Když už začalo být jasné, že situace není nadmíru výtečná, zvolili nejvyšší představitelé novou strategii. Aby se moc nepátralo, kdo za pohromu s koronavirem může, začalo se tvrdit, že za ni nemůže nikdo. Nikdo podle nich přece nemohl vědět, co nastane. Jenže to není pravda.

Kličkování krásně shrnují dva výroky: „Současná situace není nikoho vina, ani opozice, ani koalice, ani lékařů, ani pana ministra. Je nutné tuto situaci vnímat jako jakoukoliv jinou katastrofu nebo pandemii, která v minulosti lidstvo postihovala nebo postihla.“ (Náměstek ministra zdravotnictví ČR Vladimír Černý.) „Ten vir je naprosto nepředvídatelný, nikdo si s ním neví rady.“ (Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová.)

Ne, není tomu tak. Na stránkách Iniciativy Sníh píše prof. RNDr. Pavel Danihelka, CSc.:

„O nepředvídatelnosti viru je možno s úspěchem pochybovat, o čemž svědčí i bohužel naplněné předpovědi členů našeho týmu. Pohlédněme na uvedené výroky z pohledu mezinárodních autorit, které mají s katastrofami mnohem více zkušeností než donedávna šťastná Česká republika. Mimochodem, právě formální přístup k přípravě na případné katastrofy a následné ignorování i toho mála, co bylo připraveno dopředu, přispěly k nešťastnému rozvoji epidemie u nás.

Ale zpátky k odpovědnosti a k přírodním a lidmi způsobeným katastrofám. Podíváme-li se na definici člověkem způsobeného nebezpečí dle United Nation Disaster Risk Reduction Office, pak platí: Man-made (i.e., anthropogenic, or human-induced) hazards are defined as those ‚induced entirely or predominantly by human activities and choices‘. (Člověkem způsobená (tj. antropogenní nebo člověkem vyvolaná) nebezpečí jsou definována jako nebezpečí ‚vyvolaná zcela nebo převážně lidskou činností a rozhodnutími‘.)

Platí tedy, že jestliže lidské aktivity nebo volby mohou vést k vyhnutí se nebo k významnému omezení, ale zvolené aktivity a volby vedou ke katastrofě, nejedná se o katastrofu přírodní, ale lidmi způsobenou. A to je i případ epidemie covid-19 v ČR, což jasně dokazuje to, že přes skvělé zdravotnictví a záchranáře je epidemie a její dopady u nás výrazně horší než u okolních zemí.

A odpovědnost? To je otázka na strategii nebo management. Strategie je vedení, stratégos je řecky vojevůdce a ten za svoji ‚armádu‘ odpovídá, jinak nemá v čele vojska co pohledávat. Selže-li armáda tam, kde jiné neselhávají, stratég ji špatně vede nebo špatně připravil. Skutečný stratég a velitel hodný následování byl gen. Eisenhower, který při invazi v Bretani povzbuzoval své vojáky, ale měl v kapse dopis pro případ porážky, kde veškerou odpovědnost za případnou prohru bere na sebe. Pokud se týká managementu, tak ten je definován jako dosahování cíle za pomoci aktivit jiných lidí. Jsme na tom obdobně jako u stratéga. Takže jednoduše: Ten, kdo vede, zároveň nese i odpovědnost, a ta se nemůže dělit na ‚za úspěch jsem odpovědný já a za neúspěch ti druzí‘. A vir SARS-CoV-2 se nechová jako naprosto nepředvídatelný.“

Tak snadno by osoby, které jsou zodpovědné za současný bídný stav, uniknout neměly. Už proto, že odborníkům se nenaslouchá a opatření se přijímají zřejmě na základě dojmů a podle reakcí veřejnosti. Nikoli ale celé veřejnosti, ale podle toho, kdo je zrovna nejvíc slyšet. Nejvíc slyšet může být jistě i rozumný hlas, jenže to není pravidlem. Neustálé změny probíhající v rámci dnů ukazují, že „tam nahoře“ žádnou koncepci nemají. Některé podezřelé kejkle, jako třeba manévry s čínskou a ruskou vakcínou, jsou ještě zvláštní kapitola. To už se snad nedá vysvětlit jen neschopností, ale ještě něčím úplně jiným.