Co vykládal ve svém projevu soudruh prezident Si Ťin-pching

Si Ťin-pchingův projev ke 100. výročí založení KS Číny. Generální tajemník shrnuje současný normativní výklad minulosti, přítomnosti a budoucnosti své strany a státu.

Na začátku července (1. 7. 2021) Si Ťin-pching, generální tajemník ÚV KS Číny, předseda ústřední vojenské komise ČLR a čínský prezident, na ochozu brány Tchien-an-men pronesl hodinový projev u příležitosti stého výročí založení Komunistické strany Číny. Si nejprve „jménem strany a lidu“ s hrdostí vyhlásil, že se KS Číny a všemu lidu podařilo splnit první z cílů dvou stoletých výročí – zbavit zemi absolutní chudoby a vytvořit společnost mírného blahobytu (全面建成小康社会). Podle jeho slov nyní strana sebevědomě kráčí ke splnění druhého vytyčeného cíle, to jest do roku 2049, kdy uběhne sto let od založení ČLR, přetvořit Čínu tak, aby se stala „po všech stránkách velkolepou socialistickou zemí“.

Dějiny Číny a dějiny strany

Vlastní projev zahájil Si Ťin-pching ohlédnutím do minulosti a v duchu zavedeného klišé zmínil, že během své více než pět tisíc let trvající historie byla Čína vždy prosperující a mocnou říší, která významně přispěla k pokroku lidské civilizace. Její úpadek spojil s nátlakem imperialistických mocností a „stoletím ponížení“, jak je označováno období od prohrané první opiové války (1842) po vznik ČLR v roce 1949. Zopakoval zde standardní narativ dějin Číny, jak jej prezentují čínské učebnice, podle něhož neutěšená situace Číny na konci císařství byla výhradně důsledkem pronikání západních mocností, nikoliv přirozeným vyústěním celkové zaostalosti země a nefunkčnosti státního aparátu. Místo složitého a k západním vzorům obráceného procesu hledání cesty k přetvoření Číny v moderní stát Si Ťin-pching v projevu podává výčet povstání, reforem a revolucí 19. a počátku 20. století, které charakterizuje jako projev touhy lidu po „velkolepé obrodě čínského národa“ (中华民族伟大复兴).

Jak dodává Si Ťin-pching, tento cíl mohl začít být naplňován až po Říjnové revoluci s příchodem marxismu-leninismu, tedy ideologie, která umožnila „velkolepou obrodu čínského lidu a čínského národa“, vznik dělnického hnutí a roku 1921 založení Komunistické strany Číny.

V další části projevu se Si Ťin-pching věnuje dějinám strany. Vyhýbá se při tom skutečnosti, že KS Číny byla založena pod přímým vedením Kominterny, stejně jako vnitrostranickým frakčním sporům, zato akcentuje bojového ducha strany a její válečné zkušenosti. Zkušenost strany před vznikem ČLR charakterizuje jako revoluční válku proti ozbrojené kontrarevoluci, která porazila „imperialismus, feudalismus a byrokratický kapitalismus“, zbavila Čínu imperialistického jha, učinila čínský lid pánem své země, osvobodila jej, a tím položila základy pro národní obrození.

Zajistili jsme národu samostatnost, osvobodili jsme lid. (…) Nezdolný boj KS Číny a čínského lidu oznamuje světu, že čínský lid povstal, a časy, kdy se čínský národ nechal pošlapávat a šikanovat, se již nikdy nevrátí! (…) Jen socialismus může zachránit Čínu, jen socialismus může Číně zajistit rozvoj.

V podobném duchu líčí Si Ťin-pching triumfální postup strany i po založení ČLR. Ve snaze podat dějiny komunistické strany jako přímočarou a od počátku jasně danou cestu k dnešní podobě čínské společnosti, jejímu ekonomickému rozvoji a zahraničněpolitické expanzi se Si Ťin-pching vyhýbá politickým rozhodnutím, která stála život desítky milionů Číňanů. V tom se liší od dřívějšího oficiálního výkladu dějin ČLR, který připouštěl omyly a chybná rozhodnutí. Si Ťin-pching charakterizuje padesátá a šedesátá léta (tj. období represivních kampaní, Hnutí proti pravici, hospodářského experimentu Velkého skoku, který přivodil velký hladomor, a Kulturní revoluce) výhradně jako období budování silného státu, překonávání „podvratné činnosti, sabotáží, ozbrojených provokací imperialistických a hegemonických sil“ a realizace „nejrozsáhlejších a nejhlubších změn v dějinách čínského národa“. Jako narážku na neblahé události v dějinách ČLR lze v Si Ťin-pchingově projevu snad chápat jen zmínky o tom, že strana se neustále učí a úspěchy, kterých KS Číny během sta let své existence dosáhla, jsou výsledkem její sebereflexe a ochoty k reformě sebe sama.

Při líčení vítězného postupu strany na cestě od vítězství k vítězství Si Ťin-pching hovoří o politice reforem a otevírání nikoliv jako o popření neblahého dědictví Velkého skoku a Kulturní revoluce, ale jako o další, plynule navazující etapě v dějinách strany stále bojující za velké obrození čínského národa.

Historické ohlédnutí Si Ťin-pching uzavírá vyzvednutím významu 18. sjezdu, tedy sjezdu, kdy se on sám stal generálním tajemníkem a začal prosazovat upevnění moci strany a kontroly nad všemi aspekty života čínské společnosti, tj. kdy „socialismus s čínskými rysy vstoupil do nové éry“. Si vyzvedl „posílení a zdokonalení socialismu s čínskými rysy“, jenž se projevuje v centralizaci, v dalším posilování role strany, ve vnitrostranické kontrole a „vědeckém řízení společnosti“ (viz Celkový rozvrh „5 v 1“; Čtyři všestrannosti).

V závěru svého historického ohlédnutí Si Ťin-pching vypočítává základní principy strany, které jsou od počátku pramenem její síly: zachovávání ideálů a pravdy, věrnost původní ideji, schopnost bojovat tvrdě a nebát se sebeobětování, loajalita straně a lidu.

Vedoucí úloha strany a marxismus

Na pozadí historického shrnutí Si Ťin-pching hovoří o úkolech pro současnost. Zvláštní pozornost věnuje vedoucí úloze strany, která působí v přirozeném sepětí s čínským lidem. Si Ťin-pching opakovaně zdůrazňuje, že strana reprezentuje zájmy lidu, byla lidem vyvolena a lidu slouží, a prohlašuje, že „každý pokus rozdělit stranu nebo postavit lid proti straně nutně musí selhat.“

Podmínkou úspěchu KS je podle Si Ťin-pchinga její schopnost adaptovat marxismus na čínské podmínky a formulovat socialismus s čínskými rysy (中国特色社会主义), jenž představuje největší výdobytek strany od jejího vzniku. Ten umožňuje „koordinovaný pokrok v oblasti materiální, politické, kulturně-etické, sociální a ekologické“, vytváří čínskou cestu k modernizaci a nový model pokroku a rozvoje. Bez ohledu na adaptace Si zdůraznil, že idejí, na nichž byla KS Číny založena, je třeba se stále držet, neboť marxistické učení podává správný návod rozvoje společnosti.

Musíme zachovávat vedoucí úlohu strany ve všech oblastech, musíme neustále zdokonalovat vedoucí práci strany. (…) Marxismus je základní ideologií, na níž je vybudovaná strana i stát. (…) To, proč je komunistická strana tak schopná, to, proč je socialismus s čínskými rysy tak úspěšný, spočívá jedině v tom, že učení marxismu je správné!

Moc pochází z hlavně pušky

Další dominantou Si Ťin-pchingova projevu je potřeba posilování ozbrojených složek a důležitost silné armády vybavené moderními technologiemi. Nezbytnost silné armády označil Si za jedno z důležitých poučení z dějin KS Číny.

Potřebujeme (…) udržet absolutní kontrolu strany nad Čínskou lidově osvobozeneckou armádou a pokračovat v cestě posilování armády s čínskými rysy, (…) z ČLOA vybudujeme prvotřídní světovou armádu, díky její ještě větší síle a ještě spolehlivější strategii budeme bránit národní suverenitu, bezpečnost a zájmy rozvoje.

Si Ťin-pching v projevu žádá nejen silnou armádu, ale také její bezvýhradné podřízení stranickému vedení, tedy na prvním místě samotnému Si Ťin-pchingovi, což je konzistentní s jeho dlouhodobou politikou a s nedávno rozvinutým programem politické výchovy v ozbrojených složkách.

Boj za světový mír a sdílený osud lidstva

V projevu Si Ťin-pching označil armádu nejen za pilíř obrany socialistické vlasti a národní důstojnosti, ale také za nástroj obrany míru „v našem regionu i jinde“. Zde Si neopomněl zopakovat obligátní mantru o údajné bytostné mírumilovnosti čínského národa, jako by Číňané ve svých dějinách nikdy neválčili, jako by Komunistická strana Číny nezískala moc vítězstvím v občanské válce, nemluvě o současných hrozbách silou v Jihočínském moři a potyčkách na indických hranicích. Si Ťin-pching v projevu tvrdí, že „čínský národ nemá ve svých genech rysy agrese či hegemonie,“ zároveň však dodává, že je připraven odrazit každého nepřítele.

Čína je architektem světového míru, přispěvatelem celosvětovému rozvoji a ochráncem mezinárodního uspořádání! (…) Čínský lid nikdy nešikanoval, neutlačoval a nezotročoval lid jiných zemí, nečinil tak dříve, nečiní tak ani dnes a ani v budoucnu tak nebude činit. Zároveň se však čínský lid rozhodně nenechá cizími mocnostmi šikanovat, utlačovat a zotročovat. Kdo by takovou bláhovost zamýšlel, ten si rozbije hlavu o ocelovou Velkou čínskou zeď tvořenou masem a krví miliardy a čtyř set milionů Číňanů, až z něj bude tryskat krev.

