. Jeden z pracovníků se podivuje, proč by to mělo být vězení, vždyť tam lidé malují. Copak se ve vězení maluje?

Reportér nalezl na jednom místě nápis „Moje srdce se nezlomí“, ale raději ho nenatočil, aby někomu nezpůsobil problém.

Jak zařízení vypadají, se dá ovšem těžko utajit, protože jsou vidět na satelitních fotografiích: zdi, strážní věže, ostnatý drát. Jsou vidět prázdné betonové plochy, na kterých nikdo není, aby se pár hodin před příjezdem novinářů proměnily ve sportoviště plná lidí.

Podle Číňanů je to všechno jen reakce na několikaleté separatistické násilí, ale muslimové, Ujgurové a Kazaši ze Sin-ťiangu jsou obecně považováni mírumilovné osoby.

Jedna mladá žena, která se dostala do zahraničí, vypráví na záběrech reportérovi, že se do zařízení dostala kvůli tomu, že měla aplikaci WhatsApp ve svém mobilu. Když byla v táboře, dali jí pouta a tloukli elektrickým obuškem. Na Potěmkinovy vesnice, které se předvádí zahraničním novinářům, žena říká, že před takovou návštěvou jsou všichni varováni, aby nic neříkali, nebo se dostanu na ještě horší místo. A proto dělají všechno, co jim řeknou včetně tance a zpěvu.

Podle Číňanů se převychovávaní nedopustili žádného zločinu, ale mohli by se ho dopustit a je tak nutno dělat prevenci. Ta používá někdy skutečně zajímavé metody, například se dlouho trénuje stlaní postele. Nešikovným to prý může trvat až dva měsíce, než se to naučí. Na námitku reportéra, že takové snaze změnit něčí myšlení se říká brainwashing ale paní říká, že nemění všechny myšlenky, ale jen ty extremistické.

A tak je to pořád kolem dokola. Čínský komunistický režim pokračuje ve své brutalitě, dokonce ji ještě stupňuje a někteří tomu tleskají, jakou tam mají stabilizovanou společnost.

Revue Forum Banner
Jan Jandourek
Jan Jandourek
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora