ROZHOVOR / GLOSA Sledujeme i nadále pochod vlastenců z Bohumína na Prahu. Nyní jsme je zastihli v obci Brambory. Jsou tři a jeden pes, plus doprovodné vozidlo. Byť mají puchýře až do krve, pan Sogel dokonce jako tenisák, pochodují obětavě a s nasazením všech sil dál. Pochod má váhu – vždyť jeho hlavní aktéři dohromady váží skoro čtvrt tuny.

„KROK za svobodu a MÍR den 10, Semteš,“ psal v pondělí na facebook pan Petr Bílý, známý dezinformátor a bojovník za mír, který se svým kolegou panem Sogelem pochodují z Bohumína na pražskou Letnou. Jejich pochod pozorně sleduji, neboť se v mé sociální bublině stal hitem sezóny. Tedy přesněji – hitem sarkastické sezóny, moji známí sledují tento pochod vlastenců nezanedbatelné hmotnosti, protože z nich mají legraci. Obzvláště vzhledem k panujícím vedrům je pochod tak objemných vlastenců skutečně obdivuhodným výkonem. Proto jsem desátý den jejich pochodu udělal s panem Bílým další rozhovor. A nemá být poslední, samozřejmě poreferuji i o dění na Letné, až pochod dorazí do svého cíle.

Jxd: Jak pochod probíhá?

Petr Bílý: Skvěle! Máme spoustu kilometrů „do foroty“, nad plán. Už se můžeme v podstatě jen pomaličku procházet.

Jxd: Kde zrovna jste?

Petr Bílý: Obec Brambory. Je to mezi Semteší a Starým Kolínem. (Pěšky do Prahy 122,2 km, pozn. aut.)

Jxd: Pan kolega – Václav Sogel – stále jede autem?

Petr Bílý: Ano, dělá doprovodné vozidlo. Já jdu pěšky s dalšími dvěma bojovníky a se psem.

Jxd: Takže pochodujete tři a pes?

Petr Bílý: Ano, ale přidávají se k nám v různých etapách lidé. Přijedou za námi třeba z Kroměříže, odstaví auto a jdou s námi třeba deset kilometrů pěšky. Přijeli i ze Žamberku. Takoví lidé s námi kousek ujdou, a zase jedou domů.

Jxd: A co zdraví?

Petr Bílý:  Psychicky perfektní. Jsme vysmátí. Co se týče nohou – ty bolí. Co se týče puchýřů – ty jsou obrovské. Některé jsou až do krve. Ale máme to zavázané obvazy, krytím, a jdeme dál.

Jxd: A co si vlastně od toho pochodu slibujete?

Petr Bílý: Informovat o přímé demokracii, probudit lidi, říct jim, že je tu šance a možnost změnit systém.

Jxd: Myslíte, že je to účinná metoda? Nějak systematičtěji váš pochod monitoruje jenom FORUM 24, jinak nemám pocit, že by to nějak získalo pozornost…

Petr Bílý: Média o mně nehovoří vůbec. Mlčí.

Václav Sogel: Média radši napíší, že nějaký moderátor z rádia jede přes republiku. Toto schválně tají, protože tohle může změnit systém, změnit společnost. Ale že o tom média mlčí, neznamená, že o tom lidé nevědí. Všude, kam přijdeme, nás vítají a vědí o nás. Médiím se to tlumení moc nedaří.

Jxd: Zaznamenali jste ohlas na sociálních sítích?

Petr Bílý: Na sítích se o tom hovoří široce, veřejně i v uzavřených skupinách. Hovořila o nás řada aktivistů, i Láďa Vrabel, a přijeli se na nás podívat i Ilumicati (skupina, která na sítích bojuje proti dezinformátorům a vyvrací jejich tvrzení, pozn. aut.). Kontrolovali, jestli nešvindlujeme. Donesli nám vodu a drží nám palce, abychom došli. Měli jsme od nich kontrolu i včera, a viděli nás, že pochodujeme i v noci. Kolega je s autem úplně mimo pochodující skupinu, zajišťuje jenom kafe, jídlo a vodu. Takže nás chválili i naši názoroví odpůrci.

Jxd: Já ve své sociální bublině zaznamenal, že si z vás dost dělají srandu…

Petr Bílý: Srandu si z nás dělají pouze černohorci (vnitřní označení v komunitě dezinformátorů pro skupinu kolem dezinformátora Černohorského, pozn. aut.), Tarabová… (známá dezinformátorka, pozn. aut.)

Jxd: Ne, já to vidím ve své sociální bublině.

Petr Bílý: To jsem nezaznamenal.

Jxd: Nechci se vás dotknout – ale on už se pro vás rozšířil název „puchýřovci“…

Petr Bílý: To nevadí. Nás to neurazí. Alespoň něco děláme. Já vím, proč to jdu, odhodlání mám, a doufám, že dojdu.

Václav Sogel: I když nám budou říkat puchýřovci, tak to svůj účel splnilo. I pro ně. Alespoň se usmáli. Alespoň nežijí ve stressu, a je to pro jejich zdraví dobře.

Jxd: Napadlo mne, proč – vzhledem k vašim postavám – jste místo pochodu raději nezvolili protestní hladovku. Že jako na tu chůzi máte dost vysokou hmotnost.

Petr Bílý: (smích) Ano, ale já jsem při tom pochodu už dost zhubnul. Tipuji tak šest sedm kilo dolů – váhu nemám. A pro své zdraví jsem tím udělal hodně. A cítím se lépe. Takže za mne osobně – hladovka je tyranií, toto je příjemnější. Radši bolest než hlad.

Václav Sogel: Je to krásné, a lidé, kteří nás potkávají, nás motivují. Fandí nám. Nejvíc emotivní zážitek jsem zde zažil, když jsme přicházeli do Uničova. Malá holčička kolem pěti šesti let začala utíkat za maminkou a volala: „Mami, mami, to je Petr Bílý, paní učitelka nám o něm říkala, že jde napříč republikou za mír a za svobodu.“ To mi opravdu i ukápla slza, když jsem viděl, že i malá holčička o tom ví. 

Jxd: Úplně poslední dotaz. V mé sociální bublině vypukla polemika o to, jestli vy dva dohromady vážíte víc než tři sta kilo…

Petr Bílý: Ne! Když jsem začínal, tak jsem se doma vážil, a bylo to, myslím, 109,7 kilogramu.

Jxd: A pan kolega?

Petr Bílý: Kolega sto třicet.

Jxd: Takže necelých dvě stě čtyřicet! Tak přeji šťastnou cestu, a patnáctého vás čekám na Letné!