V tomto kontextu Si Ťin-pching hovoří o nezbytnosti vytvořit nový typ mezinárodních vztahů a vybudovat „společenství sdíleného osudu lidstva“. Hovoří o tom, že „strana má starost o budoucnost lidstva a přeje si postupovat vpřed společně se všemi pokrokovými silami celého světa k ochraně míru, k rozvoji a k zachování mezinárodního řádu.“ Téma obrany míru a spolupráce se v projevu opakuje několikrát, rozvíjené o další pozitivní hodnoty, jejichž nositelkou je podle Si Ťin-pchinga právě KS Číny, včetně spravedlnosti, demokracie a svobody. Si Ťin-pching zde užívá osvědčenou taktiku čínské propagandy hlásit se k těm hodnotám, které ČLR soustavně pošlapává, a tím je zbavovat jejich původního významu.

Součást vyhlídek do budoucna je podle Si Ťin-pchinga pokračující boj, obezřetnost a připravenost na potenciální nebezpečí, které číhá všude. Si Ťin-pching zdůraznil „holistický přístup“ k otázce státní bezpečnosti a v této souvislosti zmínil i „změny ve světě, jaké se objevují jednou za sto let“. Naráží zde na přesvědčení stranických ideologů, že USA jsou v úpadku a nastává historická konfrontace mezi ČLR a USA jako nevyhnutelná součást historického procesu směřujícího podle marxisticko-leninistických zákonitostí k zániku imperialismu a vzestupu socialismu. V této souvislosti volá po posílení jednoty čínského národa, včetně krajanů žijících v zahraničí, v duchu osvědčené taktiky jednotné fronty (统一战线).

KS Číny vždy klade důraz na jednotnou frontu, bez ustání sjednocuje a rozvíjí jednotnou frontu a sjednocuje veškeré síly, jež je možno sjednotit. (…) Vlastenecká jednotná fronta je zásadní magickou zbraní, kterou KS Číny sjednocuje všechny syny a dcery čínského národa doma i v zahraničí k uskutečnění velkolepé obrody čínského národa.

Čistota strany – a „jedna země, dva systémy“

V poslední části projevu se Si obrací dovnitř strany, k vnitrostranické práci. Hovoří o tom, že aby strana mohla efektivně vykonávat svoji vedoucí roli, musí neustále zdokonalovat sebe sama, musí dbát o svoji vyspělost a čistotu, bojovat s korupcí a „odstraňovat každý virus ohrožující její zdraví“. Obrací se také k mladým lidem a vyzývá je, aby stejně jako generace jejich předchůdců, mladých komunistů, učinili svým posláním národní obrodu.

Do této pasáže je překvapivě vsazeno krátké expozé na téma „jedna země – dva systémy“. Si zde zdůrazňuje, že Čína hodlá pokračovat ve správě Hongkongu i Macaa dle této zásady, a to při zachování kompletní jurisdikce centrální vlády nad těmito územími. Při té příležitosti potvrzuje význam zákona o státní bezpečnosti pro „ochranu státní suverenity, bezpečnosti a rozvoje v zájmu stability a trvalé prosperity“ obou zvláštních oblastí Číny. Do čínského projektu „jedna země – dva systémy“ od počátku patří také Tchaj-wan, který na rozdíl od Hongkongu a Macaa je na Číně fakticky nezávislý. Si označil připojení Tchaj-wanu k Číně za závazek KS Číny a součást její historické mise.

Vyřešení tchajwanské otázky a úplné sjednocení vlasti je historický úkol, který si KS Číny předsevzala, i společné přání všech synů a dcer čínského národa. Musíme se sjednotit a společně pracovat, abychom zmařili jakékoliv plány [podporující] nezávislost Tchaj-wanu a společně vytvořili krásnou budoucnost obrody národa. Nikdo by neměl podcenit rozhodnost, odhodlání a velkou sílu, s jakou bude čínský lid chránit národní suverenitu a teritoriální integritu.

Závěr

Si Ťin-pching v projevu ukazuje KS Číny jako sílu, která přepisuje dějiny, aby vyzvedla vlastní velikost a získala autoritu doma i ve světě. Je to strana stále věrná učení marxismu-leninismu, opírající se o silnou armádu, schopná přizpůsobit se podmínkám a využít všechny výdobytky moderního světa k vlastnímu prospěchu, připravená k boji a sebeobětování. Strana pevně spjatá s lidem, který vede a jemuž slouží. To vše v zájmu velkého obrození čínského národa i nové role Číny ve světě, kterému dává příklad, jak by měl vypadat v budoucnu.

Převzato ze Sinopsis.cz.